Pompeje

,,TO JE TA HORA. JEDNOU ZAČAS ZABURÁCÍ.“… /// Mezi zápasy gladiátorů, rodící se láskou otroka a bohatý slečinky, spoustou neutrálních keců vyplňující děj, se zachvěla země. Poprvý, podruhý… ,,MUŽ JAKO ON, SI NEZASLOUŽÍ UMŘÍT V ARÉNĚ“ Přesně tak, dlouho vítězí ta neutrálně (lehce) romantická poloha nad jednoduchou krvavou podívanou. P.W.S. Anderson dělá ze zkázy Pompeí sopečnej Titanic. Všichni, jenž si troufli doufat v zábavnou (třebaže bezduchou) akční jízdu, nebo aspoň v historickou kravinu plnou soubojů a sopečný zkázy, zřejmě potupně vrhnou. ,,NECHCI STRÁVIT NAŠI POSLEDNÍ CHVILKU NA ÚTĚKU…“ Takže do trenek šáhnou jen nenapravitelní romantici. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vždycky jsem se chtěl s Karlem Burešem mrknout na zkázu Pompejí. 2.) Thx za titule ,,.Bac. a Araziel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (04.05.2014)

Mé rachitické jsoucno opět mimořádně zavřeštělo závistí hned, jak zahlédlo steroidy a ta-ble-ty tentokráte již na počátku křesťanských věků, zkrátka anabolický komparz v plné parádě. Zase! Vidět pochodující balvany terminátor ve své vrcholné formě, mohl si namísto hodin v posilovně a žraní hormonů nechat nasadit klepeta, aplikovat sraní na hlavu a kaši jednou denně, ten samý den třikrát mávnout dřevěným mečem nad palicí a dnes by byl nejméně Mr.Galaxia. V duchu mozkové kapacity hlavohruďáků (lidí bez krku), pokračuje dál pitomoučký příběh, který se stane v určitý okamžik zajímavý a to jen díky tomu, že je dokonalou kopií Scottova Gladiátora včetně téměř doslovných replik… a to mám navíc pocit, že se čumím na malovaný (a opěvovaný) Titanic. U Jupitera, tolik opisování, za to se ve škole dostávaly koule, paradoxně ale tady koule chybí až hystericky a ukradeným vizuálem taky lze těžko překvapit. Takže v okamžik, kdy již bledí mladící s pokroucenými obratli od promiskuitního, sexuálního, počítačového života… vytáhli z flekatých kraťasů ebonitové tyčinky, by třením vytvořili nějaký ten volt… se vše zesralo ještě víc. Místo tulituli te salutant, milášku bude další hodinu digitálně (a Emerichovsky) exhibovat Vesuv. Po deseti minutách přemýšlím, že také najdu liščí ohon, abych si ukrátil chvíli, zív, nuda jak v tasmánské prdeli… takže buch, buch, buch, prásk, mrak, buch, tři rychlé buchy, prsk… posuňme se tedy v čase. Trapný spoiler: Ták, takže zatímco vše ještě pořád neustále vybuchuje, milenci, kterým osud nepřál, uhánějí na kobyle před pyroklastickým mrakem, ale tak dlouho se dohadují, kdo je větší pyča, že v objetí a lízaje si hrtany zahynou oba, neskutečně smutné. V dohledné době očekávám, že se mezi pubescenty zvýší počet samohan a sebevražd, kdy se budou adolescenti snažit všemožně sebe zapálit podpalovačem PEPO, aby se mohli lupnout na jůtjůb a prosit o lajk. Ne, mně nevysvětlujte, že je to neproveditelné, já se na to můžu tak leda vysrat, tak moc mě vše kolem Pompejí zaujalo. Hvězdy dávám za Luďka Sobotu, který společně s Trinity ve městě šéfoval a za patetické a hrdinné plky o svobodě Afroamerikána s hlasem Žlababy. (22.07.2014)

Zábavný a vizuálně strhující dvouhodinový závod v tom, zda dříve vyvrcholí Jenda Sníh do lůna škaredé a ušaté patricijské dcerky nebo Vesuv do Pompejí. Pozor bojler, sopka vyhrála, Honzík nesmočivší zkameněl. A samozřejmě, tento film je opět určen výhradně tupému plebsu, který nikdy nepozná, že mu byly hozeny prosté výbuch a hry, a jenž ve své omezenosti v oddychovém akčňáku prostě není schopen postrádat hlubší psychologické prokreslení postav, jejich důkladnější sociálně filosofické interakce, dějové metafory a jinotaje, které tolik nutí hloubavého a citlivého diváka zamýšlet se u sledování nad mystérii všehomíra, a v neposlední řadě rovněž pregnantní režii některého z velikánů filmového umění. Takže vy, co neočekáváte černobílou antickou tragédii až rozkošnicky líně se převalující v neomaleně precizních, mnohoznačných magmatických výprcech saturnského verše či daktylského hexametru, se pobavíte jako já, no a vy, ostatní hlavonožci, jděte do prdele. Pardon, to byl jen roztomilý drobný přebrept. Chtěl jsem říct, že budete hrubě zklamáni. (01.07.2014)

(40%) POMPEJE je asi pro mnohé diváky ať už se jim to líbí nebo ne klasický Andersonův výplach. Jenže s tímto já asi souhlasit moci nebudu. Režisér Paul W. Anderson opravdu dokáže natočit pár jednoduchých výplachů, u kterých se nemusí vůbec přemýšlet. Já toho režiséra mám v oblibě, natočil dost dobrých filmů např. AVP, Rallye smrti a solidní části Resident evil jehož poslední 3 filmy jsou pro mnohé diváky terčem velké kritiky. No, to jsem se zas rozvášnil. Nyní k tomuto snímku, který mi nějak unikal. Historické téma není u mě moc silnou stránkou, ale sem tam se najde nějaká ta výjimka. Pompeje je vcelku nudný a táhlý film, který dokáže možná zajmout pár akčními kousky v aréně nebo půlhodinový výbušný konec, který mě teda též moc neoslovil. Děj, herci, hudba, akce – to vše je dost upozaděné. Myslím si, že ty 2* jsou tak akorát. Z herců mě zaujal pouze hlavní hrdina Kit Harington, kterého mám rád jako Jona Sněha ze seriálu Hra o Trůny. Zato K.Sutherland jako záporák mě už vůbec nebavil. No, to je asi vše ke komentu. Brak to nebyl, ale pecka také ne. (18.06.2019)

Doufal jsem, že to bude něco jako Tři mušketýři, tedy svou přepáleností zábavná blbina na spláchnutí, ale bohužel - byla to jenom nuda. Opravdu jsem chtěl být naladěný na Andersonovo nadšenecké plácání, ale nedokázal jsem to. Pravou podstatu tohohle filmu však odhalil až Johnn333, když si všimnul, že jediný, kdo přežil zkázu Pompejí, je kůň, tudíž tento film musel vzniknout podle jeho pamětí... (19.03.2014)