Le Mille-pattes fait des claquettes
Stepujúca stonožka
Režie:
Jean GiraultKamera:
Didier TarotHudba:
Claude BollingHrají:
Francis Perrin, Roger Miremont, Jean-Jacques Moreau, Michel Galabru, Jacques Balutin, Jacques Marin, Yves Barsacq, Henri Virlogeux, Hans Meyer (více)Obsahy(1)
Venuše v bedně, nahý muž v zahradě a Němci, kam se podíváš... Cestu plnou dobrodružství prožívají ve francouzské komedii Stepující stonožka tři přátelé, kteří se v době okupace Francie rozhodnou zachránit před nacisty vzácnou sochu Venuše. Tajně ji vynesou z Louvru, pečlivě uloženou v obrovské bedně, a téměř před očima „uměnímilovných" okupantů se ji snaží odvézt na bezpečné místo, na zastrčený zámeček. Ale i tam jsou už Němci a jediné, co odvážným Francouzům zbývá, je jejich duchapřítomnost a pomoc dalších vlastenců. (Česká televize)
(více)Recenze (95)
Ach, ti Francouzi ! Lehkomyslní volnomyšlenkáři a furianti, kteří si s ničím nedělají těžkou hlavu, rozhodují se snadno a rychle - a nemyslí přitom na následky ... obzvláště když jde o Francii. Kromě nedotaženého scénáře se na snímku podepsal i mistr Čas - prověřil jeho trvanlivost a částečně rozklížil soubor vtipných scének. Přesto se jedná o komedii, která přináší dobrou oddychovou zábavu na kterýkoli obyčejný i neobyčejný podvečer. ()
Tři francoužští mladíci se rozhodli učinit neviditelný odbojný krok proti Hitlerovu impériu a zabránit, aby se socha Venuše Milóské nedostala do nenechavých nacistických praciček. V Louvru zůstat nemůže, světovou sbírku umění nakradenou pro Třetí říši doplnit nesmí a ke strejdovi na venkov vede strasiplná, ale dostatečně zábavná cesta. ()
Stonožka stepuje, v podstate predstavuje najmä teda i akýsi, povedzme teraz zrovna [ne]oficiálny názov: záchrannej operácie, ohľadom istej, »milskej Venuše«, resp. vskutku naprosto vzácnej, mramorovej, a k tomu i akurátne až rovných 203 cm vysokej, antickej s o c h y; najprv sa síce ozajstne a spoľahlivo nachádzajúcej v parížskom múzeu v Louvri, čo by už akosi o hodne malú chvíľu ani nemuselo vôbec platiť, nakoľko totižto ríšsky maršal Göring, si práve na túto «milskú Afroditu» [pre označenie tohto umeleckého diela sa používajú dva názvy, pričom ten prvý v podobe Venuši, sa zvykne pre zmenu používať v talianskom Ríme; pozn. recenzenta], robí mimoriadne veľký zálusk, ktorým by si opätovne zase o niečo rozšíril svoje [CHAMTIVÉ] obzory v umeleckom prostredí, čiže inými slovami povedané, svoju ďalšiu »korisť« si plánuje odviesť domov do Nemecka...! • A mimochodom, traja francúzski mládenci, kľudne ich môžeme do budúcna nazývať akýmisi «pamiatkármi», alebo dokonca samotným Wehrmachtom sú prezývaní, ako nejakí teroristi z béžovej dodávky, pretože skrátka sami dokázali ukoristiť vzácnu trofej, a to konkrétne iba pre to, aby ju oslobodili pred pazúrmi nebezpečných [ľudských] plemien/šeliem!, čo je úvodný vstup na túto, takmer úplne geniálnu, komediálnu pôdu; pod režisérskou taktovkou: Jeana Giraulta, tvorcu žandárskej série! • Čím sa viacej na samý úvod vzdiaľovali od prvotného múzea, tým to bolo čoraz viac vtipnejšie a haluznejšie, a to ani nehovoriac o sexy sekvencii v »Hostinci u dievčatiek«, kde sympatickí protagonisti v zložení elektrikára Jacquesa [v stvárnení: Francisom Perrinom], následne sochára Francisa [Rogerom Miremontom], a končiac u Henriho [Jeanom Jacquesom Moreauom], nielenže trošku zrelaxovali, ale zároveň sa aj poriadne rozpálili pred hriešne zvodnými dievčatami, a to len kvôli tomu, aby intenzívne premýšľali, čo vlastne potom, keď opäť naštartujú dodávku? • Dorazí aj strýko jedného z nich, či skôr lepšie prevedené do danej reči vo význame, že oni dorazia k nemu na sídlo, kde sú už nasáčkovaní i samotní frickové, čo ponúkalo ďalšiu dávku úsmevných situácií, a veď sa ani nie je čomu, čo čudovať, keď strýka predstavoval sám: Michel Galabru ako pán de Beaugenay! • Majstrovské na celej veci bolo predovšetkým to, že túto [nad]rozmernú b e d ň u s Venušou/Afroditou, neustále niekde strácali, a nasledovne znova hľadali, čo