Člověk z mramoru

Geniální myšlenka - konfrontovat budovatelské nadšení a politické procesy padesátých let s lhostejností a opatrností let sedmdesátých. Musela jsem se podívat, co se v tom roce urodilo u nás… (15.11.2019)

Andrzej Wajda patřil a patří mezi mé oblíbené režiséry. Tenhle film ale pro mne byl víceméně utajen. Nebylo divu, v předešlém režimu se takováto díla "nehodila moc do krámu". Obdiv Wajdovi, že tento film dokázal tehdy natočit. Myslím si, že ani v Polsku tehdy neměl tento film "na růžích ustláno", i když v zahraničí (tedy kromě východního bloku) sklízel ceny. Výborný scénář a hodně zajímavé a netradiční zpracování nejenom o tom, jak se vybírali a "vyráběli hrdinové/budovatelé/stachanovci - nehodící se škrtněte :-) ale také o tom, co se s nimi dělo dále, poté co splnili svoji roli a režimu posloužili ... Moc poučný film, obzvláště pro ty, kteří tuto dobu zažili. Ale zrovna tak i pro mladší generaci pro představu, jak "cool" bylo žít v režimu a společnosti založené na lžích a přetvářce. Hodně poučný film a obávám se, že i dost nadčasový i "hranicemi neohraničený". Zpočátku jsem si musel trošku zvykat na originální a méně obvyklý způsob vyprávění (film ve filmu), ale po "naladění na vlnu" už to byl pozoruhodný zážitek. (28.12.2021)

Wajda na svém vrcholu nám představuje tento brilantní film - dílo, ukazujícího člověka, jako současté davového kolektivu, bez vlastních myšlenek a ideálů. Ovšem tento stav nelze udržovat napořád, i ta sebedokonalejší součástka systému se někdy opotřebuje a vypoví službu. Stejně tak i člověk časem zjistí, že je lidský tvor, a ne vždy se jeho tužby slučují s vyšším celkem jako jsou vlast, národ, či politická strana. Mladá studentka (první role pro Krystynu Jandu) se snaží jít po stopách člověka postupně měnící své stanovisko ke komunistické straně, a ukázat tak rub i líc této strany. Až s podivem, že tento film se v Polsku mohl natočit, byť jeho premiéra bylo o několik let odložena. (15.08.2014)

Stelesnenie hrdinstva poľských murárov, to je 30000 tehiel za zmenu. Sledovanie starých záberov, filmověho „odpadu“, samozrejme odloženého z „technických“ dôvodov vedie k ďalším a ďalším prekvapeniam. Keď jedna rybka na celý obed nestačí, cieľavedomá Agnieszka sa pri tvorbe svojej diplomovky zapletie do nepeknej minulosti a nepoľaví, kým všetko nedovedie do konca. Pátranie ako v kriminálke, toto sa Poliakom podarilo a prekvapuje ma, že to mohlo vzniknúť dávno pred prevratom. Koniec je novým začiatkom a teším sa na druhú časť. (08.02.2015)

Jeden z nejdůležitějších filmů naší kinematografie. Brilantní po formální i obsahové stránce. Brawo! (21.11.2006)

Člověka z mramoru jsem měl v plánu už delší dobu. Definitivně mě nalákal film Jack Strong ze stejné doby. Byl jsem zvědavý na podrobněji vykreslené moderní dějiny Polska druhé poloviny dvacátého století. Film má pozvolnější rozjezd a přiznám se, že mě trvalo, než jsem se do toho dostal. Procházení archivních záběrů z budovatelsky laděných filmových deníků mě zprvu vůbec nebavilo. Postupně ale všechno začalo dávat smysl a musím tu formu ocenit. Je originální, skvělá a všechno do sebe nakonec perfektně zapadlo. Snaha o natočení dokumentu, který se soudruhům rozhodně nebude líbit, u toho procházení archivních materiálů, střídání hraných pasáží z padesátých let a těch dokumentárních z let sedmdesátých… Skvělou formu doplnil rovněž skvělý obsah a obsazení. Vymyšlená postava Birkuta do tehdejší doby sedla výborně a Jerzy Radziwiłowicz zahrál mladého úderníka perfektně. Postava Anežky mě sice hodně štvala, ale ta její nátura byla zvolena a zahrána také dobře. Prvotní nadšení komunismem, socialismem a vším možným budováním, je postupně vystřídáno vystřízlivěním. Přičemž si režisér Andrej Wajda drží odstup, nikoho netlačí do žádného názoru a vyznění snímku nechá na divákovi. Excelentní práce režiséra s takhle silným a jistě velmi osobním tématem. Možná jen ten rozjezd a poměrně velká délka může někoho odradit. (12.07.2023)

