Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Falešná manýristická fantazie promyšleně zacílená na festivaly a sošky. Přirovnal bych to k některým filmům (a osobnosti) Chytilové; tváří se to děsně angažovaně, ale žije to jen ve své vlastní poblázněné představě. Lidé takoví nejsou, ani jako metafora to nemá hodnotu, je to nesmysl. A je-li to dokonce vnímáno jako reflexe určité historické epochy, je to přímo zlovolně zavádějící. ()
Krásný příběh, bohužel v první polovině trochu pokulhává scénář, dialogy mi nepřišly vždy úplně promyšlené. Nicméně je zde skvěle dramaticky zachycen vyhrocený milostný trojúhelník, obrazově je film dokonalý a vyvrcholení též stojí za zmínku. A ústřední polský valčík se nadlouho zapíše do paměti. ()
Chmurné ruské duše pod žárem sovětského slunce. 1) Síla výpovědi rozvleklého a předvídatelného filmu je patrně v pomalém tempu vyprávění a navozované atmosféře podprahového strachu. Ale na mě to nepůsobilo. 2) Spoiler. Kotov je muž "oslepený sluncem", říká režisér. Zatčení ho z míry nevyvede, předpokládá, že to vyřeší jeden hovor s Kremlem. Až násilí, kterého se na něm doprovodní policisté dopustí, mu pomůže pochopit. 3) Velmi pěkný rozhovor s Michalkovem vysvětluje symboliku filmu a mnohé možné otázky. 4) Řidič ztracený ve změti venkovských cest nemůže najít svou vesnici stejně jako Sovětský svaz nemůže najít svou cestu k lidskosti. Podobné symboliky je snímek plný. 5) Výpovědní hodnota snímku zamrzla někde v období krátce po odhalení kultu osobnosti. Kdyby byl natočen tehdy (jasně, že to nebylo možné), ocenil bych i jeho historickou objevnost. Dnes mi připadá aktuální jako loňské noviny. 6) Výstižný koment: Marigold*****. ()
Nemůžu se rozhodnout mezi tříhvězdičkovým a čtyřhvězdičkovým hodnocením. Michalkov režíruje s velkým citem zejména pro postavy a přestože se ve filmu nenachází mnoho explicitně naturalistických scén ukazujících hrůzy stalinských čistek, dokáží Unaveni sluncem působit poměrně silně. Zážitek z filmu přesto poměrně brzy vyprchal. Pro čtyři hvězdičky jsem se nakonec rozhodl s ohledem na pokračování, jež po přečtení komentářů (a zjištění, že se Michalkov vrhl na retconning, který nesnáším) ani nemám chuť vidět. (747., 20. VIII. 2012) ()
Drama s komediálními prvky a smutným historickým pozadím, ve kterém Oleg Menšikov předvedl dvě jedinečné herecké polohy. Komediální bohémskou úlohu veselého strýčka Míťy zvládl jako vždy levou zadní, ale ještě více se mi líbila ta ledová maska, kterou nasadil na posledních dvacet minut. Skvěle to ladí i duu Nikita Michalkov a Naděžda Michalkova, to souznění otce a dcery je nepřehlédnutelné. Plný počet nedám jen za několik rozvláčných pasáží z úvodu. ()
Výborný film o osudech lidí žijících v Sovětském svazu za vlády Josefa Stalina. Na můj vkus to ale Michalkov přehnal s délkou a občasným polopatickým vysvětlováním hlavní zápletky (mám na mysli pohádku, kterou Miťa vypráví malé Nadě - Michalkov se k ní několikrát vrací, aby měl jistotu, že divák OPRAVDU pochopil, že ve skutečnosti o pohádku nejde...). Celkově jde ale o povedený snímek o strašně kruté době. Některé scény jsou ve filmu velice silné a skvěle zvládnuté. Například spojení kamery a hudby v momentu, kdy portrét Stalina stoupá k nebi, je skutečně impozantní. ()
ocenenia : Oscar 1995 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1994 - Špeciálna veľká cena poroty ◘◘◘◘ Priemer. Menzel by to natočil asi lepšie :) Ale na lyrické, letné, slnečné scény pri rieke nikdy nezabudnem ()
Clovek si nekdy jen tezko dokaze predstavit jak lehce se muze rodinna idilka zmenit v utrpeni a smrt. O to jednodussi to bylo za vlady Stalina a prave o tom vypravi tenhle film Nikity Michalkova. Ten Vas necha uzivat si humoru a rodinne pohody, aby vas na konci pripoutal k zidli a nepustil az do samotneho konce. ()
Kdo přistoupí ma pomalejší, možná až rozvláčné tempo, a příslovečný ruský patos či "duši" je odměněn nádherným zážitkem. Herecký koncert dua Michalkov - Menšikov! Za kulisami ruské venkovské idylky se vynořuje nepříjemné a nemilosrdné politické pozadí. Nejen na západ od našich hranic se můžeme lecčemu přiučit... ()
