Pianistka

Velmi těžké psychologické drama, občas až nechutné (jako v strnulé scéně znásilnění) o zvrácených obsesích jedné komplikované ženy. Ženy, která pro vás bude zavrženíhodná, nepochopitelná, politováníhodná nebo vzrušující (podle divákova vkusu). Nebo vám bude úplně volná, to pokud film nevezmete. Isabelle je ve své roli dokonalá, až to tak trochu děsí. Jediné, co snímek sráží, je tak trochu nedotažený závěr. (27.07.2008)

Pianistka mě dovedla k zamyšlení, jací jsou asi lidé kolem mě. Jestli má třeba moje třídní taky úchylku v lízání prdele. Film mi přišel svým způsobem odporný. Divím se hercům a zároveň je obdivuju, že takovou roli přijali a skvěle zahráli. (18.12.2008)

Vypadalo to na skvělí psychologický film, kdyby se více rozvinul vztah Pianistky a její matky, ale to bylo ve filmu jaksi useknuto. Film staví na výborném hereckém výkonu Isabelle Huppert. (09.01.2009)

Vyrostla jsem vlastně na italských a francouzských filmech a vyrostla jsem na Annie Girardot, kterou jsem v dětství zbožňovala a v dospělosti obdivovala, a taky mi bylo jasný, že Isabelle Huppert "nevleze" jen tak do něčeho :-) Mám ráda kontroverze, a to nejen ve filmu, ale i v životě. Mám ráda momenty, kdy se ze zajetých stereotypů vykročí zcela jiným směrem. A že jsou těchto momentů v knížkách Elfriede Jelinek(ove) plné stránky. Až je všechny přečíst nedokážu. A žít teprve ne. S hlavní hrdinkou jsem soucítila, protože s takovým vnitřním ustrojením, které jí bylo dopřáno, no... (11.04.2009)

Hvězda za zmražení mé mysli. (03.08.2009)

Drama ? Podle mě to je jasná komedie. (31.08.2010)

Tomuto filmu jsem dlouho odolávala a zhlédla ho nakonec až po deseti letech od jeho vzniku. Slyšela a četla jsem na film nejrůznější názory. V první řadě mi v dnešní době nepřijde až tak šokující, jak bylo předznamenáváno. Velkou záhadou je mi i zbytečně dlouhá stopáž, která filmu ubírá na intenzitě. V mnohém se snímek přibližuje Aronofského Černé labuti – odehrává se v podobně atraktivním prostředí; hlavní hrdinka je nezdravě závislá na matce; není schopná lásky a v neposlední řadě je duševně nemocná. Na rozdíl od Černé labuti nepůsobí film prvoplánově, vyznívá důvěryhodněji a uceleněji. Postavy jsou vykresleny více do hloubky, takže můžeme snadno sledovat příčinu toho, proč Erika žije takový život, jaký žije. Čím dříve se divák smíří s tím, že je Erika duševně nemocná (nejspíš se jedná o nějaký druh poruchy osobnosti), uleví se mu. Nemusí ji totiž už víc nenávidět, ale cítit k ní soucit. Zlomová část filmu přichází, když Walter pochopí, že je Erika nemocná a přísahá, že ji do dané chvíle miloval. Divák je tak postaven před otázku, zda člověk přestává druhého milovat ve chvíli, kdy zjistí, že je nemocný a potřebuje pomoci. Do tohoto okamžiku byl Walter symbolem jakési neposkvrněnosti a čistoty. Od této scény nastává změna ve vývoji obou postav. V duševně nezralém Walterovi nevítězí soucit, ale stává se pro Eriku přímo smrtící zbraní. Role se obrací a Erika se tak záhy dostává do pozice utlačované, zraněné a zneužité. Po skončení filmu, jako kdybych slyšela zpívat Johnnyho Cashe: “Abych se ujistil, že ještě cítím, zaměřil jsem se na bolest – tu jedinou věc, která je skutečná…“. (07.10.2011)