Demytizace mýtu, která stála u geneze mýtu nového. Velkofilm v pravém slova smyslu. Rozmáchlý, ambiciózní, velkorysý v konceptu i zpracování (mistrné prolínání originálních, dokumentárních i pseudodokumentárních pasáží v několika časových rovinách), vypovídající o velkých věcech, procesech, změnách a omylech, klusající 145 minut v těsném závěsu za dějinami, aby je nakonec o dělku objektivu předběhl. Wajdovi se v putování po stopách člověka z mramoru, které ho přivedlo na místo samá traverza a plech (zjevení filmařky před závěrečnými titulky v loděnicích ojedinělým příkladem filmařského prozřetelnosti resp. štěstí), málem povedlo neztratit ze zřetele jemnější tahy portrétu člověka, kterého to za umorousaný zednický rukáv vtáhlo do nemilosrdného soukolí dějin. Film velký jako život nedokázala zničit ani nesnesitelně, nepřetržitě a nemístně excitovaná Krystyna Janda. Takoví lidé prostě k životu patří. (Občana Kanea by taková protiva pohřbila.) (15.01.2017)

Pátrání po minulosti úderníka Nové huti, jehož život je nám rozkrýván v dokumentárních filmech té zvláštní doby a hlavě formou flashbacků. Vše se snaží zachytit mladá a nadějná dokumentaristka, ale svůj vysněný absolvenský film nakonec nedokončí. (31.05.2004)

Miluji filmy o filmu. Některé se dostávají za hranici prostého vyprávění. Je s podivem, co se dalo natočit v Polsku v roce 1977, kdy u nás vrcholila normalizace, Husák si mohl dovolit téměř vše, i když zatím mluvil česky. Po koncertě Plastic People v létě 1974 definitivně skončila éra svobody projevu. A Poláci tvoří. (06.12.2021)

Precizní filmařina, díky které jsem se, i přes dlouhou stopáž a téma, které mě ne úplně zajímá, filmem prokoukal úplně bez zádrhelů. Asi nejlepší, co jsem z "morálního neklidu" viděl. (09.12.2021)

Film, ktorého hlavným motívom je hľadanie pravdy, nech už je akákoľvek (čo je všeobecne poslaním umenia). Zobrazuje 50-té roky stalinského teroru z pohľadu 70-tých rokov, pričom obraz oboch dôb je skvelo zachytený (budovateľská eufória, mašinéria komunistickej propagandy, čistky, atmosféra strachu). Hlavnou hrdinkou je až otravne sebavedomá, nekonečne ctižiadostivá, neurotická študentka filmovej školy (fajčiaca jednu cigaretu za druhou), ktorá sa v honbe za pravdou nezastaví pred ničím, bez ohľadu na dôsledky. Napriek všetkým negatívam má tá postava svoj pôvab a navyše je výborne stvárnená (Krystyna Janda). Výsostne politické filmy ma zvyčajne dosť odradzujú, ale tento určite patrí k výnimkám, vďaka svojim nesporným kvalitám. (19.12.2021)

Těch 150 minut uteče jako nic. Brilantně natočený snímek, který ve svém ději objektivně zobrazuje atmosféru a kolorit retrospektivně 50. a současně 70. let minulého století. Velice zdařilá je dynamická práce kamery stejně jako střídání časových linií a velmi sympatické herecké výkony obou hlavních představitelů. Jako celek mi film nepřijde vysloveně "protisocialistický", spíše realisticky a neutrálně zobrazující prolínání životních osudů skrz dvě odlišná období socialismu, což potvrzuje i veskrze pozitivní závěr. (30.05.2014)