Po 12 druhý Michalkov, co jsem viděla, a zase taková bomba. O ději jsem naštěstí nic nevěděla, a tak jsem se nechala v klidu unášet idylkou ruského venkova, abych postupně začala nabývat podezření, že se blíží nějaký průser. Scénář brilantně maskuje finální pointu téměř do samého konce, kdy vás ovšem závěrečná patnáctiminutovka složí do kolen. Právě ta počáteční nenápadnost a komorní atmosféra jsou ale to, co je na tomhle filmu to nejcennější - není nutné používat patetická gesta, moralizovat ani důkladně vysvětlovat. Michalkov spíš jako by vás pozval na návštěvu, nabídl čaj a seznámil vás s rodinou, načež vám všechno to krásné rozsekal na maděru. Věrné zobrazení toho, jak rychle a radikálně se může život změnit a jak málo s tím můžeme udělat. Netuším, jaké je to být v kůži Sergeje Kotova, a ani to vědět nechci. Jsem jen divák, který vše sleduje z povzdálí, přesto hned tak nezaženu pocity prázdnoty, zoufalství a bezmocného vzteku, které se mě zmocinily při scéně v autě a možná ještě víc při suchém sdělení, jak tihle milí lidé dopadli. Ať žije soudruh Stalin, fakt že jo... ()
Před projekcí pokračování jsem si osvěžil původní film a musím říct, že ani napodruhé mne tvůrce nepohnul k soucitu s jeho hrdinou- rudým bolševikem, kterého "odměnil" režim, za jehož nastolení se tolik nabojoval (stejně nesoucítím s R. Slánským a jeho kumpány, kteří se v 50.letech "zhoupli" za něco, co sice neudělali...ale to, co napáchali předtím, mi na ty šibenice úplně stačí). Film je to ovšem po všech stránkách vystavěný mistrovsky. ()
Letní děda mráz v zemi Sovětů. Obrovsky působivý film, který se z poklidného začátku v idylickém rodinném prostředí (s kouzelně roztomilou Naděždou a sympaťákem Nikitou) postupně vyvine v jeden z nejmrazivějších závěrů filmu, co znám. Jen mi trochu vadí idealizace Kotova, který jako hrdina bolševické revoluce musel taky napáchat pěkný svinstva… zajímavý komentář - Marigold ()
Delší stopáž obsahuje spoustu detailů, které skutečně obdivuhodně vystihují atmosféru Stalinovy éry. Michalkovo Unaveni sluncem stejně jako Abuladzeho Pokání se skví v kontrastech. Po celou dobu se zdá, že je všechno v pořádku. Nadya svým kouzelným úsměvem vytváří lásku všude okolo sebe. Na druhou stranu, kulka NKVD už má svůj cíl. ()
Silné téma i krásná poetika ruského léta, ale připadne mi, že se film do ničeho pořádně neopřel. Líbí se mi, že Unaveni sluncem nezabředává do vysvětlování politického kontextu, ale mrzí mě, že nezkoumá rozhodnutí a stavy myslí lidí, kteří se tu objevují. Unaveni slunce se tak zplošťují jenom na jediný akt pomsty jediného muže - ve své podstatě tedy jenom typový příběh zasazený do doby stalinistických čistek. ()
Vyborny film o pokojnom ziti jednej rodiny uprostred pohodoveho leta v 30. rokoch v ZSSR, najviac ma dostal drsny koniec. Reziser Nikita Michalkov sa proste ukazal v najlepsom moznom svetle. Atmosferu ma film neskutocne hustu, /ale az na konci/, Velky Teror /Balsaja Cistka/ rokov 1937 - 1938 tu prakticky ani nie je spomenuty, ale clovek ´vo filme citi, ze v neskorych 30. rokoch sa v ZSSR dialo nieco velmi spatne. Reziser Michalkov Balsaju Cistku nespomenul ani okrajovo, ale ked ma divak vseobecny rozhlad, rychlo vyciti a spozna jej pritomnost kdesi v pozadi. Divaka zaujme nadherna ruska priroda, vyborne dialogy, kultovy Nikita Michalkov /pred aj za kamerou/, a par drsnych scen /nastup tankov/. Vyborne boli sceny v dome : spolocne vecere, hranie na piano ..... hlavne, ked si clovek uvedomi, ze vladol kruty hladomor, rozkulacovanie, nasilne zakladanie sovchozov a kolchozov. Takze vacsina Rusov urcite nezila tak idylicky, ako to Michalkov zobrazuje. Ako som uz spominal, poriadne zhustne atmosfera az na konci filmu, ked Wehrmacht zautocil na ZSSR /znamy datum 22. jun 1941/. Potom sa rozbehla Stalinova Velka Vlastenecka Vojna. To ale nebudem tuna rozoberat. Naspat k filmu. Damy a Pani, Nikita Michalkov sa tymto filmom definitivne zapisal medzi svetovu rezisersku elitu a kludne znesie porovnanie s najvacsimi osobnostami filmu /Ingmar Bergman/. Spolu s Lazebnikom Sibirskym je to najlepsi Michalkovov film. 100 % ()
