Mephisto
Mephisto
Mephisto
Mefisto
Mephisto
Režie:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHrají:
Klaus Maria Brandauer, Krystyna Janda, Ildikó Bánsági, Rolf Hoppe, György Cserhalmi, Péter Andorai, Karin Boyd, Christine Harbort, Tamás Major (více)Obsahy(1)
Chce hrát za každou cenu, svou tvář přitom ztrácí na jevišti i v životě. Je nepopiratelné, že filmem Mefisto, natočeným podle stejnojmenného románu Klause Manna, syna Thomase Manna, dosáhl maďarský režisér István Szabó jeden z vrcholů své tvorby. Vypráví příběh talentovaného herce Hendrika Hofgena, podléhajícího bezmezné ctižádosti, které obětuje své morální zásady, politické přesvědčení, umělecké ambice, osobní život. Marně se klame iluzí, že ve zvráceném totalitním světě by mohl kolem sebe vytvořit klidný ostrov umění. Na vrcholu společenského vzestupu je Hofgen osamoceným a vnitřně rozpolceným mužem, vydaným na milost a nemilost nacistické moci, které sloužil… Film získal Oscara za nejlepší zahraniční film. A na XXXIV. MFF v Cannes 1981 obdržel Cenu za nejlepší scénář a Cenu FIPRESCI, kromě toho mu patří řada dalších prestižních uznání. Snímek vykresluje především obraz kariéristického umělce, který je ochoten spojit svůj osud s nacisty, ale také zachycuje v širokém záběru politické události v Německu v třicátých letech. Na filmu je pozoruhodná kamera Lájose Koltaie, pracující se světlem ve stylu německého expresionismu, i režie, stavící na dynamickém tempu, v němž rozehrává scény plné napětí a na působivém vedení hereckých představitelů. Z velkého počtu výborných interpretů vystupuje do popředí představitel titulní role, vídeňský herec Klaus Maria Brandauer, strhující svým vynikajícím a přesvědčivým výkonem. (Česká televize)
(více)Recenze (142)
Jestli je na filmu něco dobrého, vděčí za to knižní předloze, takže film sám nepřispěl vlastně ničím podstatnějším. Pokud se vám Brandauerův výkon zdál nadstandardní, možné je se zamyslet, zdali to nebylo famózním projevem Jiřího Štěpničky. Když chcete prožít intenzivní zážitek, stačí si přečíst knihu, film k tomu nepotřebujete. V rámci žánru za 3. ()
Komediant Hendrik Hofgen (Klaus Maria Brandauer) mě zprvu odpuzuje - předvádí přibližně ty afektované, teatrální, hysterické exhibice, kvůli kterým cítím k hercům obecně jakési předsudečné antipatie. Ale časem tyhle výstřelky logicky zapadnou do příběhu, který coby plastický portrét jedné zarážející osobnosti dosahuje nejvyšší kvality. Hendrik Hofgen je zbabělec. Jeden můj kamarád přistupuje ke vztahovým problémům tak, že je údajně "nechává vyhnít", prostě je neřeší. Ve skutečnosti opravdu bolavé rány samy nikdy nevyhnijí, naopak hnis se šíří dál. Hendrik Hofgen chce "jenom hrát divadlo, protože nic jiného neumí a skutečný umělec se dokáže povznést nad sebetemnější dobu". Ale jednou, z ničeho nic a nesnesitelnou silou se nahromaděná hniloba vyvalí zpod koberce. Bývalý komediant stojí uprostřed nacistického monstrstadionu a jeho tvář je jednou pro vždy tváří zla. ()
Strhujici herecka jizda Klause Brandauera, kde divak stale hleda to, jak vlastne hlavni hrdina skonci a film mu na to neodpovi. Ale kazdy si to muze domyslet, ackoliv ja treba az tak uplne nevim, jak se nemci s prisluhovaci rezimu vyporadali. To me tam pomerne dost chybelo. Ale strach z moci a moznost se k moci dostat je zde zfilmovan naprosto dokonale. Rolf Hoppe zahral mocneho nacistu, ktery si svoje postaveni uziva, bezchybne a skvele. ()
Fantastický KMB ! Výborný film od úvodní "taneční" scény až po stadionový závěr do ztracena ... ()
Majstrovský kúsok. Úžasný Brandauer jednoznačne tiahne film, no samotný príbeh, scenár a ostatní herci mu to značne uľahčujú. Ukážka toho, čo všetko dokáže urobiť človek pre úspech, zároveň štúdia narcistického egocentrického slabocha, ktorý si sám pred sebou dokáže ospravedlniť aj neospravedlniteľné. ()