Andrzej Wajda je filmový génius, to se musí uznat. Tenhle film byl natočen v době Gierkova uvolnění politického života v lidovém Polsku, ale zřejmě především Wajdovo renomé umožnilo, že film mohl vzniknout. Období padesátých let bylo obtížné ve všech vazalských státech sovětského bloku. Tuhle rozporuplnou dobu s její tragičností dokumentuje příběh bývalého "úderníka" Birkuta, jak se jej pokouší ve své diplomové práci dokumentárně zachytit studentka filmové fakulty. Odhaluje složitou cestu od revolučního nadšení a pozitivní víry v budování lepšího světa, kde každý bude mít své šťastné místo v životě, přes šokující poznání, že svět je jiný, marný boj za spravedlnost, přes vystřízlivění a resignaci. A přes uplynulé čtvrtstoletí v lidech zůstával strach i ta lhostejnost. Ta studentka byla na moje gusto příliš průbojná, příliš dospělá, nepřipadala mi až tak věrohodná, ale budiž. Ne, film není protisocialistický, film mohl naopak přispět k demokratizaci socialismu v Polsku v intencích našeho osmašedesátého. Vždyť zároveň ukazuje nová moderní sídliště, parky, továrny, Poláci postavili novou Varšavu... Krásný svět mohl být, kdyby byl socialismus postaven na jiných základech. (16.11.2014)

ttchor: Birkut, ne Birkin. - Dlouhý a malinko spletitý portrét dobou smýkaného člověka s velkým Č, který zájem přístupného diváka přesto udrží a pak po 2,5 hodině zničehonic skončí a nechá ho, ať si to nějak přebere. Nu, agilní Agnieszka sice nenašla, co hledala, ale zase našla, co sice nehledala, ale o to víc potřebovala. (23.07.2008)

Je jen málo filmů o budovatelských 50.letech, které by mohly s Wajdovým Člověkem z mramoru soupeřit v působivosti. A už vůbec si nedovedu představit, že by něco podobného mohlo v roce ´77 vzniknout u nás, nota bene když se film zároveň nepříliš lichotivě vyjadřuje i k současnosti. Přiznám se, že mi dost vadila afektovanost pátrající studentky a nevěděl jsem, jestli je to vina herečky nebo je ta postava zkrátka takhle napsaná. Až po shlédnutí navazujícího Člověka ze železa jsem si v tom udělal jasno a Krystyně Janda udělil rozhřešení. Pak je tu ještě příšerná dobová hudba v pasážích odehrávajících se v 70.letech, ale tím s výhradami končím. Celkový koncept filmu s doplňujícími se flashbacky je výborný a opravdu připomíná Občana Kanea jak někdo v komentáři poznamenal. Jerzy Radziwilowicz bravurně zahrál přerod z naivního venkovského ďelňase v iluzí zbaveného zahořklého realistu, který ale zůstal stejným beranem jako dřív. Film je to možná na první pohled nepříliš atraktivní, ale při bližším ohledání velmi naléhavý, stylisticky i myšlenkově vybroušený. 90% (20.06.2011)

Politický snímek v artovém podání o marasmu stalinistické doby v Polsku, který i my v Česku moc dobře známe. O tomtéž lze připomenout třeba snímek ´Skřivánci na niti´ (1969). Polští tvůrci si do příběhu vzali oslavu dobře vykonané práce prostřednictvím studentky filmové školy, která se snaží jako diplomovou práci natočit dokumentární film o zednickém hrdinovi, který s týmem zedníků vytvořil rekord ve výstavbě nových bytů. Ano, a právě tímto se stal národním hrdinou, který byl zvěčněn ohromným plakátem na hlavním náměstí. Ale jak už to za komunismu bývalo, byl později zdiskreditován a odevšad vymazán. Od té doby o něm nikdo neslyšel. Mladá studentka tak svým filmem po něm pátrá, z čehož se svým způsobem ze snímku stal něco jako detektivní film. Režisér Andrzej Wajda se tímto pokusil o revidovaný pohled na minulost Polska ze sedmdesátých let minulého století, kdy v rámci onoho pátrání použil systém retrospektivních scén v podobě dobových filmových týdeníků. Právě takto rafinovaně vytváří nejen historický pohled na onu dobu, ale kupodivu také jako zdroj napětí. Cíleně zobrazuje reálnost zneužívání moci a jednoduchost úprav patřičných dokumentů dle aktuální potřeby. Snímek tímto systematicky kritizuje komunistické úřady a jejich stranicky nechvalný výklad minulosti. To samozřejmě nezůstalo bez odezvy, ale do trezoru to nešlo. Jen se premiéra o čtyři roky zpozdila. Ona atmosféra byla zachycena až mrazivě reálně. Něco takového si dnes již málokdo umí představit. I když jde o fiktivní příběh, události zde zachycené se v rámci propagandy skutečně děly, čímž má snímek vlastně i věrnou historickou hodnotu. I když co si budeme povídat. Ona ta ukázaná tvůrčí deziluze a jasná vypočítavost v analyzování mediální konstrukce legend v účelovosti zneužívané vášni, se snímek stal dokonce i nadčasovým. Takovéto ideologické prostředí je snad za každého režimu, i když se tváří poněkud jinak. Snímek tedy i přes své stáří má svou jasnou výpovědní i varující hodnotu, což je důvod, aby se stal stálicí na televizních obrazovkách. (16.06.2022)