Pěkně natočený hnusný film! Mám litovat životní úděl svině Kotova, která po boku Stalina vraždila, až ji sám Stalin zavraždil?! Michalkova bych na pár chvil poslal do Oděsy v době řádění takových kurev jako byl hodný tatík Kotov. Třikrát fuj russáckým vrahům se sladkým úsměvem na tváři. P.S. Zbylé díly trilogie jen potvrzují, že Michalkov je stejný sráč jako Otík Vávra. ()
Idylka plukovníka Kotova jednoho léta končí. Končí celý jeho život, ale on hraje divadlo až do konce. Rodina nesmí nic poznat, hlavně ne jeho malá dcerka. Tragické čistky za doby Stalina. Umřít jen proto, že někdo podepsal. Nadezhda Mikhalkova jako malá dcerka ve své roli zastiňuje vše. Představuje mladost, čistotu, upřímnost a budoucnost. ()
Film o stalinistické čistce příliš populárních osobností, které by mohli konkurovat tomu Nejvyššímu. A jak jinak, musí být plný rozmáchlých gest, velikášství, heroizování a zlidšťování těch, kteří se na celkovém vývoji a obraze své země více než aktivně podíleli. Snad až patetické a srdcervoucí výjevy, idyla vystřídaná tvrdou ranou osudu, která má šokovat a přesto zlidšťovat. film své kvality rozhodně má, a široká ruská duše musí být vidět. Hlavní hrdina, populární plukovník Sergej Petrovič Kotov (sám režisér Nikita Michalkov) má lidskou tvář, spokojený život, je to chlapík k pohledání. No nevím, tak čistý a přesto tak důležitý v počátečních dějinách sovětského Svazu? Jeho protivník Míťa (Oleg Meňšikov), agent KGB, pak zatrpklý bývalý oponent bolševismu, který ze strachu přechází k druhé straně, aby zrazoval své původní soukmenovce. Plný záště se mstí a lže. Ovšem i on má svou lidsku tvář a jeho svědomí mu nedává možnost pokračovat v tak bídném životě. Z dalších rolí: půvabná a naivní Kotovova žena Marusja (Ingeborga Dapkunajte), jejich malá dcerka Naďa (Naděžda Michalkova), již trochu nepraktický profesor Vsevolod Konstantinovič (Vjačeslav Tichonov), flákač Kirik (Vladimír Iljin), stařenky Lidija Stěpanovna (Alla Kazanskaja) a Jelena Michajlovna (Nina Archipova), obě uvázlé ještě ve starém dobrém světě, a nebohý řidič náklaďáku (Avangard Leonťjev). Ať chceme, nebo nechceme, ruskému velikášství nemůžeme utéci. ()
Áno súhlasím s Kleopatrou. Silný film, nádherne stvárnený Michalkovom, či ako režisersky či herecky. Ako priam priezračne v tom filme bolo ukázané ako pospolitý rusky ľud ľpí na vodcovských autoritach. Ako na rozhodnuti jedného človeka sa hýbu osudy jednej rodiny jednej oblasti ba celého statu :(. Film si určite pozriem viac krát aj jeho pokračovania. Dávam 5b. ()
Tento film stojí kromě skvělé režie na neuvěřitelných hereckých výkonech. Sám Michalkov je naprosto přesvědčivý, správný voják, který je naprosto oddaný státu a zároveň milující svoji rodinu. Nejpozoruhodnější výkon ovšem předvedla dcera Nikity Michalkova – malá Naďa. To, že jsou děti roztomilé, to je samozřejmost, ale její výkon měl přidanou hodnotu – její přirozenost, lehkost, reakce na každého herce mi vzaly dech.Další zajímavý aspekt ve filmu je pomalé budování strachu ze Stalina, nic nebylo vyřčeno, ale podkres hudby, přítomnost vojáků, práce na blíže nevysvětlené stavbě v blízkosti vesnice nutil diváka uvědomit si, že přijde něco neblahého. Stopáž 150 minut by se mohla zdát až moc dlouhá, ale myslím, že by to nebylo správné ruské dílo, kdyby bylo kratší než dvě hodiny. O co tady chybí efekty, o to více vyniknou výkony výborných herců, kteří dokážou film vyplnit sami svými charaktery. Režisér dokázal pomalým rozjezdem podtrhnout dramatičnost závěrečných scén, ačkoliv pro mě nejstěžejnější věta filmu zazněla už ze začátku, když otec Sergeje Kotova prohlásil: „Přiznání je eso procesu!“ Poukázal tím na předpoklad presumpce neviny, který rozhodně v komunistických režimech své místo nenašel. ()