Ženy, které nenávidí muže

Film s rozváčným a nezajímavým dějem. Pokud toto filmové dílo něčím vyniká, tak extrémně mizerným ozvučením. Perfektně to vystihl jeden uživatel: „Drsnou a surovou atmosféru této detektivky mají zřejmě navozovat repliky všech zúčastněných, které jsou zcela bez intonace. Do dokonalosti to dovedl Langmajer, který hraje hrozně špatně, huhňá, neumí položit otázku, aby zněla jako otázka, tváří se zasmušile a prostě nedokáže utáhnout svou hlavní roli. Zvuk jak je už zvykem u současné české televizní tvorby stojí za starou bačkoru a já se musel hodně snažit, abych hercům rozuměl.“ (Godhaj) Langmajer příšerně drmolí, polyká vokály a skoro mu není rozumět. Mohli ho aspoň předabovat, když neumí mluvit. Občas se na stránkách Seznam objeví záznam autentické komunikace skutečných policistů při nějakém zásahu. A ejhle, oni mluví normálně srozumitelně! Horší hlasový projev, než zde předvedl Langmajer, se dá slyšet už jen u některých jůtůberů. (21.01.2024)

Rádoby temná rádoby detektivka. Skoro bych Sedláčka podezříval, že přístup „neumíme točit krimi, tak si z toho alespoň uděláme srandu“ zvolil úmyslně. Náznaků, které by tuhle tezi potvrzovaly, ve filmu ale není dost (klíčovou scénu například narušuje vrzání kožené sedačky) a vážně nevím, jestli mezi ně řadit i ostentativní nedramatičnost, dokonale neuspokojivé finále, nepřítomnost pocitu ohrožení, chybějící pnutí mezi postavami nebo skutečnost, že policajt cituje Woodyho Allena. Cíleně zlehčující jsou jenom některé dialogy (-Hodiny vám jdou špatně. Máte na nich zimní čas -Hokej je zimní sport), které se na druhé straně bijí s nuceným vážnem (upřené pohledy, osudová hudba) a manýristickým, jakože cool kroužením kamery. Paralelně s vyšetřováním probíhající, pro Sedláčka typická diagnóza české společnosti, není moc elegantně přidružena k hlavní dějové linii a vyznívá hlavně jako snaha natočit něco víc než čistou žánrovku. Navíc, jakkoli většina mužských postav trpí nebo trpěla nějakou slabostí (alkoholismus, přežírání, děvkařství), nelze se ubránit dojmu, že ničím komickému (naopak tak vážnému, jako kdyby byl původně napsán pro jiný film) protagonistovi scenárista bez uzardění straní a stejně jako on považuje všechny feministky za šílené. Jisté tak v důsledku není nejenom, to, jak moc vážný měl film být, ale ani to, jestli chce tuzemský šovinismus kritizovat, nebo mu přitakávat. Rozpačitý fail. 50% (04.02.2013)

Toto je poprvé (a viděl jsem i předchozí spolupráci režiséra se scénáristou Sráči), kdy u Roberta Sedláčka opravdu nevím. Problém je hlavně v přímočarosti a nepřekvapivosti scénáře (byť i režisér se na to mohl víc soustředit a vyladit výsledek). Bral jsem to spíš jako parodii, jen mě na konci došlo, že všechny sedláčkovské zcizující momenty vedou k naprosto primitivní a dlouho předvídatelné pointě...a tím se to celé shodilo. (02.12.2013)

Sedláček potvrdil velikost své malosti. Nesmyslný příběh s dcerou a rodinnými problémy vyšetřovatele podtrhuje stupidní odhalení vraha ve 25. minutě filmu. Hlas Hany Vagnerové je bohužel příliš charakteristický a nezaměnitelný. V komentáři jsem mírný, protože oněch 0,9 vteřin scény, kdy si vystřelí mozek z hlavy, stojí za to. (30.03.2015)

,,Mám Káču.“ ,,V tom je možná jedinej rozdíl mezi náma.“ Drsnou a surovou atmosféru této detektivky mají zřejmě navozovat repliky všech zúčastněných, které jsou zcela bez intonace. Do dokonalosti to dovedl Langmajer, který hraje hrozně špatně, huhňá, neumí položit otázku, aby zněla jako otázka, tváří se zasmušile a prostě nedokáže utáhnout svou hlavní roli. Zvuk jak je už zvykem u současné české televizní tvorby stojí za starou bačkoru a já se musel hodně snažit, abych hercům rozuměl. Samotný příběh není nejhorší, ale rodinné a pracovní problémy Langmajera jsou nevěrohodné, hloupé a působí hrozně uměle. Stejně na tom je scénář, umělý, nepřirozený. A korunu tomu nasazuje evidentní snaha o světovost, která se do prostředí Ostravy moc nehodí. (15.10.2014)