Leviatan

V Cannes se nedávají ceny za zásluhy a Zvjagincevův scénář si jí zaslouží. Přesně vybalancovává různé žánrové prvky, funguje jako intimní studie i ambiciózní metafora ruské reality. Postava Kolji je postavená přesně tak, aby během filmu nebudila lítost, nicméně jeho poslední slova nakonec zafungují jako připomínka nejhlubší lidské bezmoci. Leviatan je lyrický, vnímavý, vtipný, zkomponovaný s naprostou rozvahou a mistrovským citem pro každý záběr (zrcadlení úvodu a závěru, statické celky krajiny). Práce s rozpadající se architekturou je neokázalá, přitom reflektuje pozvolný hrdinův pád a okoralý systém, který automaticky chrlí paragrafy, velebná slova o pravdě a bohu, aby zakryl pokrytecké opojení mocí. Autority jsou ve skutečnosti podobné bagru, který zlovolně rozbíjí na padrť jistě prohnilý dům obyčejného člověka. Je v tom něco rusky patetického, moralistního, vzletného, krásného a zdrcujícího. A je dobré si uvědomit, že ze Zvjagincevovy strany nejde o nějaké ušlechtilé a bezvýznamné umělecké gesto, ale o odvážný čin, který zřejmě ovlivní přinejmenším jeho filmařskou kariéru v Rusku. [100%] (09.07.2014)

Tieto kvalitné sučasné ruské filmy sú úžasné ako širokouhlým vizuálom, ktorý umocňuje atmosféru rozľahlého, chladného severského prostredia, tak i učebnicovo presným rozprávaním príbehu s koncentráciou na postavy. Sú pomalé a dlhé, ale nič v nich nie je navyše. Plynulo rozprávajú zrozumiteľnú a jednoduchú story, ale čím bližsie k finále, tým stručnejším a kreatívnejším strihom. Pozoruhodné, výborné. (11.07.2014)

Dlouhými, až nekonečnými záběry, režisér vypráví příběh z dalekého Ruska, kde na lidech nezáleží a u koryta se udrží jen ty nejtučnější prasata. I proto Kolja prožívá dost brutální facku kterou mu nadělilo místní vyžraný prase - starosta Vadim. Hned od začátku je znát, že tenhle film se nebude chtít nikomu zalíbit a svým způsobem natáčení i vědomě získat. K tomuto filmu si každý musí najít cestu svou a má na to dlouhých 140 minut, což se v porovnání s tímto filmem jeví jako minimum. Horší a daleko drsnější pro mě byl hlavně závěr, ve kterém se promítla současná nálada nás, obyčejných lidí, kteří bojují a bojují, ale někdy je to bohužel i tak málo. (14.02.2015)

(49th KVIFF) Proti Leviathanovi nemá jedinec žádnou páku. "Ty žádná práva nemáš, neměls, a nikdy mít nebudeš." V krásném přímořském prostředí severozápadního Ruska rozehrává Zvjagincev tragédii jedné rodiny a současně odhaluje nepěkný stav současné (nejen ruské) společnosti a církve. Leviatan možná člověku úplně nepohne srdcem, nenechá ho sedět v němém úžasu, ale scénář a režijní uchopení jsou tak perfekcionistické a cílevědomé, že to nejde neocenit. Některé festivalové pětihvězdy jsem dal spíš srdcem, v tomto případě je dávám spíš hlavou. Což však nijak nezpochybňuje jejich sílu. A aby nedošlo k omylu - některé sekvence Leviatana dokážou emoce vyždímat hravě. Pohled na majestátní moře, na vlny, tříštící se o rozeklané skály, do toho majestátní hudba, kdy si člověk uvědomí malost člověka a beznadějnost jeho boje s autoritou, to jsou momenty, které husí kůži vyvolají a rezonují i déle po projekci. (12.07.2014)

Tak tohle bylo něco. Už dlouho se mě nestalo, abych filmu neměl co vyčíst. Filmařská i obsahová složka je bezchybná a navíc se skvěle doplňuje. Na pochvalu je zejména práce s kamerou a teď nemluvím jen o těch užasných dlouhých záběrech ve kterých jsou rusové mistři, ale především o schopnosti ukázat divákovi pouhým záběrem kamery povahu jednotlivých postav i prvky ruského myšlení a tradic, to považuju vysloveně za geniální práci pana Kričmana. Pokud jde o samotný příběh, tak ten mě dostal i když se jedná o zvláštní propletenec vztahů a boje jedince s mocipány, funguje na výbornou. Ke konci se šetří na dialozích, ale o to více vyniká sdělnost příběhu. Konec mě vysloveně dostal, abych byl přesnější nasral, protože přesně takhle vidím dnešní svět. Jsou tu mocní a pak obrovská masa lidí, pro který jsme existečně významaný jen k tomu aby nás okrádali a stáli na našich zádech, jelikož ta obrovská většina lidí hru na demokracii v podání několika tisícovek mocipanů přijala nemůžeme se divit, že zdaleka ne jen v Rusku vznikají takovýhle příběhy a osudy. (23.10.2014)