Jack Reacher: Nevracej se

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

Loni bylo do amerických kin uvedeno 336 filmů, z čehož byla významná část sequelů, kterým lidé naznačili ono otřepané "Nevracej se" a jedním z nich byl i Jack Reacher..bohužel. Tedy minimálně ve srovnání s prvním dílem, tak snad se toho třetího za pár let dočkáme. Je až s podivem, jak mě neskutečně druhý díl pohltil a přitom jsem se skoro před 5 lety docela nudil, když to Tom Cruise zkusil napoprvé. Faktem ale je, že má neskutečný čuch na projekty, sám je herckou jistotou a navíc k sobě přidal Cobie Smulders, která mě velice mile překvapila. Jako Maria Hill už pár kopanců rozdala, ovšem co předvedla v tomhle filmu mi přišlo opravdu neskutečné (to uškrcení zahradní hadicí!). V kombinaci s jistou režií Edwarda Zwicka a neprůhledného scénáře mi vychází kousek, u kterého jsem se nenudil ani minutu a několikrát jsem se přistihl s otevřenou pusou způsobenou úžasem fantastických akčních scén. Jen ten Robert Knepper se příliš neohřál. Já si tu jedničku musim připomenout, protože mi po tomhle zážitku není úplně jasné, proč mi tenkrát nesedla...9\10 (20.01.2017)

První Jack Reacher mě nijak neoslnil, ačkoliv akce to byla nejluxusnější za posledních několik měsíců. Druhý díl jsem tak zkusil, abych zjistil, jestli se náhodou něco nezlepšilo. A nezlepšilo. Naopak. Akce je míň a Jack Reacher je pořád stejně nepřístupnej chlápek a nejhorší postava Toma Cruise, kterou kdy snad ztvárnil. A to i přesto, že scénárista si pro něj vymyslel domnělou dceru a snažil se druhý díl udělat trošku osobnější. Neudělal a bylo to popravdě horší, než jsem si myslel. (28.06.2017)

Akcie mohlo byť viac a mohla byť bombastickejšia, lenže toto nie je Mission: Impossible. Toto je Jack Reacher. A Jack Reacher je buldozér, ktorý rieši akčnú scénu jedným úderom, dvoma výstrelmi a keď pri tom do vzduchu vyletí polka prístavu, moc ho to netrápi. A práve fakt, že ide o Jacka Reachera, ktorého ako literárnu postavu zbožňujem, má kľúčový vplyv na tom, že na Nevracaj sa nemienim nič kritizovať, hoci by bolo čo. Napríklad mizerný strih, kedy sa dve postavy rozprávajú, pričom jedna sa pozerá von oknom a o sekundu má hlavu otočenú úplne iným smerom. Alebo vizuálnu stránku – nielenže (inak môj vo filmoch veľmi obľúbený) New Orleans nevyzerá zaujímavo, CELÝ film pôsobí televízne. Alebo scenár. Je béčkarský, predvídateľný (každému divákovi bude pri „výučbe“ jasné, že dievča akčný fígeľ na konci využije), má flashbacky ako z JAGu, klišé ako z Komisára Rexa (použitie kreditky), jednu nelogickú hlúposť (jasné, puberťáčka sa pred špičkovým vojenským zabijakom schová v skrinke kuchynskej linky) strieda druhá (vojenské väzenie nemá plot) a bez vysvetlenia zostávajú zásadné veci (prečo preboha pokladali za otca dievčaťa práve Reachera?). Alebo typovo nie príliš vhodne obsadenú dcéru. Sami vidíte, že by rozhodne bolo ČO kritizovať, ale ako vravím – zbožňujem túto postavu, jej štýl, jej svet a osviežujúce drobnosti z toho vyplývajúce (nepriateľa nielen omráči, ale následne mu zlomí členok pre prípad predčasného prebudenia). A tak namiesto kritizovania radšej vyslovím ľútosť nad tým, že sa trojky zrejme v najbližších rokoch nedočkáme a nakoniec možno Tom Cruise predá autorské práva. A ozaj, Cobie Smulders je veľmi fajn. (23.01.2017)

V knihách Lee Childa je Jack Reacher dvoumetrový svalovec mladší čtyřiceti let, ve filmu ho ztvárnil čtyřiapadesátiletý Tom Cruise, který svými 170 centimetry aspiruje leda na titul nejvyššího z hobitů. Kupodivu to ale ničemu nevadí. Cruise je v plný formě, muskulaturu nemá špatnou, cynické hlášky cedí jednu za druhou, a dokonce je ve své dojemné snaze vypadat drsně přesvědčivý. Jasně, film není nic víc než béčková akční zběsilost, ale je na co se koukat, tempo je zběsilý a připomíná klasický akčňák s nádechem starých dobrých časů osmdesátých let. Jo,ty zlatý časy, kdy se s násilím nešetřilo a testosteronem našlapaní hrdinové všechny vždycky zachránili. I když tedy v Jacku Reacherovi proběhla snaha o aktualizaci a významné role patří ženským hrdinkám, není pochyb, že hlavní roli mají a za každých okolností budou mít chlapi. Přes to nejede vlak. Dobrý, občas je to až komický: idiotský chování vedlejších postav, spousta klišé v dialozích, v zásadě je celej děj možný odvyprávět do konce zhruba po prvních patnácti minutách a detaily jako Cruisovo proražení okna u auta holou pěstí probudí spíš smích, no, ale... do filmu to celkově zapadá. Ovšem fakt jsem zíral, že Tomík Cruisů ve svým věku ještě utáhl charismatického akčního hrdinu - a nejlepší bylo, že si kromě jedný scény v závěru odpustil ten svůj typickej širokej úsměv. Naopak úplně mimo je obsazení Cobie Smuldersové. Jako elegantní a nalíčená Robin v Jak jsem poznal vaši matku je okouzlující, coby armádní majorka nehezká a zoufale nepřesvědčivá, nedá se jí věřit snad jediný zlý pohled. Nemůže holt vyjít všechno. (14.03.2018)