Leviatan

Na obyčajného diváka je Leviatan pomerne zložitý film, ktorý rieši komplikované rodinné a susedské vzťahy. Mrazivé prostredie Ruska pôsobí pochmúrne, no to iba umocňuje zážitok zo situácie, v akej sa Kolia nachádza. 140 minút sa z prvého pohľadu javí dosť prehnane, ale finálne by som z filmu nevystrihol ani jednu scénu, čo dokazuje, ako Andrej Zvjagincev dokáže pracovať s emočnými scénami a ako ich naťahuje, aby z nich vyžmýkal maximum. Takto dobrý film bez akcie, humoru a napätia, ktorý ťaží iba z výborného príbehu som už dávno nevidel. (18.07.2015)

Na jednej strane kritika skorumpovanej, márnivej a pokryteckej ruskej spoločnosti, na strane druhej silná rodinná dráma. Ide o film od nádejného ruského režiséra Andreja Zvjaginceva, ktorý je nie len tak nadarmo označovaný za druhého Tarkovského. Poriadna šálka depresie medzi tými pozitivistickými srandičkami, čo nám servíruje Holý úd. Povinná jazda pre všetkých, nie len pre emocionálnych masochistov (ako ja), ktorí cielene pozerávajú filmy, po ktorých vedia, že budú vidieť svet len šedo. V pocitoch bezmocnosti, ktoré divák prežíva spolu s hlavným hrdinom ho tromfne asi už len Jagten (2012). Prečo si nepripomenúť, aký je svet skazený a nespravodlivý, keďže Rusko má rozlohu 17 miliónov km2, je jednou z najriedkejšie osídlených krajín sveta (sen každého introverta), no ten nepodarený starosta si tú svoju vilu musí aj tak postaviť na zrovna tamtom špecifickom mieste. Veď prečo nie? Ponaučenie znie: neoplatí sa bojovať s veternými mlynmi, na svete sa obyčajný človek proste spravodlivosti nedovolá. Aj keď by som kritizovala rada, tu naozaj nie je čo. Leviathan patrí k najlepším filmom, aké som tento rok mala možnosť vidieť a jednoducho sa ho oplatí vidieť. Nenechajte sa však odradiť dĺžkou. Som si istá, že pri sledovaní filmu vás na hodinky ani nenapadne pozrieť. (13.12.2014)

Docela jsem se u toho nudil, mohlo to být o půl hodiny kratší. Navíc jsem nepochopil, co se snímek snaží říct. Zvůle zlého starosty byla jasná, zároveň ale bylo zřejmé, že stran vyvlastnění k porušení práva nedošlo – sám advokát před soudem konstatuje, že rozsudek asi nedopadne příznivě (a stran soudu žádnou pochybnost nevysloví); rozhodne se raději dosáhnout kladného výsledku vydíráním. Navíc vidíme nefunkční rodinu, hlavní hrdina je alkoholik, a na místě jejich domu vyroste kostel (nikoli starostův palác). Tak nevím... (26.01.2015)

Neromantický film o tom, jak se Kolja kulivá hloupé ženštině a bolševikům, ještě do větších sraček dostal ... (14.02.2015)

Príbeh o boji obyčajného sedliaka s vrchnosťou, ktorý je v princípe jednoduchou story, zasadený do rozľahlej, pohlcujúcej krajiny, navyše vytvárajúcej dojem veľkoleposti. Tou bola kedysi, dnes si tu mocní chcú uchmatnúť čo im nepatrí. Je to atmosferické a je to pôsobivo nakrútené. O nudu sa nejedná, i keď určite by sa mohli skrátiť úvodné i záverečné sekvencie miestami prázdnych obrazov. Vo filme sa hodne pije a počas sledovania ma i napadlo, či to tvorcovia trochu neprepískli. Čo však určite bolo "over" je čiastočná konštrukcia zápletky spletená z málo objasneného motívu nevery vlastnej ženy či taktiež až príliš naivného správania sa advokáta potom čo odhalil starostovi aké má voči nemu kompromitujúce materiály. Je to ťažšie uveriteľné, no napriek tomu aj tak zvyšok hrá a posolstvo v závere jasne zarezonuje. Chmat buldozéra na konci pri ničení obydlia je krásny obraz i odkaz na bájneho leviatana. Paralely na Jóba z Biblie sú fajn, ale povedal by som, že neide o niečo nosné čo si má divák všímať. Rusko je mašinéria, ktorá jednotlivca nikdy nemala v láske a nebrala ho vážne. (11.01.2019)

