Człowiek z marmuru
Človek z mramoru
Man of Marble
Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Aleksander Ścibor-RylskiKamera:
Edward KłosińskiHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Jerzy Radziwiłowicz, Krystyna Janda, Tadeusz Łomnicki, Jacek Łomnicki, Michał Tarkowski, Piotr Cieślak, Wiesław Wójcik, Krystyna Zachwatowicz (více)Obsahy(1)
Legendární film (myšlenkově souznějící s generací "filmu morálního neklidu") nemohl být u nás dlouho uvedený pro svůj "protisocialistický" charakter: k deformacím 50. let hledá paralelu v 70. letech. Aktuální byl tedy právě v době svého vzniku. Studentka filmové školy se při sběru materiálu k diplomce - dokumentu o úderníkovi 50. let - seznamuje s jeho pohnutým osudem, zrcadlícím šílenství doby. Zpočátku se jí jeví jako mramorová socha, pro kterou stál v době své slávy jako model. Postupně se z kamene vymaňuje skutečný člověk: usilovnost a nadšení doby vynesli pologramotného zedníka do funkce, přičemž neztratil vědomí přirozené morálky a spravedlnosti, které ho v souvislosti s vykonstruovaným procesem přivede do vězení; po pozdější rehabilitaci zapomenutý předčasně umírá. Snaha energické a nekompromisní Anežky o zveřejnění pravdy o minulosti je stejně marná jako někdejší Birkutovo úsilí. Závěr připomíná záběrem gdaňské loděnice smrt tří dělníků v r. 1970 a téměř prorocky otevřel cestu pokračovaní filmu, Člověk ze železa (1981), dokumentujícímu události z července 1980. Film získal cenu FIPRESCI na MFF v Cannes roku 1978. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (78)
Film bez chyby. Bál jsem se trochu akademické nudy, ale Wajda vyvážil rigorózní obsah živou estetikou, místy evokující Felliniho (nacházení krásného v utilitárním ošklivém). Precizně napsané, věrohodné a silné. ()
Mladá a sympatická studentka filmu Agnieszka se v socialistickém Polsku rozhodne, že svou diplomku napíše o celebritách, které byly kdysi na výsluní, ale jaksi upadly v zapomnění. Vybere si tedy konkrétně jednoho z nich - Mateuzse Birkuka, hezkého, svalnatého, ale pologramotného zedníka. Ve filmu vidíme jednak záběry ze současnosti - ze 70. let, a také spoustu záběrů z 50. let ze života samotného Birkuka. V šílených, zapálených, pošahaných a stalinisticky vymletých 50. letech se stal největším úderníkem, který stihl s pomocí čtyř dalších zedníků naskládat přes 30 tisíc cihel za osmihodinovou směnu, i když po tom málem omdlel vyčerpáním. Později se však stal obětí útoku přímo při dalším rekordu - kdosi mu podal popálenou cihlu. A jeho kamarád Witek je obviněn z toho, že to udělal a navíc zpíval ve vlaku protirežimní píseň o tom, že Lech na nějakou dřinu na stavbě jebe a raději lenoší. Mateuzs to jen tak nenechá a začne se hlasitě projevovat proti Witkovu zatčení a zmanipulovanému procesu. To mu zařídí rychlý pád z rudého výsluní hrdiny socialistické práce. Chudákovi Agnieszce se však nepodaří film natočit, protože ředitel studia má strach, protože přece jenom, socialismus neskončil. A to prostředí socialistického Polska a skvělá hudba dává tomuto filmu jistou jedinečnost, která mě velice zaujala. Film tedy ukazuje absurditu budovatelského nadšení v kontrastu s trochu chladnějšími 70. léty, kdy už se o té šílené době mohlo trochu, ale rozhodně ne úplně otevřeně mluvit. Chvílemi se mi z těch budovatelských hesel, vlajek, průvodů a karikatur západních politiků dělalo na blití. Sovětský komunismus bylo prostě odporné zlo, nemoc mysli, rozvrat společnosti a potlačení všeho lidského a tradičního ve prospěch materialismu, ideologické zaslepenosti a totální podřízenosti největší říši zla - SSSR. ()
Vynikající dílo polské kinematografie a symbolický film nedávné polské historie. Uhranuli mě především hlavní hrdinové filmu, kteří přestože se nikdy nesetkali, rozvíjí mezi sebou velmi originální vztah jednostranného obdivu a respektu. Celý snímek je skvělým retroespektivním zpracováním těžké doby raného komunismu, který je velmi blízký i nám, Čechům. Téměř dokonalý obrat Birkuta z objektu propagandy v odpůrce režimu muí strašit a zároveň inspirovat každého diváka. O hvězdu více nedávám snad jen za to, že v tomto případě nejsem bohužel Polák, takže nedocením obsah díla plně. ()
Předem jsem vůbec netušil, co čekat. Postupně jsem si začínal říkat: "Tyjo, tohle je celkem dobrý."... no a nakonec jsem vážně nadšenej. Souhlasím s názorem, že něco takového by u nás nikdo nenatočil. Tohle je prostě typicky polské - díky za to. ()
To jest film bardzo wysokiej jakości. Ani nevím, k čemu to přirovnat. Koncepčně jakoby někdo smontoval dohromady Občana Kanea a Fincherova Manka. Návrat do mladí zedníka Birkuta a jeho naivních budovatelských ideálů 50.let (a rychlému vystřízlivění z nich v následných monstrprocesech) formou "týdeníků" kombinovaný s moderním dokumentem o natáčení s až detektivním pátráním po zamlčovaném kusu historie, na kterou už vzpomínat nikdo nechce. Tedy tvar, který zdánlivě nemůže fungovat, ale šlape jako sandály díky atraktivnímu pojetí a filmařskému géniu Andrzeje Wajdy. Jak to ten chlap dělal, jakou magii používal, nechápu, ale přes celkem šílenou délku Člověk z mramoru nemá slabších míst, a uhání stále vpřed, zpátky ni krok. ()
