Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Superpero
    ****

    Kvalitní drama, kde ale víte, že se to všechno totálně zkurví. Po všech stránkách ale perfektně odvedená práce. Ruský jazyk a herci působí hodně osvěžujícím dojmem. Vyzdvihl bych krásnou přírodu, ale nejlepší je stejně kolik tam toho vychlastaj. Exování vodky z dvoudecky je naprosto běžná záležitost a takhle tam jedou všechny postavy celej film.(4.4.2017)

  • JASON_X
    *****

    Kdyby si pan rejža tolik naštvaně nevyřizoval účty s ruskou vládnoucí garniturou, justicí a církví a soustředil se více na výjevy z každodenního života obyčejných lidí na dalekém severu země, tak kudy budu chodit, tudy budu tohle fantastické severské drama nadšeně opěvovat. Takhle sice taky dávám pět, protože jinak nelze, ale pět slabých a nepříliš jásavých. Nejsem naivní ani si nic nenalhávám, takže je mi jasné, že tahle neradostná výpověď o poměrech v širé ruské zemi nejspíš nebude daleko od pravdy, ale on ten film bohužel v dnešní době přesně hraje do karet všem těm šiřitelům protiputinovské, potažmo protiruské hysterie, kterými maximálně opovrhuji. Nemyslím, že Zvjagincev schválně naplil na matku Rus jen proto, aby se zalíbil nějakým západním festivalovým porotám nebo vnitřní opozici. Ale chápu, že to tak někdo v Rusku může vnímat a jeho film se samozřejmě Rusům nelíbí. Suka bljať, dost už politizování a k filmu: Úžasné exteriéry od břehů Barentsova moře, naprosto fantastické herecké výkony (člověk by věřil, že oni z těch stakanů vážně chlemtali vodku!), tak i onak dobrý a silný příběh (nejvíc mě ale stejně bavily vedlejší scény - piknik s vodkou, šašlikem a kalašnikovem, klukovské popíjení v ruině kostela, a vlastně všechny scény s naturalisticky zobrazeným pověstným ruským chlastáním). Nádherná je taky závěrečná Glassova titulková skladba, i když ne moc originální, nápadně mi připomněla jiného filmového Glasse. Závěr mého chaotického komentáře je ten, že Leviafan sice není tak bezvýhradně výborný jako Návrat nebo Vyhoštění, ale je skoro tak výborný.(27.2.2015)

  • flanker.27
    *****

    Film s tak bezvýchodným koncem, jakých se vidí málo. Člověk proti byrokracii a zkorumpovaným úřadům a pokrytectví církve, která ještě říká těm ožebračeným, jak mají nést svůj úděl s hrdostí jako Jób (kterého bůh na výzvu ďábla připravil o všechno, aby jej otestoval, zda mu zůstane v srdci věrný). Zkrátka téma, které je nám bytostně vzdálené a neznámé a musíme za ním jezdit až do cizokrajného Ruska což :). Co je na filmu lidské a sympatické je to, že postavy jsou představeny komplexně, ne jako jednorozměrné figury, a tak hlavní hrdina Kolja není zrovna učebnicový typ filmového hrdiny, pije, občas se hádá se ženou, přesto však má v sobě kus lidskosti a schopnosti poznávat pravdu a přetvářku. Zato starosta je bezcharakterní hajzl Bobligova typu, který si dary církvi hojí své svědomí. A církev tomu všemu žehná, káže o Ježíšově pravdě, dává chléb prasatům a prasata popům. A nad tím vším je vystaven chrám boží pravdy. Jak bych si přál, aby jej Kolja po vzoru svého amerického předobrazu srovnal se zemí buldozerem, učinil konec tomu falešnému světu plnému řečí bible a řečí paragrafů formálně právního státu. A přesto všechno se v té beznaději našly i oživující střípky humoru. "Nějaké současné bys tam neměl?" - "Ještě nemáme historický odstup."(29.11.2014)