Mefisto nebo Mefistofeles je v původním významu fiktivní démonická bytost objevující se hojně v evropské literatuře, například v legendách o dr. Faustovi, a potažmo v dalších kulturních odvětvích. Filmová adaptace románu Klause Manna, odráží napjaté vztahy herců Hitlerovského Německa. Režisér István Szabó obsadil do hlavní role Klause Maria Brandauera, zahrál si významného Německého divadelního herce Hendrika Höfgena. Höfgen je alespoň částečným odrazem osoby Gustafa Gründgense, který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Stejně jako hlavní hrdina, i řada dalších postav má předlohu v tehdy žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Samotné vydaní knihy Klause Manna se neobešlo bez komplikací. Krátce před smrtí se autor dozvěděl že se Mefisto nepodaří vydat. Za zablokováním stál sám Gustaf Gründgens. Hendrikova kariéra se odvíjí od konce dvacátých a poloviny třicátých let ve Výmarské Republice, pomalu zpracovávané nacionálním socialismem. Tehdy si ještě ortodoxní bolševik Höfgen svou pílí a šarmem získává publikum Hamburského Uměleckého Divadla. Není to ale jen věc osobního kouzla, Hendrik je arogantní vůči ostatním a zvláště k těm kteří mu jsou z hlediska jeho kariéry bezcení. Nenávidí nacisty a tím pádem také jednoho z herců HUD, Hanse Miklase který je rozhodným přívržencem NSDAP. Po jedné potyčce v divadle, Höfgen přemluví ředitele, aby byl Hans vyhozen. Hádka vznikne z toho, že Höfgen se vyjádří o herečce Lotte Lindenthalové, přítelkyni jednoho z nacistických pohlavárů, že je "blbá kráva". Později se ožení s Barbarou, dcerou Německého tajného rady Brucknerem. Ale celou dobu po kterou žije a hraje v Hamburku ji podvádí, s černoškou Martensovou. Dora Martinová žena č.1 tehdejších Německých jevišť, domlouvá řediteli Vídeňského a Berlínského divadla a ten nabízí Hendrikovi angažmá ve státní činohře v Berlíně. Höfgen sklízí velké ovace, hlavně ve Faustovi kde hraje Mefistofela. Role v tragédii je mu velice blízká a zvládá ji perfektně , ale setřením make-upu v šatně, Mefistovi výstupy nekončí. Chová se tak i v běžném životě. Stává se nejpopulárnějším hercem společně s Dorou Martinovou. Přestává se starat o lidi kolem sebe jde pouze po své slávě. Snímek vykresluje úskalí tehdejšího Německa, chod věcí a společnosti v režii nacistů. Je zde odkaz na klasické čistky diktátorských režimů (Miklas který se rozchází se smýšlením nacistů a stojí za peticí v divadle, umírá při "autonehodě"). Norimberské zákony se nepřímo dotýkají i Hendrika dík starým známým z divadla a černošské milence. ()
Profesorsky precizní Brandauer a totálně přestřelená délka filmu. ()
kdyby nebyl film tak dlouhý, tak je skvělý. je to totiž úžasně zahrané (až na nějaké výjimky - klasika: umírání a la kam na kterou stranu spadnu, hra s reflektory na konci a běhající hlavní hrdina sem a tam se určitě daly zahrát lépe apod.), jen jsou to prostě hrozné scény (tančící höfgen, jeho erotické hrátky s "rasově nečistou" lektorkou tance, ulízle se smějící a organizující rolf hoppe). je hezky vidět morální a politický vnitřní rozpor talentovaného herce/záletníka. ()
No, čekal jsem víc. Zdlouhavé, místy nudné a bez atmosféry - když to srovnám třeba s Konformistou, hm.. ()
Skvelý film o začiatku národného socializmu v Nemecku pred 2. svetovou vojnou očami herca, ktorý sa musí vyrovnávať so svojimi vzťahmi aj novou politickou situáciou. ()
Naprosto geniální dílo. Byl to teprve můj druhý film od Szabóa po Hanussenovi, ale musím říct, že je to geniální režisér. Od filmu neodtrhnete oči, nemá žádná slabá místa, Brandauer hraje jako bůh - no prostě jasných 5*. Vřele doporučuji!!! ()
