Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHudba:
Víctor ReyesHrají:
Matt Dillon, Bruno Ganz, Uma Thurman, Siobhan Fallon Hogan, Sofie Gråbøl, Riley Keough, Jeremy Davies, Jack McKenzie, Mathias Hjelm, Ed Speleers (více)Obsahy(2)
Pro sériového vraha Jacka je každé zabití uměleckým dílem. Své temné mistrovství se snaží během let vybrousit k dokonalosti. I přes jeho vysokou inteligenci se policie pomalu přibližuje, zatímco Jack víc a víc riskuje na cestě k dokonalé vraždě. Ponurý, chytrý i groteskně humorný snímek nás zavádí do USA 70. let. Kontroverzní génius Lars von Trier jej poprvé představil na festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (527)
S mistrovými filmy to mívám od odpadu (třeba Melancholia) až k plnýmu počtu (třeba Antichrist). A tohle je spíš ten první případ. Vo co jako v tomhle rejžovi gou?? Nejsem zase taková lopata, abych nedokázal ocenit artovost a pochopit filosofování, naopak, ale tohle... tahle alighierovská alegorie mě minula o několik světelných let. Na realistický thriller o sériovým vrahovi je 'Jack' málo realistický i thrillerový, na filosofující art je málo artový a filosofický, na komedii málo vtipný, na provokaci málo provokativní. A směrem ke konci film svými rádoby rafinovaně oduševnělými plky víc a víc nudí. Jsem hodně zklamaný touhle prázdnou nafouknutou filmovou bublinou, protože jsem od pana samorosta von Triera očekával daleko předaleko větší nálož všemožných divností, bizarností, extrémů, exkrementů... Každé průměrné béčko mě zaujme a osloví víc, než takováhle pseudofilosofická duchoprázdná břečka. I vizuál stojí za houby, protože kameraman je těžký epileptik, takže zaokrouhluju směrem dolů. Přesto je ve filmu (z 'béčkového hlediska') několik zajímavých vražedných momentů, kvůli kterým ho nepovažuju za úplnou ztrátu času. ()
Stand by Lars. Manifest misogynie, autorské úzkosti, provokatérství i sebe-obhajoby. Terapeutický hapening, který na příkladu vraždící lidské karikatury demonstruje, jaké to je, když se filmař ocitne v osobním očistci a jediná cesta vede do pekla. Neiritovalo mě ani tak to, že Lars hranice překračuje a vysmívá se tabu (skoro každou takto narušenou hranici totiž hájí a relativizuje ve voice overu sám Jack). Spíš mi vadilo, že se mnou film skutečně neotřásl a nemanipuloval s tradiční trierovskou neomaleností. Ale čím víc času uplynulo od projekce, tím víc musím uznat určitou formu očisty a neodolatelné kompulzivnosti, kterou Jackův dům přináší. A při střihových scénách se Speerem a Hitlerem jsem ryčel smíchy. To je fakt mimo dobro a zlo. Tam mám odulého dánského trosečníka nejradši. BTW nenechte se zmást atraktivními titulky. Přijetí v Cannes bylo celkem vřelé. Asi i proto, že většina haters opustila sál v průběhu dětského halali. ()
Navzdory přitomnému násilí se jedná o jeden z těch všeobecně přístupnějších Trierových filmů, protože symboliku a polemiku v něm nahrazuje pragmatismus a černý humor. Ale přesto moc nevím, co si z toho mám odnést. Díky artovému přístupu totiž dochází ke stylizaci násilí, které je přitom docela brutálně prováděno i na dětech, a úplným navázáním pouze na psychiku a myšlenkové pochody vraždícího magora se pro mě Jack stává jen dráždivou, wannabe intelektuální pózou. A co na tom, že občas je to zábavné a koncept vyprávění ve finále zmáklý, když nemám takřka jediný podnět, abych si tenhle příběh subjektivně užíval a vžil se do něj. Možná je to geniální testament současné společnosti, což se ukáže až časem, ale mně osobně to pořád zas tak zlé na tom světě nepřijde. V součtu jsem se hlavně díky brilantnímu Dillonovi a řadě super dílčích nápadů nenudil, jen mě to prostě minulo obloukem... ()
Lars von Trier. Pěstitel ušlechtilé filmové plísně, autor vyhýbající se trendům, provokatér zaplňující bílá místa na mapách kinematografie. Nyní vytáhl to nejlepší z Matta Dillona a pobavil obtížemi, které vnáší obsedantně-kompulzivní porucha do života sériového vraha, ale pokud jsou při jeho profilování nejzábavnější vsuvky o vinařství, architektuře a vojenském letectví (a já věřím, že tato Nebožská komedie měla být zábavou), je něco shnilého v království dánském. Obsahová síla Breaking the Waves dávno zmizela, magická forma Melancholie je pryč a kontroverze působí příliš nuceně. Za Trierem zůstává schweiss nabubřelosti a já mám čím dál tím menší chuť jej stopovat. Lhostejnost. To je to nejhorší, co jeho dílo může vyvolat.. ()
Od von Triera čekám podmanivý vizuál a neotřelou schopnost šokovat, ale ani jednoho jsem se tady nedočkal. Místo toho tady režisér prostřednictvím hlavního hrdiny víc než dvě hodiny samolibě blábolí. Za zmínku stojí snad jen úvodní sekvence s Umou, která byla parádní a navnadila a něco do sebe měl i rodinný výlet. Obrazově se von Trier odvázal až v závěru, ale to z mého pohledu hraničilo s kýčem. Velké zklamání. 30% ()
Galerie (55)
Zajímavosti (16)
- Režisér Lars von Trier informoval o natáčení filmu již v roce 2016 v krátkém videu. Na hlavě měl bílý šátek, byl v roztodivném psychickém rozpoložení a suše pronesl, že tenhle film „nebude rock´n´roll, ale genocida“. (CrypzzXD)
- Ve filmu je několik spojitostí s Danteho „Božskou komedií“. Jack (Matt Dillon) si celou dobu povídá s Vergem (Bruno Ganz), což je jasné zosobnění Vergillia a poslední část, tedy epilog už je přímo nazván „Očistec“. Právě Vergillius byl seslán Dantovi jako průvodce Peklem a Očistcem. V tomto případě je to stejné, po celou dobu filmu se Jack nachází v Pekle (období, kdy je hnán potřebou zabíjet), a poté se teprve dostane do Očistce. (czkrikri)
- Lars von Trier jako obvykle ve filmu rád poukazuje i na svou předešlou tvorbu. Můžeme zde tak vidět záběry z filmů Melancholia (2011), Nymfomanka (2013), Antikrist (2009), Prolomit vlny (1996), Evropa (1991), Prvek zločinu (1984) či ze seriálu Království (od r. 1994). (Morrighan)
Reklama