Zvjagincevův kompromis s realitou společenských i politických poměrů kdesi v přímořském ruském regionu daleko od Moskvy. Ve filmu se nám neříká nic víc, co bychom doteď o korupci, moci oligarchů a jejich provázání s pravoslavnou církví nevěděli, pouze je vše zasazené do "pěkných" širokoúhlých záběrů, které však v Leviatanovi, narozdíl od předchozích Z. filmů, nefungují (kriticky), nic nevyprávějí. Film se úzkostlivě drží známých klišé, pro jistotu otupených vrstvením náboženské a přírodní symboliky, a také rozbouřenými hormony, které sice mají tragické důsledky, ale jakoby tu šlo o nějaký jiný příběh v příběhu (a zajímavější - pohledy a mlčení Jeleny Ljadove říkají mohem víc, než celý zbytek filmu). Smysl se tady utopil v hektolitrech vodky a maskulinní tuposti (střelecký "piknik" byl vskutku vrcholem nevkusu), takže si člověk říká, že nakonec se ve filmu vše asi děje tak, jak má (není to nakonec oslava těchto poměrů?). Není tu žádný chudák, kterému berou dům, není tu žádný zloduch, který zneužívá moc, všichni svorně žijí podle nepsaného řádu, který si sami svým jednáním vytvářejí - kdo jsi bez viny... (02.12.2014)

Od vidění traileru mě tento příběh začal zajímat. To si takhle žijete v Rusku (určitě ne jen tam...) a najednou bojujete o svůj dům a pozemek, kde jste vyrůstali a když si myslíte, že máte vyhráno, korupce je to nejmenší co vás potká. Jednoduchý, poutavý příběh, kde každá postava má svůj prostor a v pozadí překrásná tichá krajina... Nespočet dlouhých záběrů (některé se líbili), ale i díky tomu na mě až moc dlouhý film, jinak super v kině. 7,5/10 (17.12.2014)

Úpadek Zvjaginceva podrobně popsala JitkaCardova, není k tomu co dodat. (08.02.2015)

Povedený rozbor rozložení moci v současné "demokratické" společnosti. Lecos bude povědomé i nám, ale tady to všechno jede v ruských měřítkách. Více na Filmfanatic.cz. (22.02.2015)

Já nevím...asi něco mez 3*-4*....nějak mi to úplně nesedlo, stane se. (29.03.2015)

Na Leviatan jsem se dost těšil - nevím, ale nějak jsem cítil, že to bude bomba roku. Proto jsem byl mírně zklamán, že je to "jen" dost dobrý ruský film, který by se mohl klidně odehrát u nás, ale my bychom to asi nedokázali takhle dobře natočit. Bezmoc jedince proti aparátu tady byla podaná dost věrohodně, ale popravdě řečeno, čekal jsem větší nářez. Ale i tak dobrý. A příroda tam na severovýchodě je opravdu podmanivá. (24.06.2015)

Důkaz, že když máte jako tvůrce co říct, nepotřebujete složité vyprávěcí struktury, metafory budící zdání hloubky, vtipy a moudra z knih k udržení divákovy pozornosti. Umělci disentu zkrátka mají tu výhodu, že jim k zásadnímu dílu úplně stačí popsat holou realitu. Vše ostatní už vyplyne. Po zhlédnutí mám otázky k pozadí vzniku filmu. Jaktože před začátkem vidíme logo Ruského fondu pro rozvoj kinematografie? Jakými intrikami se tvůrcům podařilo protlačit takovýhle scénář? Na jaké kompromisy museli přistoupit? Jak film ovlivnil režisérovu kariéru? Nebo šlo stran ruských úřadů o bezbolestné PR ve stylu "vidíte jak neposlušné filmy se u nás smí točit"? (To by možná dávalo smysl, jelikož film svou kritikou nemíří na Kremelské špičky ale zajímá jej lokální problém, skrze který nechá vystupovat ducha národa.) (13.06.2016)