-SUBDOMINANTNÍ SPOILER- v tomto filmu obsaženo: Schubert. Piano. Klavír. Klasická hudba. Učitelka klasické hudby. Jenže ta učitelka klasické hudby není tak uplně normální. Močí vedle aut, ve kterých cizí lidé souloží. čuchá sperma z kapesníčků v pornokabinkách. řeže se do vagíny žiletkou v bytě kde bydlí se svou matkou. Má na svou matku jakousi sexuální fixaci, takže se jí po nocích snaží znásilňovat. Při felaci zvrací. Je sub-dominantně pasivně agresivní. To se mi všechno líbilo, a krásně se to snoubilo s umírněným akademickým prostředím hudební školy. Přemýšlel jsem jestli se něco takového děje i na Hamu. Jenže paní učitelka nakonec ustoupí svému učitelkovství a jako každá žena vůbec netuší co chce. (to už se mi nelíbilo.) Film končí velmi, velmi prapodivně.... Po dlouhé době každopádně HODNĚ wtf snímek, který nikdo z vás už znovu neuvidí a já taky ne. (11.01.2015)

Spirála hnusu, zatímco doufáme v katarzi. Posedlost kontrolou a ponižováním přechází z matky na dceru ve formě sexu devalvovaného v sadomasochismus. Oběť sadismu si sadisticky diktuje program vlastního utrpení a prokládá sadismus masochismem. Kdysi otcem ponechána matce, nyní opuštěna i nadějí, že svému vězení dokáže uniknout, hladová usvědčit život, uměním tolik oslavovaný, ze lži, se na konci rozhodne vykrvácet. Tento definitivně znejistěný charakter se pokouší na nějakou jistotu narazit podrýváním všech běžně tak přijímaných jistot a sebe sama, jako by hledal nějaký nerozbitný nerost podvrtáváním svých vlastních základů. Místo, aby na něco dost dobrého narazil, všechno úspěšně rozbije a může si blahopřát ke svému neštěstí. Perfekcionistický sadomasochismus tak testuje lásku hodnou milování destrukcí. Plete si ji s nezřízeným panováním uživatele nad věcí. Kausální komplementarita interakcí mě herecky i dialogově přesvědčuje. / CITACE: „Mrzí tě snad, že jsi prase? Že tví známí jsou prasata? Nebo tě mrzí, že ženy jsou svině, když jsi kvůli nim prase? Nebo to, že ses nechal nachytat?“ - ZPRACUJI DALŠÍ CITACE (05.10.2020)

Necítím se příliš oprávně okomentovat tento snímek. Dvakrát bych to vidět nemusel, ale, nebo spíš právě proto, se jednalo o hluboký zážitek. Něco jako prozření. Film ukazuje kam člověka může dostat citová deprivace, submise dominantní matce a disciplína s důrazem na přísnou pedantskou přesnost vyžadující povolání klavíristky. Hlavní přestavitelka, učitelka klavíru si ve svém povolání vybíjí vlastní mindrák z podřízenosti, kterou zakouší doma. Je přísnou učitelkou pohrdavě se stavějící k neschopnosti a nedokonalosti. Svojí afektovanost v sexuálním životě kompenzuje navštěvováním pornokin a vlastním sebezohavováním. Do ní se na první pohled bláznivě zamiluje její student, velmí pohledný mladík. Přes odmítání, jenž se mu dostává se pomalu dostává do zlomu poznání osobnosti své učitelky. Když k tomu dojde, zjišťuje, že všechno co se mu na ní líbilo si do ní jen sám projektoval. Ukáže se, že ona touží po trýznění a bolesti. Tu se naučila považovat za slastnou po neustálém shlížení hrubých erotických filmů v konbinaci s citovou deprivací. On po ní chce romantickou lásku. Ona mu jí nechce ani nemůže dát. Po tom co jí chlapec odmítne ho začne pronásledovat a vnucovat mu svou přízeň. On zprvu odmítá, až se v něm cosi zlomí a rozhodne se přistoupit na její chtěnou hru. Podle jejího návodu jí hrubě znásilní. Jí se to ale vůbec nelíbí a zjišťuje, že už se vůbec nevyzná sama v sobě. Nejhlouběji pokořena, co kdy v životě byla, při ignarici svého "vyvoleného" páchá sebevraždu. Oba herci, a především představitelka klavíristky, podali nejlepší herecké výkony co jsem kdy viděl. (02.07.2003)

