Mapy ke hvězdám

Já mám halucinace, ty máš halucinace, my máme halucinace! A radujeme se, když konkurentce v boji o roli zemře dítě a tím pádem roli získáme! A umocníme to tím, že dotyčná postava si bude prozpěvovat známý hit. To by nás asi mělo šokovat, že? A pro jistotu ještě stokrát za sebou recitovat Éluarda, ať je tam taky něco pro ty Francouze v Cannes. No nevím, tohle vypadlo někde z počátku 90.let? Myslel jsem, že takhle přežité prostředky k vedení diváka už jsou těžce pasé. A hrozně mě sral ten týpek, co měl hrudník ve tvaru hrušky a hlavu širší než ramena a vypadal jak z komiksu - v tomto případě opravdu body horror. (21.12.2014)

Ohromne sa mi páči zobrazenie šialenstva v tomto snímku. A jeho až démonická podstata plynúca z čírej zlo vôle všetkých postáv. Zlovôĺa, ktorá prechádza do bludov a blúznenia, prízrakov, ktoré sú sprievodcami tejto tragédie, ktorá na jednej strane bezvýcodnosťou a determinovanosťou pripomína shakespearovské masakre, na druhej anitcký Cosmopolis. Desivý, rozrušujúci film. Sympatické, že sa v dnešnej dobe niekto odváži problematizovať na filmovom plátne Eitku. (28.12.2014)

Čekal jsem ostrou hollywoodskou satiru. Ačkoli se ale jedná o nehollywoodský film z prostředí Hollywoodu, satirické prvky nejsou zas až tak výrazné, jak jsem si myslel. Sem tam se sice člověk dočká nějakého dialogu, který si z výstřelků a manýr hvězd dělá legraci, ale mnohem spíš se jedná o podvratnou netradiční vztahovku, jejímiž protagonisty jsou takoví pošuci, že to snad ani v Hollywoodu není úplně běžné. Opravdu, taková přehlídka zvrácených a sebedestruktivních charakterů se jen tak nevidí. Cronenberg je tentokrát zkrátka ve formě, a ačkoli se fanoušek jeho rané tvorby v Mapách nedočká hnusu fyzického, hnusu vnitřního psychického je tu požehnaně, a to až tolik, že film pro spoustu diváků nebude vůbec lehce stravitelný, ačkoli je vyprávěn s nadhledem a černým humorem. Je to zábava na hraně, ale mně to sedlo výtečně. 9/10 (25.09.2014)

Cronenbergova kritika kapitalismu a pokrytecké společnosti klamu je stejně povrchní jako Wagnerův scénář a stejně umělá jako digitální barbecue na konci. Přehlídka polodetailů, které v případě Nebezpečné metody skutečně vytvářely obraz světa jako celistvého zrcadla, které postupně praská, se v téhle postmoderní stylizaci mění v něco zoufale anachronického a bezzubého. Je v tom kus planého kazatelství a neschopnosti dobrat se čehokoli chorobného (nad rámec chorobné snaživosti scénáře). Obludárium plné povrchních karikatur a schémat, kterým je od první chvíle vidět až do slepého střeva. S filmem, ve kterém je Robert Pattinson nejsympatičtější a nejuvěřitelnější figurou, je něco špatně. Mistře, nastal čas natočit svoje dožínky. (30.10.2014)

"Těžký" film, kterým se čím dál mnou oblíbenější režisér definitivně zařadil mezi skvělé vypravěče a psychouše, kdy nejlepší psychiatr alias psycholog je vlastně pořádný psychouš. Je fakt, že mi některé nejasné články v této složité skládačce docvakly po skončení projekce, takže si pro pochopení nemusím film pouštět znovu, ale nebráním se tomu. Opět se podstata točí kolem tatíčka Freuda, což mě dnes již nepřekvapuje, ale nikdy nezaškodí se nechat poučit znovu a zas. Dovolím si skromně konstatovat, že Hollywood zde představuje pověstnou Sodomu Gomoru a s lidmi jako takovými to jde z kopce již od okamžiku Vyhnání z ráje, což příkladně zosobňuje Incest. Hlavním pilířem neřešených děsů a běsů, jež vyústily v to, kam pochopitleně mířily, je totální depersonalizace dneška jako ústředního problému a dovršení Zkázy, jež je nevyhnutelná a až nebezpečně číhá za dveřmi, tak blízko, jak dalece nám to nedochází. (26.10.2014)