Wajdův film popisuje snahu socialismu udělat z člověka, ještě většího člověka. Tak to dělali pomocí mýtů o mnoha lidech, většinou slavných sportovcích nebo politicky aktivních lidech. Ale na dělníky zapomenout nemohli. Jenže co pak s ním dál? Ukazovat ho jako opici v kleci po dalších vsích? A on to přitom myslel tak dobře. No právě, myslel...a to se jim nehodilo. Jenže ironicky vzato nemyslel ani moc politicky dobře ani špatně, on to celé myslel zkrátka dobře. A takový člověk se jim hodil v jednu chvíli, ale v druhou už ne. U nás byl snímek zakázaný, tak by mě zajímalo, nakolik se směl vysílat v zemi vzniku. ()
SPOILER ALERT!!! režisérka jako vůdčí osobnost, až za ní jde ostatní štáb. Podkresleno hudbou. Muzeum: 50.léta jsou ukryta ve sklepě, zamčená. Režisérce není dovoleno si nafilmovat sochu Birkuta. střihačka - symbol toho, jak se každý stará jen o to svoje- neustále opakuje, že jen stříhá filmy a nestará se o životy "Svatých" natáčení - komentář moderátora působí ironicky, když propagandisticky komentuje skutečné dění, které není ani zdaleka tak idiliceké, jako poté ve filmu. rozhovor s jeho ženou - režisérka zavře okno, kde to zvukař chce nahrávat - symbol toho, že už ji jde víc o osobní zjištění než o tom mít to ve filmu. ()
Vcelku slušne a zaujímavo spracovaný životopisný príbeh jednej z významných osôb politického diania povojnových rokov v Poľsku, ktorý svojou pracovitosťou, usilovnosťou a citu k spravodlivosti vzbudil nádej v dušiach veľkého množstva ľudí. Asi preto nebol vysielaný v našich končinách. Každopádne tento film mal dosť veľa hluchých miest a naozaj premrštenú stopáž. 65 % ()
Príbeh úderníka Mateusza Birkuta. Stavbára, z ktorého dobová socialistická propaganda urobila hrdinu. Je však tvrdohlavý a jeho neprispôsobivosť ho stojí miesto, slobodu a nakoniec aj rodinu. Jeho príbeh divák sleduje ako mozaiku dokumentov a rozhovorov, z ktorých mladá študentka tvorí svoj diplomový film. Výsledkom je obraz éry výstavby a rozvoja socialistického Poľska. Herci aj produkcia sú na výbornej úrovni. Dojem však kazia nejasnosti čo je za Witekovým zmiznutím, ktoré privedie Birkuta k tomu, aby sa vzoprel situácii. ()
I přesto, že film trvá více než dvě hodiny, udržel mě bdělou v křesle až do posledního okamžiku. Tenhle polský film je vážně špica! Typický obraz tehdejšího socialismu. ()
Muž z mramoru je Wajdův výborný film odehrávající se v 70. letech a reflektující nejen svou dobu, ale i dobu minulou, přesněji 50. léta. Vitální Krystyna Janda v roli Agnieszky se rozhodne natočit film o 50. letech a dostane se tak k příběhu Mateusze Birkuta. Wajda se ptá po tom, zda je možné si udržet v obtížných dobách pod vládou komunistického režimu čisté svědomí a lidskou důstojnost. Zároveň se podobně jako Kieślowski ve filmu Bez konce ptá, zda se člověk, který se o něco takového pokouší, může stát inspirací po své smrti. Mateusz Birkut po sobě nezanechává jen svůj duchovní odkaz, ale i syna, který svého otce v sobě nezapře. Film je velmi důmyslně kompozičně poskládaný. ()
V pražských kinech se promítal od 21.3.1991 (Paříž) ()
Výborný film, výborně zpracovaný, výborně zahraný. Skvěle a poutavě ukazuje obdobu našich procesů v 50. letech (i když vzhledem k době vzniku neukazuje fatální případy poprav, ale jen "menší" omyly) a ani přes svou délku ani chvíli nenudí. Vyzdvihuji i moc dobrou rockovou hudbu, i když zazněla vlastně jen na začátku a na konci. Jen ten konec: není špatný, ale trochu mě zaskočil. 85%, 18.11.2014. ()
Pribeh naivného budovateľského nadšenca a jeho následné vytriezvenie do reality socializmu. Pointa isto výborná. Ukazovať propagandistické úspechy socializmu a hlavne to, kam to ten socializmus dopracoval, treba donekonečna. Mnohí už totiž zabudli. Ani sa mi verit nechce, že takýto film mohol vzniknut v 70tych rokoch, teda za komunistické peniaze. Druhá, paralelná rovina o podivuhodnom natáčaní akehosi ešte podivuhodnejšieho filmu o tomto človeku, sa vydarila o hodne menej. Len tažko som veril, že to bol skutočný filmový štáb a hlavne to, že Agnieszka bola študentkou filmovej školy. Tá dievčina nevedela kde je sever. Vôbec netušila čo vlastne chce. A že vraj absolventský film. Bez schváleného scenáru a bez predchádzajúcich rešeršov ? Totálny amaterizmus a nie filmová škola. 54 % ()
Dlhý ale nie nudný pohľad na snaženie zobraziť perfídnosť doby v ktorej sa odohráva na osude jedného stavbára a mladej režisérky pokúšajúcej sa vyrozprávať jeho príbeh. ()
Pro mne absolutne nezajimavy film. ()
Džínové zvony vs. puchýře. ()