  • Madsbender
    *****

    DODATOK: Po druhej projekcii cítim povinnosť vyjadriť sa k negatívnym názorom a uviesť svoj názor a interpretáciu. Ono sa možno zdá, že Leviatan len produkuje repetitívnu morálnu a spoločenskú šifru zľahka postriebrenú spirituálnym atakom, okázalo v hre na umenie napojenú na národné historické povedomie, ktorá sa diletantsky nenavracia k mnohému povedanému a bez akéhokoľvek glancu a dôstojnosti sa len brodí v bezvýznamnej prázdnote; nie je to však pravdou. V skutočnosti sa však nie medzi riadkami, ale priamo a neodbytne táže na diváka (pretože on sám túto situáciu viac než dobre pozná z médií a umelecky kritických diel), aby si na tie zásadné otázky odpovedal sám. Toto chceme? Sme takí? Sú takí oni? Chceme, aby takí boli? To, čo chýba, musíme doplniť podľa vlastného svedomia. ////////// Lenže realita je iná a, ako poznamenáva Ligter, význam posledného Zvjagincevovho filmu bude zreteľnejší až v budúcnosti. Leviatan je totiž predovšetkým pedantnou, čiernym humorom sršiacou metaforickou reakciou na situáciu v ruskom filme (zhruba od roku 2010, pričom v roku 2012 došlo k ďalšiemu zhoršeniu, sprísneniu a dôrazu na propagandu a komerčnosť pod tlakom Putinovej a Medinského politiky) ktorú s presnosťou odráža v desivo dokonale namierenom zrkadle. Áno, je to presne ten typ filmu, ktorý predstavuje realitu tak, ako ju túžime vidieť, aby sme sa mohli pohodlne uvelebiť v našich pohovkách a povedať si: "Šťastie, že nežijeme v Rusku." A áno, je tak zámerne. Nie však preto, aby odhalil autorskú impotenciu tvorcov, ale jednoducho preto, že naráža na zžieravo mrazivú skutočnosť. Teda že už na dlhú dobu ďalší ruský film, ktorý by sa priamo dotýkal týchto tém, zasahujúcich rovnakým spôsobom (korupcia, vydieranie, pohlcovanie "malých a slabých" tými "veľkými a silnými") i do sféry filmu, neuvidíme. Zato uvidíme stále častejšie filmy natočené presne takýmto, štrukturálne neinvenčným, no skutočne a permanentne bezobsažným štýlom. A keby takým Zvjagincevov film (zdanlivo) nebol, nikdy by sa k nám nebol dostal. ////////// I práve preto sa neodohráva dej v metropole Ruska, ale vyberá si odľahlé miesto kdesi ďaleko, kam ruky Moskvy v prípade potreby dočiahnu, ale oči nedovidia a uši nedopočujú. Navodzuje sa tak vzťah medzi vidieckou a urbánnou oblasťou, ktoré fungujú ako dva svety. V meste funguje zlo, ktoré je omnoho zhubnejšie, no naproti tomu skryté a preto nebezpečnejšie (ruský Filmový fond, ktorý diktuje ambicióznym režisérom tematické okruhy). Na vidieku funguje zlo menšie, len s regionálnymi ambíciami, no odvážnejšie a neskrývajúce svoju pravú tvár. A tak ani Zvjagincev neskrýva pravú tvár svojej výpovede, ktorá na dôležitosti a sile nadobudne až časom. A je len na nás, či pochopíme, čo nám komunikuje, a začneme si uvedomovať hrozivý súmrak nad kinematografickým gigantom (ktorý pre mňa symbolizuje scéna rúcania domu), ktorý si začína miesto serióznych diel budovať monumentálne pomníky vlastnej veľkosti. Leviafan je pomníkom Zvjagincevových ambícií a filmovej kariéry, do ktorého precízne ukryl to posledné, čo ešte môže povedať. Význam Zlatej palmy za scenár preto považujem za prvý krok k politickej očiste - teda v prípade, že porota tento úmysel chápe rovnako. ////////// Pôvodný komentár k 30.6.2014: [AFF 2014] Z času na čas sa objaví film, ktorý rozvíri hladinu a vyvolá vlnu ohlasov - v istých kruhoch značne negatívnych vďaka tomu, čo zobrazuje. Film, ktorý svojou koncepciou a obsahom zatrasie divákom, aby mu otvoril oči. Takým je aj najnovšia snímka Andreja Zvjaginceva. Univerzálne podobenstvo o súboji machiavellistickej samosprávy uzurpujúcej moc (toť onen "Leviathan") s obyčajným bezradným človekom nachádza paralely s cárskym Ruskom a Sovietskym zväzom, zároveň je však dosadené do konkretizovaných kulís moderného portrétu odľahlej časti krajiny, v ktorej bez obalu necháva vynárať sa spod povrchu korupciu, pokrytectvo, lži, podvody, neveru, alkoholizmus (večný problém sarkasticky uštipačne kritizovaný) a zločin pod rúškou zmanipulovanej byrokratickej mašinérie, drtiacej mäso a kosti a zanechávajúcej len trosky a telá, dohnaný ad absurdum. Komentár o úpadku súčasnej ruskej matičky zeme, mrazivý thriller, psychologická drobnokresba charakterov, strhujúca dráma, poeticko-realistický komplexne naratívny celok. Prirovnanie pokrytectva držiteľov moci k pravoslávnej cirkvi, otvorená kritika "svetskej pravdy" a toho, čo je prehlasované za "božiu pravdu", nádych spirituálnosti a pritom odsudzovanie fungovania náboženstva mocných v tom istom momente, sila peňazí a účel svetiaci prostriedky. Precízna réžia, brilantné herecké výkony, súdržnosť deja a okázalej formy (kamera a panoramatické symbolické zábery krajiny sú na špeciálny stĺpček). Najväčšia udalosť ruskej kinematografie aktuálnej sezóny a zároveň film, ktorý má svoj význam a treba ho vidieť. 100%(10.1.2015)

  • xxmartinxx
    ***

    Leviatana otevírá a uzavírá epická hudba jak z nějakého temného fantasy, takže jsem na začátku měl pocit, že mě čeká něco velkého, a na konci, že mi něco velkého zřejmě uniklo. Ten film nejspíš sugestivně zobrazuje realitu v Rusku, ale nepřijde mi, že by to dělal zvlášť nápaditě nebo zajímavě. Když vidím tu záplavu pětek, trochu se bojím, jestli to není moje chyba - asi tomu dám někdy druhý pokus, on v tom festivalovém shonu někdy člověk vypíná.(16.7.2014)

  • - Spoiler: Ve filmu se zmiňuje příběh Jóba. Příběh můžeme chápat jako jeho volnou adaptaci, avšak na rozdíl od biblického podání není hlavní hrdina filmu na konci odměněn. (KidWithGun)

  • - Po úniku filmu na pirátské servery prohlásil producent Alexandr Rodnanskij, že tvůrci nehodlají stíhat jednotlivce, kteří si film stáhnou. Požádal je ale, ať vyjádří svou podporu zasláním drobné částky na charitu. (mr.filo)

  • - Ruská premiéra byla posunuta o tři měsíce kvůli tomu, že z filmu musely být odstraněny vulgarity. Ruští diváci, kteří si film nelegálně stáhnou, tak uvidí plnohodnotnější dílo než návštěvníci kin. (mr.filo)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace