Dva dny, jedna noc

Dilema hlavni hrdinky je tak jednoduché a aktuální, že sotva vyzní neuvěřitelně. Syrový pohled na životy pracující třídy bez sentimentality. (21.12.2018)

Skvělý námět o dnešní kruté realitě, navíc s velmi dobrým koncem, který jsem sice předpověděl už na začátku, ale o to víc jsem byl potěšený. Jenže zpracování děsné. Měli jsme co dělat, abychom se prokousali až do konce (vydrželi jsme asi jen kvůli zvědavosti, jak to v pondělí dopadne). Takže u mě převažuje zklamání, protože tohle mohla být nízkorozpočtová pecka plná silných emocí, ale laxním zpracováním (bez hudby a s nudnou kamerou), si to podepsalo ortel. Nemůžu dát víc než 60%. (01.02.2015)

Docela perný víkend pro osobu v depresi... ale jo, díky prožitému a velmi uvěřitelnému výkonu Marion Cotillard se stáváme téměř přímými svědky ponížení prosebnice (pro pár hypotečních zlaťáků), ale i rozpaků oslovených... Mnohokrát zde padne - zkuste se vžít do mojí situace - a tady ta možnost skutečně přichází v úvahu, aniž by byla prázdnou frází, především díky autentické formě, která kupodivu nenudí, i když beru v potaz, že na červené tričko s mašličkama a bradavici na zádech jsem byla nucená dívat se tak dlouho, že jsem je málem přijala za vlastní ;-) Nicméně, další počin bratrů Dardenneových u mě ani tentokrát nepřekročil hranici lepšího průměru. (23.05.2015)

Niečoho podobného som bola svedkom svojho času v mojej práci a preto som si tento film precítila a "užila" niekoľkonásobne viac. Niektoré momenty sú zvládnuté perfektne, iné už menej a niektoré až príliš zaváňajú potrebami filmu napriek tomu mi zážitok nedokázali skaziť. "Vidíme len čísla nie ľudí..." veru áno túto pesničku som si pustila po skončení filmu. https://www.youtube.com/watch?v=OVIdrtAsuME (14.03.2015)

Pasívne agresívna čistá duša vs. 16 rozhnevaných zamestnancov. To je príbeh morálne rozporuplný, s tendenciou vyvolať siahodlhú polemiku ešte podstatne viac než akékoľvek pocity. No až počas záverečných titulkov, v ktorých bola obligátna hudba nahradená pouličným šumom (ak tam vôbec nejaký zvuk bol, v opačnom prípade by som sa mal nechať vyšetriť), som si uvedomil, že práve to tu bolo pozitívne. Netlačenie na citovo vydieračskú pílu, viac ako je potrebné. A preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu, aj keď istý si ním nie som. (26.11.2014)

Klišé na klišé. Cotillard neuvěřitelně přehrává a téma je fakt o ničem: holka (s manželem, dvěma dětmi a hypotékou), kterou už jednou vyhodili z práce, a má z toho psychické problémy a hroutí se, čelí dalšímu vyhazovu. V pondělí se bude znovu hlasovat, jestli prémie, nebo jeden z kola ven, a ona má víkend, aby přesvědčila většinu hlasujících, že prémie nechcou. Nepodaří se jí to, ale odchází posílena a nehroutí se. Sorry, ale prošel jsem několik zaměstnání, a tohle je... prostě to probíhá všechno jinak. Kdyby to vzniklo někdy ve 30. letech, tak to možná pochopím, to byla celosvětová krize, ale v roce 2014? Kdy de facto na pružných změnách zaměstnání je založen trh? Ale no tak. (02.04.2020)

Marion mám čím ďalej, tým radšej. S touto postavou som si spomenula na tú jej z Inception, nejako sa s ňou tie depresívne postavy vlečú. Na film som išla, nemúdro, s rozbehnutou bolesťou hlavy a odišla som s migrénou, takže sa mi zdalo, že film je neskutočne dlhý, ale nehovorím, že ma nebavil. Ľahko sa dá vcítiť do hlavnej postavy aj do jej kolegov, veľmi ale fandila aj pánovi manželovi. Neviem o depresii veľa, len to, že je to olovená vesta, z ktorej sa "postihnutým" asi nikdy nepodarí úplne vymaniť, no Sandra mi príde veľmi verne napísaná. Držala som jej palce až do konca. (Kino Film Europe - Be2Can - 9.10.2014) (11.10.2014)

Obávám se, že na uctívání Deux jours, une nuit budu ještě moc malý undergroundí pívo. A když tu vidim někoho vykládat dokonce i o "nacistických praktikách zaměstnavatelů", musim s úsměvem zkonstatovat, že jsem na to zřejmě i příliš pravicovýho založení. Vychrtlá Marion, plahočící se od jedněch dveří ke druhym a se zbytkovym dechem neustále škemrající o pomoc, to jednoduše nebylo pro mě. Mes excuses... (21.11.2014)