aneb esenciálně evropský film... tohle nikdy nevznikne ani v Americe, ani v Asii... skvělé prostředí, skvělí herci, skvělý Schubert... (24.08.2008)

Pianistka je velmi autentickou sondou do hlubin psychiky cloveka, ktery ovsem neni psychicky nemocny !.jde vlastne "jen" o tzv.vadu charakteru..(z prevazne casti je to autobiografie samotne Jelinkove)..i takovy lide ale touzi po normalni lasce a porozumneni, lec diky sve citove(i sexualni) konstituci, toho nejsou schopni nikdy dosahnout..film vlastne pojednava o marnosti, izolovanosti a frustraci dotycne ucitelky klaviru, ktere se splneni tohoto snu naskyta, ale svuj boj pres veskerou snahu prohrava.(SPOILER---v zaveru filmu hrdinka vyresi svou neradostnou situaci tim, ze se z nenavisti vuci sobe vzdava sveho jedineho pojitka s"normalni"spolecnosti-sve profese ucitelky a vedome se exkomunikuje..a vchazi vstric svemu udelu do chladnych a potemnelych ulic-je dobojovano!---SPOILER)..divaka,ktery sleduje Pianistku s otevrenyma ocima a srdcem film nebyvale odmeni. (11.08.2009)

Příběh o perverzní učitelce klavíru sice dokáže šokovat, ale k tomu aby si ode mě zasloužil lepší hodnocení to nestačí. Díky stopáži film neplyne tak jak by měl a nudí mě v mnoha okamžicích. A to není dobré. (28.01.2011)

Esence hnusu. Brilantní! (27.03.2011)

Dobrá psychopatka, ale film na mě asi tolik nezapůsobil! Znovu ho vidět nemusim... Na muj vkus až příliš mnoho hluchých míst! (27.11.2012)

Perfektna psychicka sonda do "trosku" zvratenej 30tnicky. Ani sa nedivym, ze sa niecim takym stala po neustalom psychickom terrore svojou matkou. Isabelle hra vynikajuco. Kazdopadne nadpriemer a skvela psychologia. Nie su to mozno plne styri, ale ako inak odlisit psychac od hudobneho filmu? Az tak uchylne sa mi to zasa nezdalo, tak spravne koreniste, to ano. :) (21.08.2013)

Film pojednává o úchylný svini :D O ničem jiném to skutečně není. (16.11.2018)

Moc se mi líbilo, jakým způsem se Isabelle Huppert vžila do své role, ale celý film jako celek mě poněkud zklamal. Podle toho, co všechno jsem o něm slyšela, bych čekala víc, jako třeba rozvinutější vztahy mezi Erikou, její matkou a Walterem. Když si odmyslím pár ůchylných řečí, zbyde mi jen slabý, tak trochu nedotažený příběh. (07.06.2008)

Asi by se to vešlo do 40ti minut, ale proč to neztrojnásobit? Čekal jsem pervesitu a našel lidskou nízkost, bohužel tam, kde jí nečekali jiní. (04.02.2009)

Nebylo to ani nijak extrémně nudné (tak přiměřeně na Hanekeho), ani nijak působivé, ani šokující. Prostě nevýrazné. Něco, na co po dvou, třech dnech zapomenete. - 50% (08.06.2010)