Jack staví dům

Konečne po dlhom čase niečo od dánskeho nafúknutého kohúta, čo sa dá pozerať, aj keď je pravda že ma ten sekundový výňatok z Melanchólie (2011) vystrašil. Na druhú stranu klamal by som keby som tvrdil, že som ani v tomto prípade nemal pocit nabubrelého artu, ktorý nikam nevedie (čo sa ukázalo hlavne v závere), no postava Jacka bola sakra zaujímavá a excelentne zahraná, vrátane jeho myšlienok v náväznosti na jeho vražedné umelecké konanie, ktoré často vyznelo až bizarne humorne. Z tohto pohľadu mi to pripomenulo Trierov fantastický seriál Riged (1997), ktorý bol v mnohých ohľadoch podobný. Užil som si to, konečne, no uvidíme ako ďalej... Nadpriemer. 75/100 (03.01.2019)

Od von Triera čekám podmanivý vizuál a neotřelou schopnost šokovat, ale ani jednoho jsem se tady nedočkal. Místo toho tady režisér prostřednictvím hlavního hrdiny víc než dvě hodiny samolibě blábolí. Za zmínku stojí snad jen úvodní sekvence s Umou, která byla parádní a navnadila a něco do sebe měl i rodinný výlet. Obrazově se von Trier odvázal až v závěru, ale to z mého pohledu hraničilo s kýčem. Velké zklamání. 30% (19.12.2018)

V čem to Trier v této studii zla přehnal, že diváci na premiéře zhnuseně odcházeli? V samoúčelně šokující brutalitě, nebo v otrlém humoru totální nicoty? Kritici se nemohli shodnout - snímek ocenili od 0 procent po 100 procent. V úvodu vidíme přestylizovaní pekle a pak následují polemiky v prázdném obalu a lacinými odkazy na Hitlera. Naštěstí nadsázka zlo tlumí a osvobozuje. Nejsilnější sólo přijde, když vyznavač systému a čistoty dává sarkastickými urážkami najevo svou intelektuální nadřazenost. (30.03.2019)

Lars von Trier. Pěstitel ušlechtilé filmové plísně, autor vyhýbající se trendům, provokatér zaplňující bílá místa na mapách kinematografie. Nyní vytáhl to nejlepší z Matta Dillona a pobavil obtížemi, které vnáší obsedantně-kompulzivní porucha do života sériového vraha, ale pokud jsou při jeho profilování nejzábavnější vsuvky o vinařství, architektuře a vojenském letectví (a já věřím, že tato Nebožská komedie měla být zábavou), je něco shnilého v království dánském. Obsahová síla Breaking the Waves dávno zmizela, magická forma Melancholie je pryč a kontroverze působí příliš nuceně. Za Trierem zůstává schweiss nabubřelosti a já mám čím dál tím menší chuť jej stopovat. Lhostejnost. To je to nejhorší, co jeho dílo může vyvolat.. (03.06.2019)

«Od dánskeho provokatéra Larsa von Triera môžem už asi očakávať úplne čokoľvek... ? » Určite, áno, a nijak inak ! »『 Vskutku som strašne znepokojene sledoval čudesného jedinca Jacka, ktorý má veľkú záľubu vo vraždení ľudí, a k tomu taktiež trademark - chorobné upratovanie po spomínanom akte chladnokrvného zabitia, a to ešte nie je zďaleka všetko, čo miluje, a čomu sa i venuje ! Nazýva sa ako : „Pán Rafinovaný” . Špecializuje sa predovšetkým na ženy, ale nerobí mu žiadny problém- zastreliť dieťa, ako škodnú zver. _ Je to zvrátené, je to nechutné, je to brutálne-kontroverzné ( u neho si skrátka toto čarovné slovíčko nemôžem nikdy odpustiť ! ), je to surové a beštiálne, bude tam samotné p-e-k-l-o, trvá to viac než dve hodiny- je to extrémne nebezpečné pre labilnejšie povahy, ktoré by mohli mať z videných obrazov možnú doživotnú traumu na duši, a preto tento film by som dal najradšej pod akýsi zámok, ktorý bude v konečnom dôsledku stále niekoho pokúšať myslieť si, že má na to pevné nervy, silný žalúdok, a tak sa vždy niekto nájde, kto dostane chuť na „zakázané ovocie” ? _ Hlavnej úlohy sa zhostil Matt Dillon, ktorý musí mať poriadny k-u-s odvahy, aby to takto presvedčivo zahral, klobúk dolu pred jeho odvážnym herectvom, keď si nedokážem predstaviť vhodnejšieho náhradníka na jeho nemilú postavu. Zároveň je aj rozprávačom spolu s Brunom Ganzom. Určitým spôsobom musí mať von Trier narušenú osobnosť, kedy ho vnímam, že je taký režisérsky „ANTI-krist” , s dostatočným zaujatím a vyjadrením sa, čo ho zaujíma i trápi. A pre mňa sa stáva pozeranie jeho filmov veľmi ťažkým, až odporným sústom, no, niečo ma na tom aj tak fascinuje... 』 (22.12.2018)