Cléo od pěti do sedmi

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (25.01.2009)

Začalo to krásne, novátorsky a vlastne aj napínavo a nepredvídateľne. Prepad v druhej polovici a hlavne úmorný záver mi dal za pravdu, že takéto ťažkotonážne umelecké snímky, boli, stále sú a budú jednou veľkou a nudnou nafúknutou bublinou. (14.06.2017)

Agnes Varda si nesie etiketku feministickej režisérky. Skôr by som v spojení s ňou použila "ženskej" režisérky - najmä pokiaľ sa vám slovko "feminizmus" spája s jeho radikalizovanou pragmatickou formou. Varda je feministická, pokiaľ si pod týmto prívlastkom predstavíte niekoho, kto sa zaoberá tým, čo ženy zaujíma a trápi. Vždy na hrane medzi dokumentárnym a hraným, vždy osobná a zároveň dištancovaná pozorovateľka. Tak aj Cléo od 5 do 7 je filmom (nielen) o ženských obavách a poverách, ale o obavách ak nie sveta, tak aspoň Francúzska. Zároveň je tematizáciou filmu ako takého. Hravé, inteligentné, krehké a silné. Racionálne intuitívne a intuitívne racionálne.Tiež jeden z filmov, do ktorých som sa zamilovala na prvý pohľad. A na každý ďalší ešte viac. (18.03.2006)

Niterná procházka a projížďka po zalidněné Paříži s charismatickou hrdinkou, která však podléhá nejisté labilitě a tím dodává svému krátkému, zvenčí nevinně působícímu, putování ještě větší napětí. Marchandová svou postavu vykresluje stále v sympatičtějším světle, její pěvecké číslo doslova chytá za srdce. Vardová s kamerou doslova kouzlí, hlavně v obchodě s klobouky dosahuje až magických účinků, čímž dodává dokumentaristické syrovosti nenásilné "optimistické" stylizace. Nejnádhernější je však poslední čtvrthodinka, která převyšuje předchozí roztěkaný děj plný rozličných dojmů v nádherné a křehké romanci na stopáži pouhé čtvrthodiny. (08.09.2009)

Na to, že mi nová vlna moc nesedí, tak tenhle snímek mě celkem dostal tím, jak je laskavý, hezký, příjemný, komediální a dramatický zároveň a má docela dobré postavy, které na vás působí velmi přirozeně. Je to dáno dokumentárním stylem, který byl použit, stejně jako reálným časem, který se před vámi odehrává. Filmu se bez problémů daří nenudit. (14.04.2015)

Jeden z nejlepších filmů Fr. N. Vlny, který jsem měl možnost vidět. Jediná novovlná režisérka natočila film plný nádherných obrazových kompozic ze života jedné úspěšné celebrity, která téměř v reálném čase pluje hodinu a půl Paříží. Pozor! Obsahuje zábavnou grotesku s Godardem! Každý, kdo se vyžívá v podobně formálně vystavěšných filmech (z novějších filmů mě napadá "Before sunset") a má rád novovlnou hravost, spontálnost a zdánlivou autencitu, tak mohu jen doporučit... (10.12.2009)

Zase jsem viděla jeden z filmů francouzské nové vlny. A navíc jsem viděla film od úspěšné režisérky, čehož je třeba si vždycky považovat. Cléo je zajímavá především díky své formální stránce - rozčlenění na kapitoly, odměření času, který sedí s časem filmovým, práce s hudbou, zvuky i kamerou... Mohla bych uvést nespočet příkladů, ale to si nechám na jindy. Cléo není tak zajímavá po dějové stránce, ale o to v nové vlně ani nešlo a je třeba to čekat. Film je však exemplárním příkladem cinéma vérité, studnicí nápadů a formálních experimentů, sondou do duše jedné Pařížanky, a za to je třeba jej oceňovat. (15.04.2012)

Vyrovnanost... to je první slovo, co mě napadlo, když jsem se zaujetím sledoval snímek Cleó od 5 do 7. Trvání filmové osnovy a skutečný čas projekce nebyly v kinematografii snad nikdy takto vyvážené; minimálně jsem žádný takový film ještě neviděl. Agnes Varda (představitelka tzv. levého břehu francouzské nové vlny) uchopila příběh mladé zpěvačky, vystrašené hrozivou předpovědí smrtelné nemoci, jako hranou (v duchu cinema-verité laděnou) esej o bariérách komunikace a možnostech x nemožnostech zúžitkování tikajícího času existence jednotlivce. Je to dílo velmi otevřené, živé a stále se tvarující do nových a nových forem. Scéna projekce němé romantiky (v hlavních rolích s Godardem a Karinovou), výklad tarotových karet, všudypřítomné svědectví o alžírském válčení... všechny tyto segmenty utváří dohromady komplexní studii člověka pohybujícího se v čase. Kam a proč jeho pohyb směřuje je věcí druhou. (06.01.2024)

ocenenia : MFF Cannes 1962 - Nominácia na 1. cenu (31.12.2012)

