Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radek99
    *****

    Výjimečný film. Tohle je nesporná filmová událost. Andrej Zvjagincev poupravil optiku svých dřívějších snímků a v průsečíku dramatu vztahového, dramatu justičního a dramatu kriminálního se mu v odvážném ohnisku zjevilo současné Rusko, obnažené až na kost. Země, kde se nezměnilo zhola nic, kde člověk je stále jen leník, burlak, který neznamená a nezmůže ničevo, vše stále ovládá věrchuška, Putin bedlivě shlížející z portrétů v kancelářích v geniální a odvážné metafoře jako další z řady portrétovaných všemocných sovětských vládců, jako další nenáviděná olyslá hlava politbyra, jako další ,,první tajemník ÚV KSSS", do jehož státnické fotografie lze jenom někde tajně bezmocně střílet... Jestli lze na základě tohoto snímku analyzovat stav společenských struktur a charakter panujícího režimu, tak Rusko se v kruhu vrátilo znovu do dob před rozpadem Sovětského svazu, ty mechanismy, vztahové sítě, kladení váhy na tykání si s mocnými v Moskvě, obcházení po stranické linii atd. mi silně připomínají to, co jsem tu sám zažil před sametovou revolucí - totalitní mechanismus vládnutí. Putin zatáhl Rusko o čtvrtstoletí zpátky. Andrej Zvjagincev však kloubí společenskou kritiku s řemeslnou dokonalostí a fenomenálním filmovým jazykem. Pomalé plynutí, které má v sobě ovšem obsaženo vjem nevyhnutelnosti, jakýsi temný spodní proud, kterým je unášeno. Občas probleskne lyrický přístup z předešlých filmů, výrazná metaforičnost a symbolismus. Jako příklad lze uvést leitmotiv obsažený v názvu filmu. Biblický Leviatan tu není zmíněn jen ve svém primárním významu, ale chytře se tu pracuje i s celým spektrem významů a aluzí sekundárních - leviatan coby metafora politické mafie, která ovládá správní oblast jako svou gubernii, tedy synonyma příšery (s postavou otylého aparátčíka) s níž nelze bojovat, zároveň ale může být přeneseně i metaforou Ďábla, shlížejícího ze státnických portrétů, Leviatan má ovšem i podobu pravoslavné církve, příšery, nevěstky Ďáblovy, která děsí svou obojakostí, dalším zastřešujícím významem může být odkaz k filosofickému dílu Thomase Hobbese Leviathan - stát coby ,,Bůh" sám určuje, co je právo, morálka, náboženství a co se smí a nesmí a člověku nezbývá než se tomuto totálnímu státu bezpodmínečně podřídit. Tvůrci ovšem zmiňují také původní význam velryby, která se opakovaně vyskytuje uvnitř mizanscény (například v krásné scéně s vyvřelou velrybí kostrou, stejně jako se velryba zjevuje v moři Lilje), alegorii chaosu společnosti i konkrétního lidského života, který je bourán politickým i fyzickým tlakem. Excelentní je scéna bourání domu - kamera nejprve snímá opuštěný obytný pokoj, z něhož zmizeli lidé, když tu se náhle a nečekaně zjeví ve zdi lžíce demoličního bagru, strašné chapadlo Leviatana. Z fungující rodiny, z lidského života nezbylo nic. Vynikající práce s herci, kteří předvádějí naprosto strhující herecké výkony, krásná kamera. Možná největší filmová událost tohoto roku...(13.2.2015)

  • Kaluž
    ***

    Na tohle jsem se vyloženě těšil, ale nějak mě to nechytlo. Tempo vyprávění je natolik rozvláčné, že mě spíše uspávalo, rázovité chování postav je mnohdy matoucí a přestože je ústřední zápletka veskrze jednoduchá, je zbytečně nastavována řadou vedlejších odboček, takže mi nakonec v hlavě zůstal jen ten všeobjímající vizuál. A ten je teda vážně na jedničku s hvězdičkou. Jakožto kulturně sociální komentář k současnému dění to dle ohlasů nejspíš funguje, jako film však Leviatan selhává na více frontách, než by bylo záhodno.(27.7.2016)

