Leviatan

(49th KVIFF) Proti Leviathanovi nemá jedinec žádnou páku. "Ty žádná práva nemáš, neměls, a nikdy mít nebudeš." V krásném přímořském prostředí severozápadního Ruska rozehrává Zvjagincev tragédii jedné rodiny a současně odhaluje nepěkný stav současné (nejen ruské) společnosti a církve. Leviatan možná člověku úplně nepohne srdcem, nenechá ho sedět v němém úžasu, ale scénář a režijní uchopení jsou tak perfekcionistické a cílevědomé, že to nejde neocenit. Některé festivalové pětihvězdy jsem dal spíš srdcem, v tomto případě je dávám spíš hlavou. Což však nijak nezpochybňuje jejich sílu. A aby nedošlo k omylu - některé sekvence Leviatana dokážou emoce vyždímat hravě. Pohled na majestátní moře, na vlny, tříštící se o rozeklané skály, do toho majestátní hudba, kdy si člověk uvědomí malost člověka a beznadějnost jeho boje s autoritou, to jsou momenty, které husí kůži vyvolají a rezonují i déle po projekci. (12.07.2014)

Návrat, Vyhoštění, Jelena, Leviatan. Ta klesající kvalita je víc, než zřejmá. Jako by Zvjagincevovi docházel dech. Jako by neuměl prodat, co se mu hlavně v prvních dvou filmech povedlo. Možná mu jde zobrazit drama, jen co se týče vztahů a to společenské až tak ne…. Už podle ukázek, jsem zhruba tušil, o co půjde a abych pravdu řekl, možná už jsem byl lehce rozmrzelý předem. Možná je to konfliktem na Ukrajině, který je nám tak jednostranně servírován, možná také negativním vnímáním samotného Ruska, (aniž bych se ho chtěl nějak zastávat), každopádně tenhle snímek je i přes poměrně vysoké hodnocení jedno zklamání. Ne nějak extra velké, přesto jsem od nejočekávanějšího filmu poslední doby čekal určitě víc. První dvě třetiny bych ještě zkousl, ale konec mě jen utvrdil v pocitu, který jsem popsal už na začátku. Na druhou stranu, tenhle film mě přesvědčil ve dvou věcech. Za prvé, v Rusku se vypije víc vodky, než bych si kdy pomyslel. Za druhé, za všechno zlo, neduhy a nešvary ruské společnosti může jen jediný člověk. Samozřejmě Putin! (07.02.2015)

Kdo má prachy stojí nad právem. Jestliže v civilizovaném světě to platí jen občas, tak v Rusku je to téměř pravidlem a Leviathan to bez příkras ukazuje, čímž patří do škatule hodně nasíracích filmů. Nejhorší na tom všem je, že člověk už od začátku ví, že ta rodina nemá naději a i když to v jedné chvíli vypadá, že by to mohlo dobře dopadnout, je to jen předehra k ještě hlubšímu pádu. Celkový zmar lidského života ještě dokreslují mrazivá atmosféra severní přímořské oblasti a temná hudba. Výborná práce. 85% (29.05.2015)

Naprosto perfekcionisticky vystavěné a natočené drama (a taky obdivuhodně tematicky komplexní - politický, rodinný a spirituální film v jednom), ale osobně mi to, podobně jako většina Zvjagincevových filmů, nedává kromě oné na odiv vystavené povrchové špičkové kvality nic moc navíc. Je to celé příliš chtěné, to je to slovo, trčí z toho plán, skoro jako bych za těmi obrazy viděl prosvítající storyboard s číslováním a mnoha pomocnýma šipkama. (a trochu jsem z toho, zejména v pojetí postav, cítil Balabanova) (09.07.2014)

Leviatan je podle bible vodní příšera (stará velryba), tvor jež vzbuzuje strach a je považován za představitele chaosu. V knize žalmů je pak psáno: " Bůh vzal pak zpět vodu a zničil mořské monstrum Leviatana, aby mohl přetvořit Zemi k obrazu svému." Zvjagincev vzal tuto větu a velmi zajímavě, ba přímo překvapivě ji interpretoval...jen jsem trochu zklamaná, že jsem neměla prostor si k odpovědím dojít sama. Že by si Zvjagincev pod vlivem chaosu prostředí, kde žije, přestával věřit? (07.10.2014)