Jen 17

Film sleduje osudy dospívajcící dívky (jak již český název napovídá 17leté) během jednoho roku. Přičemž hlavní tématem je její sexualita. Vyprávění je rozděleno na čtyři části podle ročních období. Každé období / část vypovídá o událostech, kterými si Isabelle prochází (v létě přožije svou první sexuální zkušenost, na podzim se živý jako luxusní prostitutka, v zimě se o jejích přivídělcích dozví rodina a na jaře prochází katarzí). Snímek je lehce dráždivý, a to hned v několika ohledech. Za prvé díky svému erotickému napětí (ale žádné explicitní sexuální scény nenajdete). Za druhé pro své kontroverzní téma - nezletilá dívka se živý jako prostitutka pro starší klienty. Reřisér se také jemně dotýká i dalších problématických témat jako nevěra (matky či jejího ,,oblíbeného" klienta), voyarského bratra, jenž sleduje svou sestru v choulostivějších sitaucích. A za třetí je film dráždivý ve vztahu poskytování informací či vodítek divákovi o motavacích hlavní hrndinky. Divák se neodozví žádné důvody, proč Isabelle dělá to, co dělá. Pochází z celkem dobře situované rodiny, nic jí nechybí, peníze nepotřebuje. Proč tedy dělá prostitutku? Proč nemůže navázat normální milostný vztah? Film nabízí mnoho otázek, ale bohužel již neposkytuje odpovědi (nebo jsem možná nedával pozor). (20.01.2014)

Tak tohle je film o tom, jak se baví sedmnáctileta dívka v době svého volna. První sexuální zkušenost měla naše hrdinka s mladým jinochem a asi nic moc, tak se přeorientovala na starý dědky, kteří ji celkem slušně platili i když to vlastně vůbec nepotřebovala, protože vše potřebné včetně nemalého kapesného měla od svých rodičů, kteří ji tak trochu odmalička rozmazlovali. Spíše z rozmaru anebo z fetiše vyhledávat a čuchat staré páchnoucí těla svých zákazníků si tahle malá rozmazlená princezna mohla založit deník mladé nymfomanky. Vše procházelo v pohodě až do doby, kdy jeden dědek doslova nad hrobem jí při jednom šoustu vytuh a to doslova tak, že už se neprobral. A musím přiznat, že to je pro chlapa krásná smrt, co si budeme povídat. Po tomto excesu všechno prasklo a my můžeme sledovat psychologickou hru v nímž hraje hlavní roli její nejbližší příbuzenstvo, které neví, jak se k této malé promiskuitní studentce chovat. Na tomto filmu se mi líbilo, že tvůrci zbytečně nemoralizovali, nic nerozebírali a nechali příběh volně běžet bez sebemenších zádrhelů. Dalo by se říci, že tento snímek je tak trochu malou propagandou, jak přijít snadno k penězům a taktéž věřím tomu, že mnoho studentek místo toho, aby vytírali záchody v Mc Donaldu, tak si místo toho párkrát přivydělají tímto nejstarším řemeslem světa. Za tento mírně komediální počin, který podráždí vaši sexualitu a zejména mužům přivodí divoké sny dávám něco přes 70%. (04.09.2021)

Já ti nevim, Isabelle. Jako jo, přijít o panenství na pláži s Němčourem, to je bezesporu základ pro trauma s velkym T. Ovšem jinak si na mě bohužel udělala dojem pěkně náladový pipinky, která beztak ani netuší, na co si tak horlivě spořila. A Ozone, ta koncovka působí - při vší úctě - stylem "nic, tady končim, už jsem se s tim babral dost". Nedotažený, v mnoha ohledech; neatmosférický, po celou dobu. A to přitom Rombi dělal, co mohl ... (a i Françoise Hardy se svýma chronicky depresivníma písničkama strká ňákou Lanu del Rey do kapsy a ještě dál) [16. Festival francouzského filmu] (27.11.2013)

Cosi poetického v tomto filmu se mě dotklo, vnitřní rebelie charismatické hrdinky v excelentním podání neznámé Marine Vacth, příjemná atmosféra a snad i drobek humoru. Jen 17 je film skromný na slova a přitom tak výmluvný, nejedná se o žádné epické drama plné psychologie, prostě jen ostré i něžné vyprávění o podivné holce, která přistupuje k sexualitě a dominanci nad muži svým vlastním způsobem... 8/10 (05.07.2013)

Unáhlené závěry musejí stranou. Na první pohled neškodný evropský zástupce, který na půl druhou hodinku hravě zaměstná divákovy smysly. Velkou zásluhu na tom má představitelka hlavní role příliš krásné prostitutky, svůdná a přesvědčivá Marine Vacth. Třiadvacetiletá herečka balancuje na hranici dětství a dospělosti, nudí se a neví, co s právě objevenou sexualitou. Vydá se tak hodně netypickou cestou. Stále zajímavý tvůrce François Ozon svůj melancholický portrét staví tak, že umožňuje pochopení z různých úhlů pohledu. Odsoudit zasněnou dívku nebude snadné. Pochopit také ne. S látkou Ozon pracuje obratně, protože dívčiny pocity a stavy si dokážeme z letmých náznaků domyslet. Samotný francouzský „znalec žen“ nicméně mohl „vysvětlovat“ v některých pasážích víc. Proto se v závěru nelze ubránit pocitu, že se drží v překvapivě mělkých vodách. I tak mi výsledek stačil. (15.01.2014)