Vinnetou

Mít k něčemu a někomu takový vztah jaký já mám k Mayovkám a Vinnetouovi se cení daleko větším cukrblikem, než kolik mi dovolí zdejší zásoba hvězdiček. Kdybych mohl, nasázel bych jich tu tolik, kolikrát jsem jako malej s tátovou sekerkou v hubě přeplazil zahradu, abych souseda Tomáše vysvobodil od kůlu smrti. Dodneška z toho mám ošoupanej hrudník. Časy se změnily, teď bych se rozhodně mnohem radši coby Old Shatterhand plazil po Nšo-či (mimochodem nejkrásnější filmové kočce ever), ale to nic nemění na tom, že Kárl May učinil moje srdce dobrodružnější. (01.07.2015)

Soundtrack Martin Böttcher: 1. Old Shatterhand-Melodie ,2. Ölprinz-Melodie ,3. Old Surehand-Melodie ,4. Schut-Melodie ,5. Mason-City-Melodie ,6. Banditen-Thema ,7. Tramp-Melodie ,8. Winnetou-Melodie ,9. Unter Geiern ,10. Grand Canyon-Melodie ,11. Holidays for Bees ,12. Liebesthema ,13. Chinla-River-Song ,14. Apanatschi ,15. Rib-Melodie (06.05.2011)

Co s tím, sakra? Nedotknutelný kult mého mládí, Starý Drťoruka byl mým idolem, vzorem, modlou mého dětství. Od svých sedmi-osmi let jsem hltala veškeré knižní Mayovky a nenechala si ujít žádnou reprízu z filmů o apačském náčelníkovi (ten byl podružný, jeho zbožňování jsem přenechala sestře:-)) a jeho bílém pokrevním bratrovi (čůr-čůr:-)). Vydrželo mi to skoro 10 let, bez debat bych dala 5*. A dnes? Na ohmatané knihy sedá prach a kdykoliv spatřím v TV německo/jugoslávsko/italský pseudowestern, přemáhají mě záchvaty smíchu z té přemíry naivity a idealismu, dvě hvězdičky by byly maximum. Jak rozseknout tento gordický uzel? V současné době mě jen málokterý film dokáže okouzlit a poněkud mi to chybí, nehodlám tedy plivat na ikonu svého dětství a udělím kompromisní čtyři puntíky. Nostalgicky popotahuju sopel a slibuju si, že si zase někdy musím alespoň kousek nějaké Mayovky přečíst. 35/100% (20.04.2010)

Oproti Pokladu na Stribrnem jezere zlepseni v skoro vsech smerech. Zacnu s tim, co se nezlepsilo. Zaporak. Neni vylozene spatnej, ale Herbert Lom to zkratka neni. No a z vedlejsich vtipnejch postav vypad basnik a motylkar tu hraje jinou postavu, ale nemene vtipnou. No a v cem se film zlepsil. Jednak pribeh je zajimavej, kolikrat i napinavej a absolutne nepusobi komicky, to obstarava akorat par hlasek v ceskym dabingu, ktery pusobi trochu usmevne. Navic se dobrou pulku filmu strili, chcipne spousta postav a dojde k vysvetleni, kdo je to ten Vinnetou a Shatterhand a jak se potkali a spousta postav je navic zajimavejc napsana. Pravdepodobne nejlepsi filmova mayovka. (07.04.2009)

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)