Ve spárech yakuzy

"I'M MICHAEL JORDAN!" ------------ Moju nehynúcu náklonnosť k juhokórejským gangsterkám práve naštrbil legendárny Kitano so svojim najznámejším filmom o Yakuze v Amerike a o bratstve Japonca a Afroameričana. Z atmosféry mám zmiešané pocity, neviem sa totiž rozhodnúť, ktorú príchuť je v nej cítiť viac. Ázijskú, alebo americkú? Možno 50/50. Väčšina hercov nebola najhoršia. Viedlo ich trio Kitano & Epps & Kató. Na mexickej strane barikády sa aspoň na pár sekúnd objavil Noel Gugliemi, čo poteší takmer vždy. Prvá hodinka bola vyslovene geniálna, no s príchodom peňazí a vplyvu sa príbeh stával čoraz viac neprehľadný. Nie kvôli tomu, že by bol komplikovaný, bol len nedostatočne vyrozprávaný. Nakoniec sa z neho stávala už iba tradičná, ale za to efektná vyvražďovačka a nie strhujúci gangsterský epos. (04.09.2018)

Pomerne pomaly plynúca gangsterka, ktorá sa snaží diváka dostať svojou atmosférou, nie príliš podobnou tomu, na čo sme zvyknutí. Kitano točí film, ktorý sa odohráva priamo v kuchyni mafie a predstavuje svojich hrdinov s dávkou empatie. Asi aj podvedome preto, že hrá hlavného bossa :). Zvlášť zaujme jedna scéna, v ktorej chce niekto niečo dokázať niekomu druhému a urobí preto niečo veľmi prekvapivé. Nechcel som spoilerovať, treba vidieť. (20.09.2012)

To měla být jako gangsterka ? Aha, hmm a co na to námořník Pepek ? Vždyt jediný co se v tom filmu děje, jsou vraždy a sebevraždy nebo sebezmrzačení. Japonci to maj v hlavě vyhrabaný to už víme dávno, ale že natočej takovouhle násilnickou sračku a čekaj, že se z toho poseru, tak to je i na Japonce slušnej úlet. Aby mě bylo rozuměno, nevadí mě, že ve filmu bylo mrtvol jak zkorumpovanejch státních zakázek v ČR, ale vždyt vůbec nebyly vidět žádný obchody, jak šikmooký frajeři přicházeli k moci, k prachům a pak zase jak o ní přicházeli a kdo měl větší koule než oni. Absolutně odfláknutý vedlejší postavy, nulovej příběh, prostě nic, jen mrtvoly a mrtvoly. Můj oblíbenej uživatel Sonnery svůj koment zakončil "Nej gangsterka, co jsem viděl", ano touhle větou můžu svůj koment taky ukončit, jen se obávám, že to "nej" máme každej z opačný strany spektra. (12.05.2013)

Klasická kitanovina. Zpočátku to má tempo zaříkávače hadů, ale všechno visí jen na ochotě diváka přijmout tradiční Kitanovu hru na rozbíjení žánrových schémat. Pokud čekáte, že bude příběh do Ameriky uprchnuvšího zabijáka Yakuzy vylíčen v dynamickém tempu, záhy budete zklamáni. Spíš než příběhu si Kitano všímá postav,vychutnává si situace, které by v žánru akčního filmu byly druhotné (zázemí, vztahy) a zdánlivě klíčové epické scény seká v neskutečných zkratkách. Jeho lyrizující rukopis nelogicky připomene drsně-nežného Kikudžira. Jasná ukázka toho, jak moc tomuto svojskému tvůrci záleží na VYPRÁVĚNÉM, na labužnickém (a snad trochu bezohledně) vychutnávaném subjektivním líčení. To, že postavy jsou jiné, než by člověk dle konvence očekával, zaskočí jen kitanovské neználky. To, že nelítostný vrahoun Bratr (Kitano osobně) skrývá pod maskou jinou bytost, taktéž. Ale stejně to funguje. Narozdíl od Quentina Tarantina nedělá Kitano z všudypřítomné brutality samoúčelnou poetiku, ale líčí ho jako chladnou realitu života gangsterů... Chladnou realitu, která jim všem nakonec srazí vaz. Kmotr po japonsku či zběsilá gangsterská fuga, chtělo by se napsat. Ale Kitano se generalizaci vzpírá. Brother diváka potěší přinejmenším výtečným soundtrackem Joe Hisaishiho... Zapálené kitanovce pak téměř vším. (02.02.2005)

To co by mohlo podle načrtnutého děje vypadat jako poctivá hongkongská řežba nebo možná i něco míň stylového, se díky Takeshimu Kitanovi odvíjí tempem existenčního dramatu, a rozhodně si nebere servítky. Od začátku do konce nedá vydechnout nikoliv klipovitou sekvencí akčních scén, ale vykreslením postav, typickou "pomalou" atmosférou a hlavně charismatem hlavního představitele. (04.08.2005)