Vidět ten film jsem chtěl už asi dva roky, ale vždycky když už jsem se na to chystal, tak mě zarazilo, že při takovém počtu hodnocení k tomu neexistují české titulky (což ne že bych to s anglickými nezvládl, jen mi to nešlo na rozum) a že jsem se bál, aby to nebyla jen vyprázdněná intelektuální nuda. A když už se naskytla příležitost to vidět s českými titulky, neváhal jsem ani chvíli a vypravil se tedy včera do Ponrepa. Musím říct, že místy jsem se obával, aby se to právě v intelektuální nudu nezvrtlo, ale to jsem si naštěstí myslel jen v pár scénách, které krapet o ničem bohužel byly. Většina filmu ale naštěstí má dost co do sebe a potvrzují to už jenom ty úvodní titulky, které jsou tak krásně hravé, že jsem až měl pocit, že už jsem dlouho lepší úvodní titulky neviděl. Po celou dobu mi to pak dost připomínalo Noc od Antonioniho, jenže tohle bylo ucelenější, hlubší, s nějakým směřováním a dokonce i s nějakým závěrem. Taky se mi líbilo, jak to celou dobu dokázalo být psychologické a i když to ve vykreslování charakteru Cléo občas má nějaké mouchy, často člověk chápal její potlačovaný strach a vsugerovávání si, že "už jsem v pohodě" stavu, který ale vede do temnější strachu a deprese než předtím. Je tu i dobře propracované téma toho, že člověk sice ví, co mu na jeho životě vadí, ale touhu měnit to má až ve chvíli, kdy je v úzkých. Nemusí to být nutně čekání na výsledky testů ohledně rakoviny či jiné nemoci, nemusí se to týkat ani strachu z možná dost blízké smrti, ale jakékoli opravdu velké změny, která s člověkem hne. Sama to vlastně už říká karta smrti v tarotu, která, jak je na začátku filmu řečeno, neznamená rovnou směry ale velkou životní změnu. Cléo tedy celý film přehodnocuje svoji situaci a možnou budoucnost, aby došla k určitému uvědomění, že se vše odehrává tak jak se odehrává a že nikdy nemá smysl házet flintu do žita, dokud není opravdu pozdě. A k tomu ji dopomůže i Antoine, kterého při bezcílnému putování Paříží potká, protože je to po dlouhé době někdo, s kým si opravdu má co říct. Ať už výsledky dopadnou jakkoli, smrt jen tak ještě nepřijde. Proto si i myslím, že ten film nekončí otevřeně, ale záměrně v nejpodstatnějším úseku nejen onoho času, ale i dne a možná i dlouhé doby. Líbilo se mi i to striktní odehrávání se v "reálném čase", které tenhle dojem i přes nemalý počet střihů vyvolat určitě umí a musím pochválit i kameru, protože je tu spousta skvěle nasnímaných scén i dost hrátek s bílým nebo černým pozadím. Občas to není tak naplněné jak by mohlo být, ale jinak to opravdu má co nabídnout, není to vyprázdněné a do sebe zahleděné, ta groteska v kině to celkem osvěžila a kdyby nějak takhle vypadala Noc, tak mám ten film mnohem, mnohem radši. 4* (24.11.2022)

Baba Varda /nepliest si s kultovou Babou Vangou/ je feministka, jej filmy su tiez presytene tymto -izmom. Film je skor len artovym vyletom do zivota parizskej hajzlbaby, teda pardon, sansonierky, ktora len chodi , keca a keca a keca. Cosi mala do seba ta osamelost a pocity uzkosti, ale baba Varda nie je moc schopnou reziserskou -ani tak to nie je o tom, zeby chlapi a zeny tocili inak, ide skor o talent - a ten Varda nema. 50 % (27.01.2018)

Kdyby mi někdo řekl, že před smrtí mám možnost vidět už jen jeden film, nejspíš bych si zvolil tento. Nejen proto, že je nesmírně pravdivý, ale především proto, že se mi strašně (ale strašně) líbí ta přeměna. Přeměna z nevyrovnané ženy, která chce jen kousek lidského štěstí, která si ho tak trochu upírá, aniž by si to přímo uvědomovala v sebevědomou ženu, která už ví co chce a kde v životě stojí. Přeměna duševního stavu ze zoufalství k naději. Přeměna z pouhé náklonosti k jednomu člověku v lásku k druhému, který je krásný proto, že je přirozeně lidský. Nechtěl bych žít v takové nejistotě ze zákeřné nemoci jako Cléo, ale kdybych zažil takové dvě hodiny jako ona, byl by to možná ten nejlepší úsek mého života. Až takto hluboce se mě tento film dotknul. Krásná Paříž šedesátých let, se svými kavárnami, se svým uměleckým životem, se svými parky a městskými zákoutími, kde najdeme klid, ale v případě Cléo i víc. Druhá polovina filmu je už jen majestátní pohled na to, jakým by měl být možná každý člověk. A nejlepší na tomto filmu je to, že poslední půlhodinka příběhu je jenom na domyšlení diváka, takže to vlastně skončilo tak, jak chtěl každý podle sebe. Florence (nikoliv už Cléo), nikdy na tvůj příběh nezapomenu. Když projekce filmu v kině skončila, přede mnou seděly dvě dívky, které se zvedaly z křesel a měly v očích slzy, přestože výsledek testů hlavní hrdinky (ne)dopadl špatně, přesto, že Antoine měl pomalu odjíždět pryč z Paříže. A proč? Proč měly ty dívky slzy v očích? Protože... podívejte se sami a pochopíte proč. (02.03.2007)

