Režie:
Jan SvěrákScénář:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michal NovinskiHrají:
Ondřej Vetchý, Tereza Ramba, Alois Grec, Jan Tříska, Viera Pavlíková, Oldřich Kaiser, Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Petra Špalková, Zdeněk Svěrák (více)Obsahy(1)
Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině. (Bioscop)
(více)Videa (2)
Recenze (828)
Ja mám zo súčasnej českej kinematografie vážne v obľube už asi len Zelenku a filmy s Janou Plodkovou. A Terezka Voříšková sa k nim čoskoro pridá. Scény v ktorých sa v Po strništi bos objavuje, ako jediné (!) siahajú takmer ku štyrom hviezdam, čo je na značku Obecná škola, z tvorby Svěrák a syn, dosť smutný výsledok. Pekný film, akých sú tucty. ()
Již zkratkovitá předloha působí spíše jako prvotní nástřel a osnova pro značně obsáhlejší látku, ale zachraňuje ji Svěrákovo jazykové mistrovství a zaobalení do přesně trefeného podmanivého mixu klukovského převážně letního dobrodružství plných úsměvných, každodenních i dramatických momentů z vyrůstání na venkově během okupace. Prostě taková dramatičtější variace na Bylo nás pět či Mikulášovy patálie. Adaptace pak sice z velké části pouze bez kontextu otrocky ilustruje scény z novely, ovšem absentuje onen záchranný pás v podobě laskavého humoru a hravé češtiny. Navíc chybí jakýkoli dramatický rámec a, což je vůbec nejtrestuhodnější, ona záchranná obezlička v podobě svébytného dětského úhlu pohledu skrze eskapády "nás hochů, co spolu chodíme a prožíváme všelijaká dobrodružství". Výsledkem je pěkně "koukatelně" natočený nesoudržný slepenec tu lepších a tu horších střípků scén; nic více a nic méně. ()
Silné zklamání. Bohužel jsem nucen s lítostí konstatovat, že Jan Svěrák upadl do uměleckého kómatu a svým nejnovějším snímkem nepřináší nic nového. Líbivé obrázky, ale jinak kolem toho všeho dost prázdno. Atmosféra protektorátu prakticky nulová, děj totálně rozpadlý a herecké výkony s výjimkou fantastického Oldřicha Kaisera takové nijaké. Problém je taky v humoru - je dost nucený a používaný na sílu, aby tam byly jakože vtipné situace. Přitom jiný Svěrákův film z druhé světové války Tmavomodrý svět (2001) patří k tomu nejlepšímu, co od roku 1990 v naší kinematografii vzniklo. O to je to zklamání bohužel větší. (Viděno v podobě předpremiéry na LFŠ v Uherském Hradišti.) ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $880,000▐ Taká neškodná oddychovka. Film samozrejme poteší, lebo má klasické predajné Svěrákovské hodnoty a to je dobre. Aj keď s týmto počinom už dieru do sveta neurobí. Nájdu sa tu nejaké plusy. Môžeme povedať že za posledných 10 rokov od Vrátnych láhvy natočil niečo pozerateľné (povedzme si pravdu tie jeho dva fantasy úlety moc nevyšli). Príbeh sústredení okolo trampot junákov na dedine je dobrý, pobaví, nechá zaspomínať na detstvo. Mladý predstavitelia sú herecky fajn. Dej zasadení do obdobia 2. svetovej vojny využíva toto obdobie len okrajovo, čo je troška škoda. Rovnako tak sa mohol viac vyhrať s načrtnutými rodinnými problémami, lepšie ich zdramatizovať. K tomu obsadiť postaršieho Ondreja Vetchého do úlohy manžela k mladej Tereze Voříškovej sa to tam tak trošku bije. /videl v kine: 60%/ ()
Galerie (50)
Zajímavosti (40)
- V čase cca 00:09:50 je záběr na krajinu, ve které jsou vidět dráty velmi vysokého napětí. Takové se ale začaly instalovat až dlouho po válce. (blondak16)
- Do role dědečka byl původně zvažován i Zdeněk Svěrák, na něj však volba nepadla, protože dle jeho slov by role nepůsobila na diváka důvěryhodně. Této postavy se nakonec zhostil neméně kvalitní a z Obecné školy (1991) velmi osvědčený Jan Tříska a Zdeněk Svěrák ztvárnil menší roli ředitele školy. (majky19)
- Jde již o šestou spolupráci mezi režisérem Janem Svěrákem a Ondřejem Vetchým. (major.warren)
Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. ___ Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). ___ Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65% () (méně) (více)