Spotlight

Ze začatku jsem se moc nechytal v těch všech jménech, ale na konci jsem seděl jak opařanej. Co to je za svět, když představitelé církve mluví o lásce k blížnimu svému a o morálce a v realu se svými činy dopouštějí jednoho z nejodpornějšího zločinů... je mě z těch všech pobožnejch zmrdů na blití. Krásně gradující dialogová poctivka, která ti na konci dokonale zavře hubu a nebo naopak, otevře. Z herců všichni výborný, nejlepší scénu tam však měl bezesporu Mark, hold umí chlapec. (25.03.2016)

Ne nadarmo se kinematografii říká továrna na sny. Čekáme od ní podívanou, akci, vzrušení, napětí a výlet tam, kam se běžný smrtelník nikdy nedostane nebo se ani nechce dostat. Spotlight jde proti všem těmto trendům a nabízí až nečekaně civilní herectví, vyšetřování zbavené všech obvyklých thrillerových klišé a ukazuje práci novinářů tak, jak nejspíš i probíhá. Tedy jako zdlouhavé sbírání faktů, přemlouvání k rozhovorům, zkrátka rutinní činnost. V podstatě jakékoli povolání, které zbavíte filmového pozlátka, vypadá najednou hrozně všedně. Kriminalisté neběhají po střechách domů a nezneškodňují padouchy, špioni nelikvidují protivníky po tuctech. Spotlight tvoří tu výrazně menšinovou tvář americké kinematografie, kterou studia obvykle vysílají na festivalové přehlídky. A v případě Spotlightu ty festivalové vavříny jsou zasloužené. Říkám si sice, jak by asi dopadla divácká podpora v případě, že by nešlo o tak skandální případ, ale nešť. Novináři nestojí proti mašinérii mocné korporace nebo zkorumpovaného politika, kteří by proti nim vysílali vražedná komanda, ale i tak jsou tam cítit silné emoce. Spotlight nabízí přehlídku velkých hereckých es, ale hvězdy tentokrát potlačily své ego a nepředvádí samy sebe, nýbrž své postavy. Za mě dávám palec nahoru, jen tu pátou hvězdičku se mi nechce dávat, protože, ač to zní svatokrádežně, Spotlight setřel filmové pozlátko natolik, že je místy ve svém zachycení reality až nudný. Celkový dojem: 80 %, (07.05.2016)

“PODLE MĚ JSOU TAKOVÉ PŘÍBĚHY DŮVODEM, PROČ TO DĚLÁME“... /// Pomalej sběr dat a informací, náročná, několikaměsíční práce, která předchází zveřejnění dlouhotrvajícího skandálu a to pěkně na vlastní bulvy. Dejcháte atmosféru novinařiny bez vizuálních pozlátek, bulvární atraktivity (církevních výhružek, výpovědí dětí), ale i bez osobních problémů. Je to vo lidech, kteří stáli za šokujícím odhalením a (bohužel) bez emocí ukazuje, jak to tenkrát bylo. Myšlenky a názory si prej utřiďte pozdějc sami. Je to film, kterej řeší závažný téma a tomu je podřízený všechno. Díky jednoduchýmu stylu vyprávění poberete všechno hned na poprvý a nakonec vás zaplaví onen pocitem štěstí, že se dílo podařilo. Fajnová exkurze do továrny jménem žurnalistika. Ale je opravdu pro všechny? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Do trenek mi (často) leze Bůh. 3.) Jmenuju se Radek John. (Klíma? No když jinak nedáš…) 4.) Thx za titule „cricket277“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.03.2016)

Když se váš kudlankovsky mongoloidní mazlíček vrátí z nedělního ministrování s aftami, pocákaný jogurtem a trochu blbě se mu sedí, je to samozřejmě vůle Fousatého strejce, který té římskokatolické pakáži vnuknul moderní formu přijímání pod obojí, tedy v případě nezletilých chlapců oběma vhodnými otvory. Znamená to, že se s velebníčkem zase usilovně modlili k novému trendy světci, Svatému Pederastovi, foukali si do šalmají a nechávali se nemytým Duchem svatým důkladně prostupovat jak zepředu, tak zezadu. Znamená to také ale, že jste nesvéprávný pomatený pičus, protože nutíte své děti chodit do kostela a učíte je bludy, a měly vám být ihned po narození odebrány a vráceny až v osmnácti, kdy už mají alespoň jakous takous šanci psychicky dospět v mentálně stabilního jedince, aniž by jim nějaký slaboduchý narušený kokot od malička vymýval mozek a posílal je kouřit černoprdelníky. Film je to poměrně nudný, málo explicitní a rozhodně měl té zkurvené sektě zlodějů, vrahů, manipulátorů, lhářů a pedofilů, která zde již skoro dva tisíce let tyje demagogickým parazitováním na stádu retardovaných ovcí, daleko důkladněji rozmazat hovno po xichtě, a ne jen suše předkládat unylá žurnalistická fakta. Nicméně na druhé straně je i nesmírně přínosný, takové by se měly točit minimálně dva ročně, aby i zbytek zmanipulovaných a psychicky nestabilních loutek, hledající mentální berličky v pohádkách, ve dvacátém prvním století konečně prozřel, vyházel tu verbež z oken jejich nakradeným zlatem zdobených svatostánků, celou tu duchovní mafii nadobro rozprášil a ukázal těm vatikánským zmrdům, že je opravdu nutno se cely bát. (16.01.2016)

Ou-em-dží, tolik jmen v jedný větě nepadlo snad ani ve druhý řadě True Detective, ty bláho. Nebudu lhát, že jsem se občas pekelně neztrácel, nakonec to ale všecko stejně bylo sympaticky srozumitelný. Film roku za mě nicméně rozhodně ne, a to z jednoho zásadního důvodu: vůbec to totiž netoužím vidět podruhý. Generický drama odvyprávěný s jistotou zkušenýho profesionála až na herecký výkony (Ruffalo!) kupodivu skoro ničím nepřekvapilo. A jak ve filmu není překvápko, nadšením do stropu neskáču. Já vim, po těch letech už to nejni tak snadný, že jo, ale stejně... (31.03.2016)