Idioti

Několik velmi silných až mrazivých scén vyčnívajících z mírně rozmělňovaného, leč provokativně přitažlivého a rozhodně ne povrchně efektivního tématu. Trier zde dokazuje sílu dogmatického filmu a ve zničujícím závěru, který geniálně osciluje mezi happy endem a depresivní tragickou tečkou, divákovi teprve nabízí zadostiučinění a velmi osobitý druh katarze. (16.04.2011)

Vůči divákovi v podstatě arogantní, kdybych v sobě probudil svého idiota, asi by mě to i nasralo. Trier a jeho samolibost se, žel přírodo, odráží i v jeho rané tvorbě, v což jsem nedoufal...já blázen. Pro mě po všech stránkách zcela prázdné, na jedno použití, jako film vlastně k ničemu, nic ve mně nezůstalo. Tři snad jen za herectví krásných Dánek. (29.04.2017)

Po zhlédnutí tohoto nechutného experimentu se jako idiot skutečně cítím, ale hýčkat si ho v sobě nemíním, stačí, že mě alternuje ve styku s nadřízeným, nemám proto přirozeně další zájem pouštět ho na scénu, když nemusím... Z toho doufám plyne, že se životním stylem von Trierových intelektuálů inspirovat nehodlám. Nejsem idiot. (01.11.2014)

První (a zatím poslední) Trierův film, který mne zklamal! Asi příliš velká očekávání. Po všech těch komentářích, recenzích a bůhvíčem nadto jsem čekal, že se budu chvilku stydět, chvilku smát, že budu pobouřen, ale zároveň nadšen. Ano, teď vidím, že jsem čekal fakt moc! Tak ale chápejte, jedná se o von Triera, na kterého se - cítím - umím naladit! A co přišlo? Vlastně nic! V jedné větě, viděl jsem skupinku ne příliš sympatických, ne však nesympatických vyhořelých dánských maloměšťáků, kteří zhnuseni a znuděni světem okolo hledají trochu toho toužebného štěstí v tom, že si hrají na idioty (blahoslaveni chudí duchem, neboť jim patří království jeho?)! Viděl jsem tedy toto a bylo mi to, přiznávám, lhostejno! Z celkové apatie vytrhává jen závěrečná scéna, v které se Karen vrátí "domů", ta vskutku zabolela! 55% (30.06.2016)

Po přečtení námětu jsem tak nějak tušil, že Idioti se mi přesně strefí do mého gusta. Při některých scénách jsem se neskutečně styděl za samotné představitele. Styděl natolik, že jsem radši zavíral oči a po chvíli snahy i uši. Ale i při těch, při kterých mi bylo trapně, jsem se neuvěřitelně bavil. Naturalismus, reálnost, zábavnost, poučení, to vše zde najdete. Námět je geniální a sám mám neuvěřitelné choutky podobné blbosti a bizarnosti provádět a vyzkoušet si, jestli je v ČR vůbec možné zažít takový pocit svobody. Sice bych to asi nechtěl dovést až do takového stádia sekty, ale jako občasnou srandu, proč ne. Je neuvěřitelná škoda, že film není více "nabušenější", nebo alespoň kratší, jelikož závěrečná dvacetiminutovka postrádá patřičnou šťávu. (01.03.2006)