Válka policajtů

Průměrná francouzská kriminálka - napínavá, ale jinak v zásadě film o ničem. Dvě soupeřící jednotky policie pátrají po zločinci, na závěr si otrávený šéf jedné z jednotek zahraje na šerifa. A ty kecy o morálce policistů si mohli odpustit, naposledy jsem podobné hovory viděl v Majoru Zemanovi. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=7HMyDp_f7wU (25.05.2009)

Tak já nevím, asi jsem dnes večer neměla naladěno, správně naladěno.. Claude Rich mi nehorázně pil krev, což asi měl, dobrá tedy, nicméně to, co tu předvedla Marlène Jobertová, bylo tristní, nedokážu ji vzít na milost, ať se snažím, jak chci, nahota na úkor logiky mě zatím ještě nikdy nepřesvědčila.. A v závěru, zcela vyčerpána, jsem se musela smát.. Co dělali všichni ti nastoupení a připravení policajti? Stáli tam a koukali se? Co je mi platný zajímavý námět a způsob zpracování (pěkně natočeno), když to má takové nepřehlédnutelné mouchy.. (29.10.2020)

Typická francouzská kriminálka přelomu 70. a 80. let se silným obsazením v čele s Claudem Brasseurem a Marlene Jobert. V konfrontaci s dnešní filmovou tvorbou by to bylo na spolehlivé čtyři hvězdičky, ale v dobovém kontextu se přece jen jedná pouze o mírný nadprůměr, a to především díky scénáři, který trpí určitou nedotažeností. Jinak jde opět o typické motivy z francouzské produkce oné doby, tedy kritika politických praktik mocenských špiček, násilí ze strany policie a rivalita jednotlivých složek policejní moci, která zabraňuje účinnému zásahu ze strany státní moci. Celkový dojem: 65 %. (08.11.2009)

Spíš než o válku policajtů jde o kompetenční spor dvou různých oddělení, ale nepředstavujte si ho jako házení paragrafů a citování směrnic. Tohle jsou ostří hoši, kteří si s podrazem nebo sviňárnou hlavu nelámou. Problémy řeší tvrdě a nekompromisně. No a když to někdo odskáče, tak je to jeho chyba. Od Claude Richa jsem to jenom nečekal, ale jindy tak sladká Maléne Jobert už mě trochu vyděsila. Atmosféře to ovšem bez debat prospělo, takže i když film netočilo žádné režisérské eso, nehrál v něm žádný z ikonických drsňáků, a soundtrack nesložil ani Ennio Morricone ani Francois de Roubaix, vznikla kriminálka, která sebevědomě dotahuje ty nejlepší. (16.08.2023)

Na můj vkus to bylo trochu přímočaré, během prvních deseti minut jsem pochopil oč jde a bylo zřejmé, že obě složky, stojící na jedné straně zákona, spolu spolupracovat nebudou až do konce filmu. Ze Hectora Sarlata čapnou, bylo také bez diskuze, ovšem závěr mi připadl takový "stručný". Výkony Brasseura a Jobertové byly dobré. (27.04.2009)