Výborná dekompozice mýtu. (10.04.2009)

"Lidé, bývalo tu všelijak, jednou hůř, jednou líp, ale je to naše vlast..." (07.12.2021)

Mladá poslucháčka réžie ma urobiť absolvenský film v dobe tvrdo poznačenej komunizmom a vyberie si tému o bývalom údernikovi Birkinovi, človeku poznačenom dobou prázdnoty a veľkého klamstva, kde pod povrchom začína veľký rozklad základných ľudských hodnôt. Po formálnej stránke, podobne ako u Obcana Kane a iných filmoch (Zamatová extáza) sa dozvedáme o Birkinovom živote, z rozprávania jeho sučastníkov, režisér používa časté návraty do minulosti, kde nám približuje aký vlastne Birkin naozaj bol. Po tematickej stránke film patrí do kategórie tzv. "trezorovy film", ako mnohé filmy točené u nás(Ucho, Zde jsou lvi, Škola otců, Tři přáni, Noc nevěsty, Všetci dobrí rodáci a iné). Mladá režisérka pátra po pravde v podobe kameri, ktorou zachytáva, alebo zachytila dobu v ktorej žil Birkin, clovek z mramoru, ktorý ostýva však sám. A práve vďaka ľudom ako je mladá žena, usilujúca sa zmenit obraz spoločnosti, aby ľudia porozumeli, v akom svete vlastne žijú. Však aj bez kamery sa dá hľadať pravda, aj bez nej sa da načúvať. Posledná scéna znamená nádej, ukazuje kadial vedie cesta (režisérka s Birkinovym synom mieria do štúdia a chystajú sa dokoncit film, o mužovi ktory toho vela vytrpel). Odvaha a veľké obete si vyžaduje Birkinov život, ktorý by ináč skončil v zabudnutí, podobne ako mnoho životou pred ním. Film poukazuje na silu nebať sa ísť za vysloveným názorom, veriť v správnosť situácie, ale na druhej strane, ako to vystihuje film bez metód blízkych posluhovačov, bez patetickosti. Birkin je vlastne prostý človek, ktory verí v základne socialistické vety, ako budovať pre ľudí, miluje ľudí, ale ľudia žijú v strachu a v obavách a tak ostáva Birkin úplne sam. Film sa nakoniec nepodarí dokončiť a režisérka tak pocituje prehru, ale v najhoršej chvíli, jej vrati silu a vieru jej otec. "Ukážme svetu pravdu aj za cenu vlastnej slobody" Nie je vela ľudi, ktorí to dokázali, Birkin bol jedným z nich. (15.12.2005)

Velmi dobre natoceny "pseudo-dokument" ktori zachytava dramaticke momenty zo zivota cloveka-udernika Birkuta poznaceneho neustalou zmenou "politickeho pocasia" v Polsku. Cez pohlad mladej energickej studentky filmovej skoly, ktora zbiera material pre svoj diplomovy film, mame moznost nahliadnut do zivota "oklamaneho cloveka" a hladania skutocnej pravdy o nom. Wajdowy sa podarilo paralelnymi "svetmi" vtiahnut divaka do deja a presvedcivo naznacovat hranice "pravdy a skutocneho zivota". Clovek zo zeleza priamo nadvazuje ako volne pokracovanie Cloveka z mramoru a mozno tuto dvojicu filmov povazovat za Diptych. Pre cinefilov je tento filmovy skvost povinnost! (06.01.2009)