Duch nad zlato

Ani Preiss nedokáže přehrát chabý scénář, levný vizuál a celkovou zmatenost pohádky. Celé je to navíc vykrádačka Nesmrtelné tety a dalších. No a to sakra opravdu nemáme jiné "záporáky" jako pořád dokolečka Holuba a Táborského? Ach jo. Další zbytečnost odsouzená na víkendové popoledne kdykoliv v průběhu roku. (25.12.2013)

Duch nad zlato je taková tuctová pohádka, kterou zřejmě do příštích Vánoc zapomenu ( a proto bych si sem ráda sama pro sebe sdělila, že tohle fakt znovu vidět už nechci z následujících důvodů). Začnu tím lepším: andersenovský námět je něco, co je pro mě sázka na jistotu. Jeho temnější pohádky mám ráda a, ač ta o kouzelném křesadlu nikdy nepatřila k mým nejoblíbenějším, musím uznat, ža příběh je poměrně (jednoduchý, a proto) dobrý. Co taky lze pokazit na křesadlu, ve kterém přebývá dobrý duch, který splní svému pánovi jakékoli přání. Duch Viktora Preisse se mi líbil - jeho humor, gesta, italština... dobré. ROzvíjení příběhu je už ale složitější, a to pohádce škodí. Stejně tak - zde tolikrát zmiňovaná - demence VŠECH postav. Co mě ale naprosto znechutilo, je výkon a osoba Jiřiny Bohdalové. Pořád jsem přemýšlela, jestli má tak blbě udělané zuby, nebo jestli je to naschvál. To samé ta nafouknutá a botoxem nacpaná tvář, příšerný výraz vůbec a hlavně ta mluva a herecký výkon vůbec. Tohle není Nesmrtelná teta, ale spíš hodně ošklivá parodie na hafana z Kačenky a strašidel. Tahle role/herečka (moje chyba - nejsem schopna to v případě J.B. odlišovat) pro mě posílá tuhle pohádku do odpadu a už ji nechci vidět. Jen snad... pokud někdy někdo vystříhá všechny Jiřinčiny scény. Pak o tom budu přemýšlet. (25.12.2013)

Mám pocit, že český film a česká pohádka od roku 2000 dále musí být opravdové terno, aby přesáhla vůbec šedesát procent. Nemyslím si, že si Duch nad zlato zaslouží pouhých třicet osm procent. Andersenovy pohádky jsou dost náročné a často hodně temné a depresivní, Zelenkova adaptace je dost veselá a typově výborně herecky obsazená. Já jsem byl o Štědrém večeru spokojen. (25.12.2013)

Silné kafe. A to i na bídné poměry porevolučních pohádek. Měl jsem zlé tušení a náznaky kopřivky na těle už poté, co jsem zjistil že režisérem je Zelenka, ale ve skutečnosti to bylo ještě horší - někde na pomezí usínání a dávivého reflexu. Ten chytrák si krásně lišácky ušetřil práci a prachy - přece proč natáčet přirozeně, podle určitých zákonů (kde někdo někam jde a zase odejde, má to prostorovou a dějovou návaznost, střídají se exteriéry a interiéry), vyberu si tři místnosti a všichni mezi nimi budou neustále přelétávat vesmírem! Zelenka mimochodem ojebal i závěrečné titulky, takže kdyby někoho náhodou zajímalo, na kterém zámku se natáčelo, nedočká se. Takový výtvor si ani nezaslouží delší pozastavení nad tím, co je tam špatně, jelikož špatně je úplně všechno. "Detaily" jako to, že v jednom záběru jsou dva chlápci, z nichž jeden má třírohý klobouk a paruku z 18.století a druhý cylindr z 19.století už tak diletantskou skupinu tvůrců samozřejmě nemůžou zajímat. Chtěl jsem dát jednu hvězdu za to, že se filmu povedlo vyvolat lítost nad Preissem, ale proč bych to dělal, že... (25.12.2013)

Finanční krize dostihla i české pohádky. Šetřilo se všude - na počtu herců, na kostýmech i na interiérech. Sporou výpravu bych odpustila, čeští tvůrci nejednou dokázali, že umí pracovat s málem. Ale s nedostatkem nápadů už je to horší. Napsat novou pohádku s vlastním příběhem nebo natočit podle známých autorů? Držet se věrně předlohy nebo zcela přepracovat? Ubrat nebo přidat? Pro děti možná příjemná podívaná, na těch svých už testovat nemohu, ale dospělý divák si moc na své nepřišel. (09.03.2015)