Vzhledem k tomu, že jsem zatím jen na střední škole, je tohle pro mě hodně nepředstavitelné a samozřejmě rozumím důležitosti zaměstnání a příjmu, ale hádám, že pracující část společnosti to osloví o něco více. Jako drama však funguje film výborné, i když předpokládám, že se to opět celé zakládá jen na Marioniném výkonu, který táhne celý film. Zajímavé téma a výkon jsou výborné, scénář u mě lehce pokulhává. Hodina a půl toho samého mě sice bavila, ale možná jsem očekával trošičku více, než jen chození od domu k domu. Každopádně čtyři hvězdičky místo pěti nejsou žádná katastrofa a stále je to pro mě opravdu výborný film. (19.09.2015)

Tramtadadá, konečně mě nějaký film, jenž si vysloužil letošní oscarovou nominaci, dostal do kolen. A samozřejmě pochází z belgicko-francouzské produkce. Dva dny, jedna noc s přehledem přehrává americká želízka v ohni. Pokud jde o kritérium nějakých hodnot, reálnosti a "příběhu ze života", tak Dva dny, jedna noc vítězí na celé čáře. To, co se přihodilo Sandře, se může stát komukoli z nás, kdykoli, nikdo není neporazitelný, nedotknutelný a nesmrtelný. A v takových chvílích se projeví hodnoty jako solidarita, přátelství, kolegiálnost, soucit. Marion je ve své roli nesmírně uvěřitelná, citlivá, opravdu potvrzuje, že je herečka par excellence. Budu se muset pustit do studia díla bratří Jean-Pierra a Luca, věřím, že i jejich další filmy mě chytnou za srdce. V duchu přemýšlím, kdybych se dostal do podobné situace, jak by hlasovali mí kolegové. Není to sakra nic jasného a jednoduchého. (19.02.2015)

Problém je už v námětu, stojící na tom, že docent Zlo v čele ble ble firmy si během drbání perské kočky s náhrdelníkem usmyslel, že principielně zkurví svým zaměstnancům víkendový lenošení tím, že jim na pondělí zadá domácí úkol z etiky a morálky. Buď kopnout do prdele nesvéprávnou Marion Cottilard, jejíž psychiatr dle mě není zrovna člověk na svém místě nebo si ponechají nemalý roční platový bonus. To by mohlo přidat trochu koule do dalšího team buildingu minimálně. Tohle východisko není apriori špatné, ale neodpovídá tomu rakovinově serioznímu zpracování (btw až na poslední dva body Dogma jak vyšitá) bez špetky nadhledu, který jednou provždy dokazuje, že věrné zpracování deprese není filmově atraktivní disciplínou, ať už se tam Corillard třeba umlátí před tou kamerou. Není to podvratné, není to nijak novátorské, ani náhodou zábavné a v tom, co se snaží přednést to není tím pádem životaschopné. Oceňuju rezignaci na formální estetiku, kdy zapařenost nekvalitního letního víkendu umocňuje jednotlivé scény odehrávající se na odporných satelitních předměstích, benzínkách, sídlácích a novostavbách, nicméně od toho mám Ulricha Seidla. (25.03.2015)

Tak tohle byla rána přímo na solar. Ponechme stranou, že si příliš nedovedu představit firmu, která by vystavila své zaměstnance podobnému dilematu. Tohle je jasný důkaz toho, že i za vlasy přitažený námět může vyústit do velmi silného dramatu. Sandra musí během dvou dnů a jedné noci přesvědčit devět ze šestnácti kolegů, aby hlasovali pro její setrvání v práci na úkor svých prémií. Někteří odmítají, jiní souhlasí, další podléhají až pod vlivem bezprostředních okolností. Ale to ponížení, které musí hlavní představitelka snášet je takřka hmatatelné, stejně jako rozpaky těch, kteří jsou nuceni říci ne. Marion Cotillard by za svůj výkon měla posbírat všechny myslitelné i nemyslitelné ceny, protože dokázala, abych s ní sdílel radost ze souhlasu i smutek a rozčarování z odmítnutí. Na konci jsem napjatě čekal, jak se se zachová a upřímně řečeno byl jsem částečně zklamán. Na druhou stranu Bůh ví, jak bych se v její situaci zachoval sám. A podobnou otázku jsem si vlastně mohl klást po celou stopáž, což je, vedle již zmíněné Marion, další obrovská devíza filmu. 100% (18.11.2014)

Není zas tak složité se vcítit do pocitů člověka, který přichází o jednu ze svých životních jistot jakou je perspektivní zaměstnání, A právě proto se Vám komorní snímek Two Days, One Night bez sebemenších problémů dostane hluboko pod kůži. (01.02.2015)

