Hany

Je zřejmé, že natočit celovečerní film s pouhými třemi střihy muselo být nesmírně náročné. Nepřeberné množství postav, divoké párty, noční cesty tramvají a demonstrace v ulicích, to všechno funguje mnohem lépe, než jsem čekal (a když srovnám Hany s jinými snímky ze zahraničí, natočenými s minimem záběrů, tak český zástupce jasně vede). Je trochu škoda, že Hany postrádá výraznější dějový oblouk a místo toho nabízí "jen" krátké střípky z různých situací, jimiž nastavuje zrcadlo současným generacím, a prostřednictvím banálních dialogů se vyjadřuje k zásadním tématům (násilí ve člověku, znuděnost kulminující v agresi). Ty pak zpracovává způsobem, který bývá v českých filmech o současné mládeži spíš trapný, což ovšem není tento případ. Pokud někde v současném českém filmu vězí naděje a čerstvá krev slibující příliv nadšením pulzující energie, tak rozhodně v tvůrčím týmu Michal Samir a Matěj Chlupáček. (30.06.2014)

„Hele zeptáme se tady mladýho zoba, ne? Ať nám řekne takovej mužskej pohled na věc, viď? Oni chlapi obecně dost hluboce cejtěj všechno, viď?“ – „Jo no, to cejtíme.“ – „Že jo?“ – „Hlavně třeba ryby.“ Hany je po delší době jeden z filmů, který se mi nejen, že špatně hodnotí, ale vůbec jakkoliv uchopuje. Dokonce se mi těžko rozhoduje, zda se mi snímek spíš líbil či ne. Styl natočení mě vcelku zaujal, „štafeta“ navazování (pomocí postav) mi přišla docela přirozená, nenásilná a zajímavá (přestože jsem posmutněl pokaždé, když se centrum dění „vyneslo“ pryč z ústředního podniku, jakkoliv byly třeba řeči štamgastů v nedaleké hospodě taky docela výživné). Nepochopil jsem však, proč tvůrci porušili avizovanou (a samozřejmě imaginární) „jednozáběrovost“, když to vlastně absolutně k ničemu nevedlo (vtěsnat do filmu další postavu, která by publikum „dostala“ zpátky do Hany, by jistě žádný problém nebyl, takže o co mělo jít?). Nejsilnější na filmu mi přišly (místy až dokonale) absurdní dialogy. Při jejich poslouchání mi dokonce ani tak moc nevadila zjevná stylizovanost (jen občas), protože to, co si nanejvýš birazní postavičky sem tam sdělovaly, mě upřímně hodně rozesmávalo (i Jirkův dlouhý monolog na cestě k zastávce překvapivě nezačal nudit). Bohužel však docházelo na hlušší místa (otec s kolem?!) a jejich korunovací byl moment, který přišel zhruba po hodině projekce. Po střetu na ulici se totiž celý film ponořil do zdánlivé anarchie, já nechápal proč, co tím chtějí tvůrci říct, a Samirův počin mě rázem přestal bavit. Cíl filmu mi tak zůstal utajen (snad nemělo být pointou toho všeho něco tak banálního, jakože si „na veřejnosti“ hrajeme na něco jiného, než ve skutečnosti jsme), a pokud jím naopak mělo být čistě pobavení (a snad i jakási satiricky zabarvená sonda do nočního života určité věkové a společenské skupiny), byla poslední dvacetiminutovka naprosto zbytečná a mimo. Ve výsledku tak hodnotím „neutrálním“ průměrem. „Jo a potom, pak asi půl hodiny bylo ticho, to asi přišel ten její táta, hele ten je taky takovej…“ – „Co?“ – „Divnej, furt na mě čumí, když tam sem. Jako ten z tý krásy americký…“ – „Spacey?“ – „Jo! Ježiš ty seš tak chytrej!“ (26.01.2015)

Vyprávěním v reálném čase se daří evokovat zdání výseče, z níž není možné vystoupit a jejíž kontext se nedá moc domyslet. Někdo bude určitě žasnout nad rozvolněnou narací, která se občas zříká kauzality i logiky, rámec příběhu je ale vesměs konvenční. Kamerová virtuozita je obdivuhodná, nejde ale o žádný experiment – obtížné pohyby kamery vcelku uspokojivě nahrazují klasickou střihovou skladbu. Co mi vadí je snaha o generační výpověď skrz její extrémy, jinými slovy, přes permanentně ožalé a zfetované figury se to o úpadku vypráví dost snadno. Metafory vesměs průhledné. (27.04.2014)

Film je zajímavý možná tím, že je natočený bez střihu, jinak bych se k němu asi sotva dostal. Ale povedená kamera je jediné plus, které se mi povedlo najít. Zásadním mínusem jsou pro mě nesympatické postavy, i ta Hanka Vágnerová, která ze začátku vypadala jako aspoň jedna povedená fajn postava, se pak chovala jako tupá, s prominutím, pička. A nejen, že byly postavy nesympatické, ještě se chovaly hodně nelogicky. Hlavně okolo části s pouličním roztržkou, film se ani nestihl na nikoho pořádně zaměřit, strašně roztříštěný děj a zbytečné postavy. A ?hlavní postava? Jiřího Kocmana byla na facku asi nejvíc ze všech. (17.05.2015)

Je obdivuhodné, že se někomu podařilo natočit něco tak náročného. Škoda je jen, že to dějově, ani herecky tolik nezaujme a film nudí až unudí. Beru to jen jako takovou filmovou zajímavost, kterou by měl každý vidět, alespoň kousek. Fandím tvůrcům k další práci, ovšem chtělo by to příště nějaký už opravdový fungující scénář. Hvězdu dávám za technologické zpracování a za píseň Michala Horáčka ♪♫ (20.10.2014)