Deset malých černoušků

Nápad něco takového zrealizovat byl velmi slibný, zpracovat to do formy, v jaké by se měl snímek nacházet se ale neuskutečnilo zrovna podle mých představ. Atmosféru vybudovat se nepodařilo, charaktery vykreslit vzhledem k námětu je téměř nemožný úkol, tuto stránku tudíž neodsuzuji. Co mi ale na tomto snímku vadilo, byla psychika postav, každá osoba by se dala formulovat určitým stupněm salámismu k dané situaci, odehrávajicí se ve vile. Naštěstí jsem se nenudil a špatné mi to nepřišlo, to je hlavní. Tři hvězdy je však maximální známka kterou mohu Ten Little Indians udělit. (10.04.2010)

Rafinovaná kniha Agathy Christie tu dostává v závěru na frak, což mi vadí hlavně tím, jak moc filmový konec vypovídá o snaze tvůrců vyjít vstříc romantickým touhám publika... I když chápu, že dobový kánon tomu tak do značné míry chtěl, v tomto případě by trocha přitlačení na pilu nevadila. Zvlášť, když k tomu připočtete nesympatičnost všech postav, resp. jejich hereckých představitelů, myslím, že černohumorná linka tu mohla bez obav převládnout... (27.12.2010)

Kdybych před zhlédnutím filmu nečetl knihu, asi by moje hodnocení vypadalo jinak. Film se skoro vůbec nedrží knižní předlohy a nejen to, nedrží se ani toho, že oběti jsou ve filmu zabíjeny podle nějakého pravidla. Například pan Grohmann se měl „posekat“, paní Grohmannová se neměla probudit a celý příběh se měl odehrávat na ostrově. I přes tyto nedostatky jsem se u filmu vyloženě nenudil. Co mi ale vadilo nejvíc, byla kompozice v některých záběrech, kdy postavy doslova vylézali ze záběru. Nevím, jestli to nebylo způsobeno tím, že mám v mojí verzi filmu seříznutý obraz, ale připadá mi to málo pravděpodobné. (12.02.2012)

Mé první setkání s Deseti malými černoušky... Nečetla jsem, což, jak čtu některé komentáře k jednotlivým zpracováním, je asi dobře. Původně jsem chtěla dát čtyři (hvězdičky) ale nakonec vidím, že, co se změnilo vůči předloze, bylo "opsáno" ze starší verze z roku 1945 a vlastně to tady nebylo moc na prospěch věci. Snad jen změna skalnatého ostrova na zasněžené velehory a trocha mrazivosti prospěla, ale zase nebyla plně využita. (24.09.2015)

Předloha Agathy Christie patří mezi mé vůbec nejoblíbenější knihy hlavně díky svému všudypřítomnému napětí a nedýchatelné atmosféře. U této adaptace jsem měl zprvu pochybnosti, zda neuškodí přesunutí se z osamoceného ostrova na rozbouřeném moři do alpského sídla, ale oddechl jsem si, když jsem zjistil, že mé obavy byly liché. Výše zmíněnou atmosféru to má, napětí také, takže spokojenost. Teď by mě ještě zajímalo, jak se vyvedla sovětská adaptace z 80.let. (07.08.2009)