"VŠICHNI MĚ ROZMAZLUJÍ, ALE NIKDO MĚ NEMÁ RÁD." Moc pěkně vystavěná epizoda v životě zpěvačky Cléo v podání rozkošně marnivé Corinne Marchandové. Začáteční tarot ještě v barvě, s pronesenou věštbou blik, a jede se v černobílé - nutno dodat, že velmi autentické a příznačné. Celá ta krátká chvíle v životě člověka, který se bez ohledu na původ nebo zázemí ocitá ve spirále různých protichůdných pocitů v návaznosti očekávání důležité zprávy, je zde představena velmi živým (a vlastně stále životaschopným) způsobem a působí přirozeně. 85% (27.04.2024)

Naprosto úchvatný film s krásnou Corinne Marchand [LFŠ2019] (12.09.2019)

Jeden z nejzajímavějších novovlných filmů, které jsem měl možnost vidět. I když může působit povrchně, protože nám ukazuje jen necelé dvě hodiny ze života pařížské zpěvačky, je v něm skryto jakési silné kouzlo a existenciální hloubka. Tyto prvky jsou zde navíc podloženy nádhernou kompozicí a prací s kamerou, a díky tomu si můžeme užívat krásy Paříže. Ale ani to by asi nestačilo na tak silný zážetk bez charismatické a krásné Corinne Marchand, jejíž postava, ač povrchní, labilní a náladová, si diváka získá velmi snadno. Agnes Varda dokázala navíc do filmu dodat opravdouvou ženskost, díky níž bude snímek přístupnější asi spíše ženské části diváků. (23.08.2010)

Počkej, krásný motýlku / ošklivost je druhem smrti / dokud jsem krásná / jsem naživu víc než jiní... Čtvrtek, slunovrat, začátek léta, slunce opouští Blížence a vstupuje do Raka. Dvě hodiny přebíhání krásné Cléo po pařížských reáliích od jednoho mementa mori k dalšímu. Bolestně krásný film o tom, že v rozpuku mladí a s jednou nohou v hrobě lze vše životně důležité stihnout za dvě hodiny. A když započítáme i bloudění ve slepých uličkách, i méně. (26.01.2023)

"Today the sun leaves Gemini for Cancer."     Slávna francúzska režisérka Agnès Varda, ktorú preslávili najmä jej umelecky stvárnené dokumentárne filmy, vytvorila týmto filmom významné dielo francúzskej novej vlny, ktoré sa dostalo aj medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Pre režisérku typický dokumentárny prístup je cítiť aj tu, čo filmu dodáva výrazný punc autentickosti. Tomu, aby som si film dokázal naplno vychutnať, mi spočiatku bránilo iritujúce správanie hlavnej hrdinky Cléo - ako správna nahlúpla blondínka predvádza svoju márnivosť (obdivuje svoju krásu v zrkadle), mdlý intelekt (namiesto lekára vyhľadá radšej kartárku) a kadejaké vrtochy. Po čase ale akosi odrazu "zmúdrie" (pri spievaní krásne smutnej piesne), odhodí svoju bábikovskú masku a už nič nebráni tomu, aby ma film naplno opantal. Uchvátila ma najmä kamera, či už pri potulkách parížskymi ulicami, alebo pri nádhernej scéne v parku a tiež aj hudobná zložka, pod ktorú sa podpísal samotný Michel Legrand (milujem jeho podmanivú hudbu k filmu Dáždničky zo Cherbourgu (1964)), prítomný vo filme dokonca aj osobne.     "Girls just like to be loved. They're afraid to give themselves, to lose something. The love by halves." (02.11.2022)

Nikdy jsem naštěstí nebyl ve stejné, a vlastně ani v podobné situaci jako Cleo, ale dokážu si představit, že pocity, které člověk v takových chvílích musí zakoušet, vystihuje film celkem přesně. Během první půlhodiny jsem tak trochu očekával, že to pro mě bude film zajímavý svou premisou, ale obsahem lehce zaostávající, pak to ale s každou minutou rostlo a sílilo, od setkání s vojákem už jsem byl zcela přesvědčen, no a zakončení si ani lepší představit nedokážu. 8/10 (17.04.2023)

“To, co bylo včera špatné, je dnes dobré.” (+85%) (13.05.2023)

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1961. (29.04.2024)