predstavovalo dajaký adrenalínový rozmer - extra naviac; jednoducho podčiarknuté, že: nikdy nemali ucelený prehľad o tom, čo robia, a to ma stále privádzalo do zúfalstva, ako aj samotných predstaviteľov: v dobrom slova zmysle! • Normálne by som vari na záver [od]teraz len maximálne podotkol to, že UŽ úvodná, titulková a animovaná sekvencia so Stepujúcou stonožkou, ma tak perfektne navnadila na tento excelentný titul, že aj ostatný zvyšok titulu, sa niesol presne v identickom duchu, ako aj na začiatku! A čo je na všetkom najzaujímavejšie je to, že som to ani vonkoncom dopredu príliš neočakával, aký luxusný, filmový zážitok, ma naostatok čaká. GENIÁLNA ZÁLEŽITOSŤ. () (méně) (více)
Výskyt humoru není zaručen a divák bude dost stepovat, aby se ho vůbec dočkal. Je-li divák stonožkou, čekání unaví jeho končetiny. Vlastně jsou zde jen dvě humorné scény. První přijde asi po hodině, když dva odbojáři v převleku za gestapáky vysekají z maléru svého třetího kamaráda, který byl v převlečení za ženu dopaden při razii v nevěstinci. Mimochodem, na tu dobu pěkné kněžky lásky. Od této povedené scény se tempo filmu výrazně zvýšilo a bylo doplněno groteskním finále, v němž se nalézala druhá humorem načichlá scéna. Německý generál divoce souloží se svojí podřízenou a jeden z odbojářů jim při tom "asistuje" schovaný pod velkou postelí. Pelest pod přírazy naráží do jeho hlavy. Poměrně vděčný a nikterak nápaditý humor v chaotickém rozložení zápletky se jako stonožka vine celým filmem. Na zápletce se dalo zapracovat. Tahat se celý film o jednu sochu, mně přišlo poměrně stereotypní. Posléze už napětí kolem osudu sochy opadávalo. Herecké obsazení hodně neokoukané. Určitě existuje spousta diváků, kteří si herecký trojlístek Perrin-Mirremont-Moreau vybaví v souvislosti snad jen s tímto filmem. U mě tomu tak rozhodně je. Dabing ok, patřil k těm kvalitním. Kudrnáče Francise Perrina daboval Mirek Středa, ale k němu by se hodil Pavel Trávníček, který daboval Rogera Miramonta. Jean-Jaques Moreau mně typově připomínal německého komika Mike Krugera (maník z komedií o nosáčích). Neznámějším v hereckém ansámblu byl vždy skvělý Michel Galabru geniálně nadabovaný jeho dvorním dabérem Soběslavem Sejkem, který se i ve vedlejší roli nikterak neztratil. Z německých oficírů číšil respekt, ale samozřejmě jejich postavy musely být ty méně prozřetelné, aby svojí chytrostí nepřevyšovaly mazané francouzské odbojáře. Film nevyužil potenciál jejich postav naplno. I u komedie, která si dělá legraci z války, by se měl divák strachovat o svoje hrdiny. Tady, až na pár nevýrazných náznaků, k ničemu takovému nedochází. Vlivem řídkého děje se po půl hodině filmu stalo, že mně to připadalo, že mám za sebou nejméně o hodinu delší projekci. Bohužel, ještě víc jak hodina filmu byla přede mnou. Zpočátku pořád to samé omílání jednoho, do toho se přidal zrychlený pohyb postav v rámci groteskního rázu. Film spasila závěrečná půlhodina v dynamičtějším ražení. Ale ani ta nebyla nic tak extra. Ve výsledku je tahle letitá a proslulá komedie chaotickou kravinkou, která je zbytečně přechválená. O nic nepřijdete, když ji nikdy neuvidíte. Tenhle galský kohout by potřeboval víc zrní. Málo ho odbojáři krmili stonožkami. 40% ()
Další z komedií o francouzských (ne)odbojářích. Tentokrát je však vtipu poskrovnu a celé je to takové línější a nucené. Naivita a bezelstnost hrdinů filmu je sice sympatická, ale veškeré situace, které mají být vtipné, jsou spíše křečovité a vyzní do ztracena. U nás se o něco podobného pokusili Miloň Čepelka s Jiřím Šebánkem ve filmu Stůj nebo se netrefím a musím říci, že jejich film byl o poznání svižnější, byť kvalit francouzských majstrštyků taky nedosahuje. Kdyby se to autoři rozhodli natočit jako akční film s komediálními prvky, možná by to dopadlo lépe. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- V rolích okupačních četníků, jimž neovladatelný náklaďák přejede bicykly, se objevili Guy Grosso a Michel Modo, představitelé četníků ze Saint Tropez. (GordonCZ)
Reklama