Jedna nevymrdaná kunda sa rozhodla v tej najhoršej chvíle mrdat s bráchov a dopad jednej odpornej nechutnej kundy je zdrcujúci ... Zábavné to teda nie je. I keď prvá polka filmu začína velmi dobre a všetko chytí tie správne obrátky tak v polke sa do toho vrhne ta odporná kunda a so svojím kurvením nielen že dokurvila film samotný, ale aj vo filmu všetky hlavné postavy no des... (02.11.2016)

Návrat byl díky své kompaktnosti, uzavřenosti a komornímu podání víc funkční, a navzdory tomu mnohem vrstevnatější co do počtu a podnětnosti témat a myšlenek. Návrat je mistrovské dílo, které lze interpretovat sto a jedním způsobem. Asi byla chyba očekávat od Zvjagincevova údajného opus magnum to stejné, protože jsem popravdě ve výsledku trochu zklamaný. Zvjagincev tu na zabijáckých dvou a půl hodinách rozehrává několik různých témat, která od něj lze očekávat - nevěra, korupce, otcovský a mateřský vzor. Kvůli rozvětvenosti se ve filmu zdánlivě vše řeší tak nějak mimoděk a žádné téma naplno nevynikne. Antagonista na dobrou půlku stopáže zmizí a řeší se jiné linie jiných postav, a jakmile se objeví, logicky se vyprávění odklání k němu a jiné postavy mizí. Třeba linie o nevěře by si už jen díky úžasné Jeleně Ljadové zasloužila víc prostoru. Na konci tak má divák pocit, že se nic moc nestalo a nic moc neřeklo, třebaže korupce je zde opět vylíčena striktně a jasně, jak lze od Rusů očekávat. Ale to si můžu pustit Bykova, i když musím uznat, že Zvjagincev má větší umělecké cítění a nepodává to tak přímočaře. Stačí se zaměřit na dlouhé statické záběry pusté krajiny, které film rámují, ostatně obdobným způsobem to fungovalo i v Návratu. Jsou tu tradičně výborné herecké výkony a Zvjagincev sám je vizionář - vypráví pomalu a jistě a jednotlivé momenty nechává vyniknout k dokonalosti. Jen jako celek to tentokrát nepůsobí až tak přesvědčivě. Ale v rámci ruské, potažmo evropské tvorby je Leviatan stále vysoký nadstandard. (28.08.2017)

Nemám slov. Čirá frustrace. Pokud Zvjagincev nežije v exilu, tak nechápu, jak mu tohle vůbec v Rusku mohou tolerovat. (30.09.2017)

Dvou a půl hodinová exkurze za pravou tváří Ruska, podlévaná hektolitry vodky. Rusko je hnusná země. A jaká země, takový film. (08.10.2017)

Takhle nějak si představuju dokonalou filmařinu. (24.11.2014)

Vlk v kůži beránka je odkázán ke stejnému zničení a rozkladu, jako kostra mocné zrůdy Leviatana. Job je zde, až v očích světa poraženým, vlastně vítězem. Závěrečná burácející příroda jakoby vyjevovala moc Pravdy samotné, a zároveň na kost ohlodávala monstrum mocných a silných vládců na Boha si hrajících. (13.12.2014)

Nevím, jestli jsem začínal být podnapilý už jen ze sledování toho šílenýho množství vodky, co tam teklo, nebo to bylo minimálně v první polovině tak nudný, že jsem sebou několikrát trhnul těsně před usnutím. Druhá polovina už docela ušla, příběh se začíná roztáčet, občas se i pobavíte (většinou při záběru na množství alkoholu, který si nalívaj). Ale je to strášně dlouhý a náátaažeeenýýý. Což není u filmu, který lze bez vynechání žádné informace odvyprávět ve dvou větách, rozumný tah. Lidem se to podle hodnocení zjevně takto líbí, mně teda ne. A pokud by někoho napadlo, že to v tom Rusku je fakt strašný, tak vězte, že se Andrej Zvjagincev při psaní příběhu nechal inspirovat událostí z USA. (04.01.2015)

Veškerý tragický patos i absurdní malost současného Ruska směstnaná do děsivě krásných a zároveň strašlivě surových sto čtyřiceti filmových minut. Bez jediného zbytečného záběru, slova či gesta. Film roku. (28.01.2015)