Stepující stonožka

V pozadí Velkého flámu a Sedmé roty je Stepující stonožka takovou tou třetí francouzskou komedií, která využívá 2. světové války k zesměšnění Němců. Je to jednoduchý příběh o třech Francouzích, kteří se rozhodnou zachránit vzácnou sochu Venuše. Příběh je skvělý, s tou srandou už je to přesto trošku chudší. Čím ovšem stonožka zaujme, tak to je ta dodávka se dvěma popelnicema na dřevěné uhlí a spoustou krásných ženských v rajcovních retro šatičkách. Ať už ty vintage čubky v bordelu, tak především ta blonďatá Němka (Katia Tchenko, tou dobou 30 let) na konci filmu s rozvalenýma kozama. [1713. hodnocení, 81. komentář, 72%] (14.08.2019)

Pokud lze o sérii snímků o sedmé rotě napsat, že stárne důstojným způsobem a dá se bez větších problémů vidět i dnes, Stepující stonožka mi způsobila nemilé překvapení. Zub času zahlodal bolestným způsobem a odhalil, že to s mým někdejším vkusem bylo všelijaké. Opravdu dobrých gagů je jako šafránu, zato hluchých míst nepočítaně. Úsměvy mají vyvolávat především odhalená poprsí francouzských krásek a sexistický humor, který se mi v dospělém věku a dnešní době jeví poněkud jalový. Námět by byl v pořádku, ale dialogy a scénáristické nápady měly mít jinou podobu. Ani ta druhá hvězdička není bůhví jak silná. Celkový dojem: 35 %. (02.09.2018)

Giraultovy komedie mám rád, možná že dávám pět hvězdiček hlavně proto, že jsem dosud tenhle film neviděl, ale to vůbec nevadí, Giraultovy gagy jsou nádherně, byť (anebo právě proto, že) jsou nepravděpodobné. Neustálé přesouvání a úklid sochy Venuše z Mélu včetně vylodění v Británii hodně zvedne náladu v dnešní nepěkné době. Rozkošná je část odehrávající se v zapadlém bordelu a ta esesačka - tak jako v Libyii... (30.06.2019)

Když tuto nenápadnou a zapomenutou komedii srovnám s těmi ostatními francouzskými, které se odehrávají za 2. světové (Sedmá rota, Velký flám, Eso es), vychází mi bohužel Stepující stonožka jako ta nejslabší. Po dějové stránce je všechno v pořádku, problémem je trošku horší herecké obsazení (kromě Michela Galabru) a určitá nedotaženost všech vtipů. Jsou zde zábavné momenty, ale většina komických situací mohla být ještě o třídu vtipnější, kdyby si s nimi scénáristé trochu vyhráli. Všechny ty útěky a převleky prostě nejsou tak vtipné, jako byly třeba v Sedmé rotě. Kdybyste po mně teď, pár minut po zhlédnutí, chtěli napsat nějakou vtipnou hlášku z filmu, tak já si za boha na žádnou nevzpomenu. Zítra si možná ani nevzpomenu, o čem tato komedie byla. Je to škoda, potenciál tento film rozhodně měl. Giraultovy komedie mám rád, ale věřím, že takový Gérard Oury by tento snímek natočil lépe... Mimochodem, v roli četníků se zde mihne nerozlučná dvojice Michel Modo a Guy Grosso - četníci Berlicot a Tricard z četnických komedií s Louisem de Funèsem. (16.07.2009)

Všechny ty Sedmé roty, Bažanti nebo Stepující stonožka jsou vlastně komediemi na jedno brdo. Ačkoli se vztahují k válce, dokáží Francouzi s odstupem třiceti let po jejím skončení vytvořit vděčné komedie postavené na nevraživosti k Němcům. Filmy plné situačního i verbálního humoru a komediálního herectví.  Němci jsou karikováni do směšných figurek neschopných ve střetech s Frantíky zvítězit. "Já nechci plynový kandelábr, já chci Venuši!" Stepující stonožka je v množině těchto komedií spíše slabší, přesto dávám 4*. Je to moje mládí. (29.12.2023)