Vinnetou

Vzhledem k tomu, že se jedná o film dětských let kdejakého staříka na této databázi, tak jsem si troufl nesměle očekávat poněkud dětštější nádech. Netroufl jsem si očekávat brutální a nefalšované krveprolití, kde běloši i rudoši padají více, než ožralí bezdomovci na hlavním brněnském nádraží ve 2 ráno. Opravdu se s tím tvůrci nemazlili, což mě velmi překvapilo a velmi potěšilo.Postavy byly dostatečně zajímavé a děj pro western naprosto postačující. Něco mi říká, že podstoupím to riziko a zkusím v budoucnu další díl. Velice slušný western, který jako kdyby zcela unikl nelítostnému zubu času! (10.08.2018)

Už skoro 60-ročná klasika, ktorá sa dobrodružnému srdcu nikdy neomrzí. Z dnešného pohľadu to má svoje muchy. Napríklad rýchle skákanie scén, kde je silná emócia a za pár sekund hudba preskočí inam. Zomrie Nšoči, ide silná, dojímavá hudba, a už o pár sekúnd ide dobrodružná. Na druhej strane, práve silná hudba urobila z tejto trilógie veľmi silný film, na ktorý sa nedá zabudnúť. (22.09.2022)

Pátou hvězdičku prostě nedokážu dát. A asi je to tím, že jsem film poprvé neviděl jako dítě a ani jsem na něj nestál fronty v letňáku jako řada zdejších pamětníků. Dokonce asi budu jeden z mála, který dřív byl na Plitvických jezerech, než jsem viděl první díl Vinnetua. Ale s roky na něj dostávám čím dál tím větší chuť a musím říct, že naprosto chápu, proč je pro mnohé Vinnetou takovou legendou. (05.07.2019)

„A aká bude moja zbraň?“ – „Odvaha a rýchlosť.“ Tak takto to celé začalo. No, vlastne nezačalo. V skutočnosti sa to začalo už o rok skôr v Poklade na Striebornom jazere, o ktorom si mnohí myslia, že ide o predposledný diel série, ale v skutočnosti sa poklad hľadal ako úplne prvý a Winnetou 1 paradoxne (napriek číslovke v názve) prišiel až po ňom. Čo z neho logicky robí prequel, keďže v Poklade na Striebornom jazere boli Winnetou a Old Shatterhand „bratia“, kým vo Winnetou 1 sa ešte len spoznávajú a dôjde na legendárne rezanie zápästí na znak priateľstva. Zaujímavé na scenári je, že hoci obsahuje typického mayovského belošského fúzatého zlosyna bažiaceho po moci a peniazoch (a obklopeného tridsiatkou na všetko odhodlaných bastardov, ktorí najskôr strieľajú a potom sa pýtajú), je to skôr ako keby vedľajšia, pre dej nie príliš dôležitá dejová linka. Tvorcovia sa sústredili na prvopočiatky vzťahu náčelníka Apačov a nemeckého inžiniera so zmyslom pre spravodlivosť. Objavuje sa tiež Winnetouova sestra Nšo-či, ktorá sa absurdne zamiluje do Old Shatterhanda a na konci Old Shatterhand vraví, že aj on do nej, ale zdalo sa mi, že je mysľou pri výkresoch. Pozoruhodné je, že hoci tu Nšo-či umrie, tak v Old Firehandovi (ktorý vznikol o 3 roky neskôr) vystupuje. Nejde však o prequel, lebo v Old Firehandovi Winnetoua titulujú náčelník Apačov, k čomu ale došlo až tesne po smrti jeho otca v dnešnom filme, pričom ale Nšo-či zomrela pár minút po otcovi. Ešte stíhate? Winnetou 1 je vcelku drsný, krvavé detaily v ňom samozrejme nenájdete, ale bodnutie nožom do krku alebo finálna akcia (zakončená šplhaním sa očividne o vlastnej prehre presvedčeného zlosyna, ktorého ak nezabije pád z výšky, tak nabodnutie na pripravené oštepy zaručene) sú naturalistické aj bez explicitnej krvi. Páčilo sa mi, ako sebavedomo je poňatý Old Shatterhand, viď. napr. jeho likvidácia v saloone, ktorá vyzerá pomaly až ako superhrdinská paródia. Nad scenárom sa mi občas zastavoval rozum (to je aká férovosť, že Old Shatterhandovi nielenže nedali zbraň, ale rovno mu urobili dieru do kanoe?). (06.09.2020)

V čem je skryto jeho kouzlo, které dětství mé provázelo? Vinnetou, postava se smyslem pro romantiku, je pro mne nezapomenutelné dobrodružství, které učinil z německého filmu režisér Harald Reinl jistě skvělou podívanou. Muže být namítnuto, že šlo o naivní filmové vyprávění, ale já si myslím, že přesně tento film dal mně osobně všechno, po čem jsem jako kluk vždycky prahnul. Jasnost charakterů, boj proti násilí a krásnou symboliku hrdinství. Představitel Vinnetoua (Pierre Brice) vytvořil na plátně postavu, která se mu stala osudem. A další představitel Old Shatterhanda (Lex Barker), jenž se vnějškově neměnil, zahrál vždy perfektně roli čestného chlapíka s citlivým jádrem, kterému jsem věřil. Dokonce i herci malých rolí jsou v tomto filmu naprosto dokonalí, třeba představitel Sama Hawkense. A konečně i představitel na opačném pólu lidské dobroty padouch Santer (Mario Adorf) vytvořil postavu beze zbytku pochyb určitě dobře, přesně jak jí popsal Karel May. Ať tak nebo jinak, předností tohoto filmu v neposlední řadě byl přívětivý děj, který splňoval moje očekávané dětské přání, přátelství a vítězství dobra nad zlem a to k tomuto příběhu patřilo. Bez něj by ztratil smysl. Ještě dodám, že i hudba udělala své. Dnes už se na to nedívám, ale v papíru jsem si to ovšem z nostalgie ještě koupil. (17.11.2009)