Zápletka do ktorej sa vie vcítiť každý pracujúci. Marion Cotillard dokáže byť okúzľujúcou alfa samicou, ale aj životnou situáciou unavenou tuctovkou, ako práve v prípade Dva dny, jedna noc. Chodí od dverí k dverám a zažíva rôznorodé, prirodzené, uveriteľné, pozitívne/negatívne reakcie kolegov. Vďaka tomu som bol zvedavý, čo si vypočuje u ďalšieho pokusu. Okrem hlavnej hviezdy filmu a realistickosti film zaboduje aj záverom, ktorý dodá určitú nadstavbu. Naplno pochopíte, prečo vôbec vznikla podivná situácia ohľadom voľby výpoveď/1000 eur a tiež to, prečo sa na to Sandra nevykašlala hneď z kraja, a nezačala si proste hľadať novú prácu. Dva dny, jedna noc môžem rozhodne odporučiť ako ideálnu samoočistu pre prípad zk*rveného dňa v práci. (08.12.2019)

Jakoby bratři Dardenneové ztratili cit pro něžnost. - Příliš nastrojená skutečnost. (25.01.2015)

Pro mne bohužel zklamání. Vynikající téma, ze kterého se dal vytvořit fantastický filmový zážitek, kdyby ... Kdyby se divák mohl alespoň trochu z některou postavou ztotožnit. Přestože jsem Sandru chápala a litovala, chovala se tak, že jsem s ní ani chvíli nedokázala sympatizovat. Její manžel měl zase více vědomostí, znalostí a síly než celá psychiatrická léčebna. Kdo má v podobné situaci, kdy se mu hroutí svět, takovou podporu? Většinou zůstane na všechno sám, situace negativně ovlivní celou rodinu. Kolegy rozebírat nebudu, ani konec, který byl už jen takové plácnutí do vody. Kdyby z tohoto filmu vyšlo alespoň miniaturní poučení pro diváka, jak se v podobné situaci zachovat, jak ji správně pochopit, proč se manažeři a zaměstnanci takto chovají, dám klidně 5 hvězd. Výsledek je ale maximálně průměr. (30.11.2014)

Z prvých dojmov až genericky natočený festivalový titul, ktorý je však v každom momente neskutočne autentický a o veľa veciach vypovedá. Sandra sa snaží presvedčiť spolupracovníkov v solárnej elektrárni, aby sa vzdali finančnej čiastky, ktorú im ponúka šéf, lebo to de facto znamená, že ju nasledujúci pondelok prepustia. Výborne štrukturované rozhovory, častokrát kladené na tie nepríjemné obrátky, ktoré pokúšajú aj inak veľkých kamarátov, ktorí sú donútení postaviť sa svojej cti naprieč a finančnej neblahej situácií bokom. Málo pátosu, dostatočná presvedčivosť a skvelá súčasná výpoveď pomerov strednej triedy, ktorú pokúša systémový chomút a ľudská bezočivosť v ňom. SPOILER: Vlastne, záverom, keď napokon dostáva hlavná hrdinka tú výpoveď, alebo si ju prakticky sama z viacerých alternatív zvolila, predsa len dostala chuť začať si hľadať novú prácu od nuly lebo pochopila, že je v jej okolí dostatočný počet empatických a slušných ľudí, bez ktorých by tento svet viedol ku kataklizme. Aj keď nestačil na ten pomyselný a zdieračský hlasovací systém vo vlastnej firme... KONIEC SPOILERU. (16.03.2018)

Na mně ta thrillerová struktura "závodu s časem" příliš nezafungovala - připadalo mi to spíš jako trik z lenosti. "Vymyslíme začátek, vymyslíme závěr a doprostřed dáme pár náhodně konstruovaných scének, 50/50 úspěch/prohra, aby se to nějak dokutálelo do konce." Kromě výborně načrtnutého profilu hrdinky bojující s depresí a vlastní hrdostí se ve scénáři objevilo několik vyloženě trapných scének a dialogů (setkání tří fanoušků "rockové hudby" v autě. wtf?). Film nenudí, ale taky nedokáže strhnout. Meh. (11.01.2015)

Snímek o tom, s jakými problémy v práci se lidé také mohou vyrovnávat. Francouzi vědí, že Marion Cotillard je národní poklad a dávají jí role, kde může naprosto úchvatně vyniknout. To se jí daří i tady. Prostě žena s depresemi, kterou chtějí vychytrale vyhodit. Dobře natočené, ale nějak jsem čekal, že mě to odrovná víc. (11.11.2016)

Hodně depresivní film ze života. Myslím, že snad každý se dokáže vžít do hlavní hrdinky, i do lidí, kteří jí odmítali. Marion opět zazářila. (16.11.2014)