Více než celý film je výkon Brandauera. Je jisté, že přehrávat si herec může dovolit pouze a jen tehdy, hraje-li herce. "Herec hraje herce" Branauerovy divadelní pózy mimo prkna - filmově v jeho civilním životě -, tak nepůsobí nijak rušivě, neubírají hereckému výkonu na autenticitě, nepřetváří vyznění filmu do alegorické frašky; pak je tedy zřejmé, že nejvýživnější půdou pro nejvíce strhující ztvárnění, pro "absolutní herectví" je postava herce. Sám herec prokazuje téměř dokonalé porozumění své postavě a má zároveň nevídanou tvůrčí svobodu, neboť jak jsem již řekl, přestává být minimalistický a uzavřený do své postavy, a je pouze spontánním jevem své herecké grácie, odproštěn ode všeho, od všeho porozumění své roli, má téměř absolutní tvůrčí svobodu. Proto Brandauer tolik exceluje, hraje "své" divadlo, nehraje filmovou roli v pravém slova smyslu, on koncertuje ryze divadelními prostředky - svou teatrálností a prací s hlasem. Snímek se tak vymyká realismu, ale zároveň běží v jeho duchu, přetéká tolika emocemi a zároveň je vážně umírněný, působí na diváka s dynamikou úlisného Mefista, který vždy mění notu s nejjemnějším citem pro situaci, kterou svou vychytralostí přetváří výhradně v duchu svých zájmů, v případě filmu se tak stejnou cestou děje pomocí estetických prostředků: co mrštný jazyk Mefistův, to um režiserův, studnice nevysichající, byť místy zásobená poněkud lenivě tekoucím pramenem - avšak nikoliv pozbývajícího své umělecké mohutnosti -, což ke konci filmu způsobuje nepříjemnou rozvláčnost, a tak i velmi výmluvný konec okrádá účinku přílišná stopáž, jelikož poněkud otupělý divák zajisté smyslově zcela nedocení geniální tečky, je-li v polospánku. ()
Prvních asi 80 minut dost průměrné a koukatelné hlavně díky skvělému výkonu Brandauera, pak film začíná být i více zajímavý, tedy od počátečních 60% k celkovým 75%, 28.11.12. ()
Postava Hendrika Hofgena je vymyslena zaujmavo. Bol to cinicky karierista, alebo len clovek bez svedomia ? Bol to clovek, ktory chcel byt iba hercom a preto bol ochotny urobit cokolvek, alebo to bol len obycajny zbabelec ? Myslim, ze to ani na konci nie je celkom jasne, ci Hofgen uplne pochopil, ze sa akoby upisal fasistickemu diablovi, podobne ako jeho Mefisto. Brandauer to hra ozaj skvele, ale film samotny ma az tak nevzal. Akoby mu chybalo trosku viac napatia, viac "psychologickeho teroru". Mozno mi aj prekazala prilisna skratkovitost, utrzkovitost. Jednotlive sceny boli dost kratke. Skor nez sa stihlo cosi rozohrat, uz nasledoval skok dalej. Reziser isto bojoval z uz pomerne dlhou minutazou. Chcel toho povedat tolko a mal na to len jeden film. A aj zaverecna scena mohla mat silnejsie vyznenie. 66 % ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1985/86 a byla to událost. ()
Co mi na tomto filmu chybělo byla dynamika, byl docela rozvláčný a potom konec, který mi přišel zbytečně nesrozumitelný a nedokonaný, což srazilo kvalitu příběhu. ()
Zaplést se s ďábem se nevyplácí .... jen zapletená osoba to zjistí až s odstupem času, až když už je pozdě. A ani si to neuvědomuje. "Kdybych tu nebyl já, přišel by někdo horší. Já vás vlastně chráním". Ano, z počátku to tak možná i bylo, ale ke konci byl Hofgen ´dáblem "odkázán" do patřičných mezí. Iluze zmizela, zbylo jen rozčarování, jako v každém totalitním režimu. ()
Zbytečně dlouhé. ()
Výborně zpracovaný román Klause Manna s neuvěřitelně výborných Klausem Maria Brandauerem v hlavní roli. hlavním posláním jak filmu, tak knihy pro mne vždy bylo ukázání, že umění není nezávislé na politice a pokud si to někdo myslí, tak je to alibismus, který vede k jeho vlastnímu pokřivení v rámci politické situace, ve ktéré se nachází (tzn. v tomto případě hrůznost nacistikého německa pokřivuje také hlavního hrdinu, který se schovává za své "nevinné" herectví a jehož poslední slova, jsou, příznačně - co po mne chcete, vždyť já jsem jenom herec!!) ()
Film mě bavil v celé své šíři, byť mnoho myšlenek pouze lehce črtá. ()