  • JitkaCardova
    **

    Nebudu mrhat, společný komentář pro Jelenu a Leviatana je víc než dost. Jak to vkusně říct. Co začal místo filmové hudby používat muzikostroj Philipa Glasse, klesá Zvjagincev s každým novým filmem o propad níž, kde už to nejsou díla, ale produkty. Že by mu začaly diktovat směr, témata i kvalitu producentské peníze? Vybírá si jednoduché, civilně morální náměty, rodinné a místně politické střety na osobní rovině, zobrazuje je povrchně jako třetiřadý pisálek, glosátor do časopisecké rubriky, a mechanicky je prostřídává s čím dál chatrnějšími a odvozenějšími odkazy k církvi (ani ne duchovnu), přičemž mu chybí uštěpačný, nadčasově ironický glanc i mrazivá duševní pronikavost, vnitřní vhled a soucit Dostojevského, a bez toho se mu filmová výpověď stává povrchním a zbytečným kázáním od stolu, intelektuálně svrbivou, neprocítěnou, populistickou esejí. Přestal být originálním filmařem a kdovíproč se vpravil do role komentátora ruských poměrů, jak je povrchně chtějí vidět na Západě (lidi jsou líní pracovat a nemorální,všichni jdou po penězích jako slepice po flusu, církev je poplatná režimu a zbohatlíkům a vyžívá se v pustém žvanění, máme tady mafii a všude jsou prospěcháři a hlupáci bez rozhledu, staří umírají a z nových nikdo nezvelebuje statky svěřené. Úpadek a všiváctví. *** K tomu pak patří, že zlajdačel i formálně, nedbá sevřenosti tvaru (ne, záběr na stejnou větev na začátku a na konci snímku v Jeleně, ani na vraky na moři v Leviatanovi to nespraví), napospas ponechané motivy mu z filmů čouhají jako sláma ze stohu, začal se vyžívat v laciných, nefunkčních a nedbale zpracovaných metaforách (co měl znamenat ten ležící bílý kůň, nainstalovaný dva metry od železničního přejezdu? toho taky ranila mrtvice?) a místo skutečných přesahů a katarzí sahá nejvýš k němým záběrům na moře. Oba filmy, Jelena i Leviatan, jako by byly nakvap vyrobeny konfekčně, stejné rámování, interiéry jako z ruské ikey, stejná herečka, podbarvení stejně znějícím Philipem Glassem na začátku a na konci, stejné titulky, produkce, stejná plochost... Rozdíl je v tom, že Jelena přece jen drží ještě trochu víc pohromadě, zatímco Leviatan se už úplně rozdrobil do roztěkaných, za sebou nahamstaných scén, a v tom, že je ještě nasnímaná poměrně sjednocenou a dívatelnou kamerou - především skrze ty proměny světla, ač i to je samo o sobě kýčovitě levnou a doslovnou metaforou. V Leviatanovi už bije do očí i ten nezájem o vizualitu, o intearkci kamery se snímaným, exteriérové lyrické a čím dál trapněji, násilněji vmontovávané patetické vsuvky pohledů na moře a na hory a na svítání se střídají s interiérovými záběry s otřesně nudnou, tupou, téměř televizní kamerou. Příběh nedrží pohromadě nic vnitřního, je to jen plytká, blábolivě předrmolená navršenina publicistických postřehů, zatímco v Jeleně se to banální sociální minidráma ála Mrštíkovic Maryša dá srrhnout do dvou jednoduchých vět. Čili už na Jeleně lze postřehnout v menší míře všechny nešvary, které příští snímek, Leviatana, naprosto zhůvěřile ubily, a jinak nic nového, co by takový přístup vyvážilo. Zvjagincev by potřeboval být zase úplně neznámý, aby se přestal koupat na vlně zájmu a podlézat Západu.(11.10.2014)

  • hanakonochi
    ***

    Nový Zvjagincevov film nenaplnil moje očakávania. Dychberúce zábery na chladné more a vyprahnutú krajinu niekedy nestačia. Chýbal mi prienik do hĺbky jednotlivých vzťahov ako v Ceylanovom Zimnom spánku. K tak bezútešnej, ale niečím krásnej krajine a k ešte bezútešnejšej budúcnosti jej obyvateľov sa mi žiadalo menej postáv, no venovať im viac času a to nielen formálne. Tento vysoký potenciál sa povrchným vyobrazením rodinných vzťahov, či vzťahu cirkvi a predstaviteľov mesta, na jeho veľkú škodu nevyužil ani z polovice. Poslednú scénu filmu si skôr predstavujem sediaceho a opusteného Romku pri skelete veľryby. Na tomto magickom mieste mala kamera tráviť viac času.(10.3.2015)

  • pm
    *****

    Po nadšení z prvních dvou filmů režiséra Zvjaginceva, kde (alespoň pro mne) celkový dojem dotvářel Lavroněnkův herecký výraz, jsem Jelenu v mnoha ohledech vnímala jako zklamání. Leviatanem je tedy zpátky ve hře. Někdo by mu ale mohl prozradit, že spoluprací s Philipem Glassem žádnou hitparádu nezboří. Po celou dobu závěrečných titulků jsem z toho rachotu měla jen nepříjemný a hloupý pocit.(30.12.2014)

  • - Velrybí kostra, kterou uvidíme na více záběrech, byla postavena z kovu speciálně pro film. Režisér Andrej Zvjagincev uvedl, že po skončení natáčení ji odkoupil podnikatel a umístil ji na svou zahradu. (KidWithGun)

  • - Spoiler: Ve filmu se zmiňuje příběh Jóba. Příběh můžeme chápat jako jeho volnou adaptaci, avšak na rozdíl od biblického podání není hlavní hrdina filmu na konci odměněn. (KidWithGun)

  • - Spoiler: Když je poprvé zobrazen styk mezi Lilyí (Elena Lyadová) a Dmitrim (Vladimir Vdovichenkov) není jasné, jestli se jedná o jejich první intimní setkání nebo jestli mezi měli dlouhodobější aférku. Režisér Andrej Zvjagincev se rozhodl, že nechá diváka, aby si "vytvořil vlastní film". Ze stejného důvodu se nedozvíme, co přesně se stalo u jezera, kde byl pár přistižen při činu. (KidWithGun)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace