Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Frederick ElmesHrají:
Adam Driver, Golshifteh Farahani, Nellie, Barry Shabaka Henley, William Jackson Harper, Chasten Harmon, Kara Hayward, Sterling Jerins, Luis Da Silva Jr. (více)Obsahy(1)
Paterson (Adam Driver) je řidič autobusu ve stejnojmenném městečku Paterson. Každý Patersonův den je zdánlivě stejný jako ten předešlý: projíždí trasou své linky, pozoruje město ubíhající před čelním sklem a poslouchá úryvky rozhovorů. Píše básně do notýsku, jde na procházku se psem, zastaví se v baru vždy jen na jedno pivo a přichází domů za svou ženou Laurou (Golshifteh Farahani). Život Laury je pravým opakem – vše v něm se neustále mění a každý den přináší nové sny a nápady. Paterson a Laura se vzájemně milují a podporují: on jí pomáhá realizovat nejnovější plány, ona obdivuje jeho básnické nadání. Film je příběhem vítězství a porážek všedního dne a krásy, která se skrývá i v těch nejmenších detailech. (Aerofilms)
(více)Recenze (364)
Jasných deset, bohužel mohu dát maxymálně pět. Mohu dát maximálně pěd. Jasných deset, dvakrát pět, to jsou dvě dvojčata pěti, dohromady deset. Galaxie hvězdiček je málo, pro tendle extrémně poetický drobně megální superfilm. I kdyby to byla nudná, extrémně trapná debžotina, tak je to přece JARMUSCH"!!!! DÁVÁM DESET. ()
Není to drama, není to komedie, v této databázi není kategorie do které by se vešel. A tato podvratnost mě na něm baví. Uživatel Honzeek95 by pro takový film zavedl žánr „filmová poezie“ a má asi pravdu. Protože mám rád poezii, je to film pro mě. Není to ani sonda do obyčejného života řidiče autobusu a ani básníci, kteří píšou tento druh poezie, takto nežijí. Paterson je báseň vyprávěná filmovým médiem. Nebo spíš pocta americkým básníkům počínaje William Carlos Williamsem. Jarmusch točí pořád ten samý film – jeho filosoficko-duchovní pohled na svět a člověka, který se nejvíc blíží asi zenovému budhismu. Tady je to nejčistší esence. V tomto filmu není žádný zvrat, žádná katastrofa, nic co by rozproudilo příběh, způsobem jak jsme zvyklí už od pravěkých mýtů, pohádek, přes řecká dramata až k dnešním filmům. Je to opravdu spíš Lyrika. Přesto je film plný nepříjemného tlaku a katastrof, které tlačí na hlavního protagonistu. Zkuste se představit na jeho místě. Každodenní rutiní opakující se práce, bez nějakého postupu. S partnerkou nemají úplně zdravý vztah, ona ho upřímně miluje a on ji, ale neustále ho tlačí do věcí které se mu nelíbí a manipuluje s ním a on je dost inteligentní aby si to uvědomoval a ustupuje jí protože ji miluje a věří v ní, že když jí dá svobodu jednou to musí vyjít a ona najde své místo, podporuje její sny, že jednou bude péct ty nejlepší mufiny pro místní, že se stane slavnou country zpěvačkou, a proto si musí koupit drahou kytaru a kurs hry na ni. On se utíká do psaní básní a stoickému přístupu k životu, ale uvnitř něj to vře. I ten pes mu dává na jevo, že je Paterson v té jejich trojčlenné smečce až pod ním a vyvrcholí to tím, že mu zničí nejdůležitější dílo jeho života, a to scela záměrně, protože ví, že mu na tom sešitku záleží. Toto je největší katastrofa ve filmu. (Adam Driver je dobrý herec, ale ten buldoček ho svým hereckým výstupem zastiňuje. Kvůli tomu pejskovi je film asi v kategorii komedie, protože tam má dobré komické výstupy). Ve skutečném životě by si Paterson postupně tím vším zadělával na psychické problémy, ale Jarmusch nedělá sondu do skutečného života. Je to prostě o jeho přístupu k životu a pocta jeho oblíbenému typu poezie. Díky tomuto filmu jsem objevil básníka William Carlos Williamse a pár jiných amerických básníků a jejich básně mě opravdu zasáhly. Podobný film, i když jiný, je Perfect Days Wima Wenderse a Takuma Takasakiho, který si přidávám do oblíbených na stejnou pozici jako Patersona. ()
[4,5*] "I really think you should do something about those beautiful poems. They should belong to the world, you know?" "The world? Well, now you're trying to scare me." "I am not! I'm serious, you big dumbbell." Krásne poetická dramédia o poézii (aj o poézii všedného života), nabitá veľmi pozitívnym nábojom. A tiež aj o tvorbe rôzneho druhu rôznymi (ne)obyčajnými ľuďmi. Toto dielo poskytuje nesmierne príjemný, skoro až magický zážitok, ktorý je podporený nádhernými obrazovými kompozíciami Fredericka Elmesa, krásne magickými, opakujúcimi sa prvkami, ako sú stretávanie samých dvojičiek, či rozličné náhody (tajný zápisník, vodopády) a v neposlednom rade i tým láskavým humorom, ktorý mi úžasne sadol. Dvojica hlavných hrdinov žije v dokonalej harmónii (aj spolu s ich štýlovým psom Marvinom, ktorý je tu veľmi dôležitý), hoci sú v podstate úplnými protikladmi. Živelná orientálna kráska Laura (presvedčivá Golshifteh Farahani), posadnutá interiérovými návrhmi (ktorým dominujú ostré kontrasty), experimentovaním a svojimi stále novými snami, žije v znamení neustálych zmien, jej skôr flegmatický partner "Paterson from Paterson" (výborný Adam Driver), vodič autobusu so záľubou v písaní poézie, má, naopak, rád svoju každodennú rutinu. Pritom si všíma rozličné drobnosti, ktoré iní prehliadajú, pozoruje ľudí, s ktorými sa krátko stretáva, počúva ich rozhovory, ktoré sú vlastne takými minipríbehmi zo života. Je to človek, ktorý sa nikdy nesťažuje (na rozdiel od jeho ustavične sa sťažujúceho kolegu: "Are you OK?" "Well, since you ask, no, not really..."), vystačiaci si aj s tými maličkosťami, ktoré mu prináša jeho skromný život (šťastný to muž). Vyviesť z miery ho na čas dokáže jedine nešťastná príhoda so zápisníkom, ktorá vlastne ako jediná nabúra idylickú náladu snímky. Z najpôsobivejších scén uvediem krásne poetické stretnutie poeta s malou poetkou (Sterling Jerins už toho prekvapivo stihla nahrať dosť, a to aj vo významných filmoch), stretnutie s japonským básnikom (Masatoši Nagase tu je po rokoch od filmu Mystery Train (1989) na nepoznanie) ("Poetry in translations is like taking a shower with a raincoat on.") a veľmi ma bavili aj tie epizódky zo vzťahu čiernej krásky Marie (Chasten Harmon) a jej neoblomného ex-partnera Everetta (William Jackson Harper). "If not for you, crazy motherf*cker might have shot himself to death with a piece of foam." ()
Minikinokavárna Ostrava, 5.1.2017: FIlm o obyčejném životě. Co víc asi napsat. Pomalý film o jedno člověku a jeho běžném životě. O malých strastech a malých radostech. O toleranci a smíření. O tajných cílech. Mě se to líbilo. ()
Pro mě zatím bohužel nejhorší Jarmusch. Pochopitelně, že i nejhorší Jarmusch je pořád kvalitní snímek, ale ve filmu mi vadily dvě věci, které jsem nepřekousl. I když všichni víme, že Jim nikam nespěchá, nulová gradace příběhu mě pomalu ale jistě utahala a snad poprvé v životě jsem objevil postavu v jarmuschových filmech, která mi byla nesympatická, bohužel to byla Patersonova drahá polovička... Kamera, tempo, hudba, kompozice, to vše opět na jedničku, nicméně pro mě trochu málo. Ale když nad tím tak uvažuju, stejně to kino stálo za to !!! ()
Autobusem na konečnou, loudá se mladý tragéd s hezkou slečnou. ()
Zbožňujem 'ušatého' Adama, kludné filmy so štipkou poézie a pomaly plynúcu atmosféru. Na druhé zhliadnutie si stále myslím, že jeho 'poézia' poéziou nebola, ale začala som tento jednoduchý príbeh vnímať s väčším potešením. To, ako každé ráno po zobudení najprv pobozkal svoju polovičku pred tým, než vstal z postele, bolo nádherné. To, ako sa vzájomne vo všetkom podporovali nebolo prejavom neúprimnosti, ale úprimnej lásky. Ktosi mi raz povedal, že veci sa nemenia, ale môžeme meniť náš pohlad na ne. V tomto prípade som to urobila rada. ()
„Film pojednávající o obyčejném člověku, který vede obyčejný život“. Tak zní začátek oficiální synopse k filmu. Příběhy ze života mám rád, ale tady mi přijde, jakoby režisér mířil zbraní na zcela jiný terč. A ještě netrefil ani ten terč vedle něj. Sledujeme dvouhodinový snímek rozdělený do celého týdne a za celou dobu se ani v jednom dni nic nestane. Je to zkrátka, jako by vzal každý z nás kameru a natočil si každý den pár minut ze svého nejnudnějšího týdne, kdy nevybočí ani jednou ze své rutiny. Naprostý otřes. Chápu, že film má být o tuctovém autobusákovi, co chodí každý den do práce, pak přijde domů, vyvenčí psa, dá si večer pivo. Ale sledovat to sedmkrát to samé ve dvouhodinovém filmu bez jakékoliv denní obměny je prostě nuda. Tohle totiž není film, tohle je autobiografie většiny z nás a ještě k tomu výběr best of nejnudnějšího týdne. Do restaurace se chodí na jídla, které si nejsme schopni sami uvařit. Do kina se chodí zase na filmy, které nás mají zabavit a hlavně je to o příbězích, které my nežijeme. Na ty nás přece baví koukat. Sledovat snímek bez zápletky, napětí, vyvrcholení či rozuzlení děje je nuda. Kdyby to alespoň byla hodinová nuda, ale z nepochopitelných důvodů má tento film dvouhodinovou stopáž. ()
Paterson je jednoznačně velmi poetickým filmem pro trošku náročnějšího diváka. Dnešní mainstreamové publikum by nevěřícně zíralo spíše na hodinky a samotnému filmu by po chvíli nevěnovalo dostatek pozornosti. Pravý filmový Kajšmentke (Zdravím Troodona) si zase na oplátku vychutná snímek plný obyčejného každodenního života a drobných, ale přesto zajímavých odchylek v detailech. Já sám sebe nepovažuji ani za mainstreamovou ovci, ale ani za extrémního filmového Kajžmekera. Co chvíli mě film udivoval a zárověn i co chvíli nudil. S klidným svědomím však mohu říci, že se jedná o poetický Meisterstück. ()
Jednoduché, obyčajné, každodenné a mnohým neviditeľné. ()
Neobyčejně obyčejný a tak nějak uklidňující film o Patersonovi z města Paterson, který řídí autobus a píše básně. Nikoho lepšího, než Adama Drivera bych si v té roli nedokázal představit. Nejen kvůli příjmení. 8/10 ()
Milý, lidský příběh o tom, že stereotyp nemusí být nuda a že začít znovu se dá kdykoliv...a vlastně taky o ničem. ()
Tento film jsem si schovávala na horší časy. A teď jsou tady , ty horší časy. Můj miláček Jim Jarmusch léčí, uklidňuje, hladí. Milý film. Dva lidé, kteří se milují a podporují, poezie, úplně obyčejná, podmanivá hudba, klidná atmosféra, pochopení... A nikdo na nikoho nezvyšuje hlas, nekřičí. Dýchl na mě klid a přetrvává ve mně. Je mi dobře. ()
Paterson žije v každodenní realitě, má rád své stereotypní rituály, sledování ulic Patersonu z pozice řidiče městského autobusu a poslouchání rozhorů cestujících v něm. Zároveň se však nebrání ani rozhovorům s cizími lidmi, jenž ho většinou obohatí, obzvlášť výborný závěrečný. Ve svém denním stereotypu se však dokáže zasnít a napsat báseň. Jeho žena tráví většinu dní doma, žije si ve svém snovém světě, který se projevuje i na každodenních úpravách domova. Sami si příliš nemají co říct, přesto jsou vlastně úplně spokojeni. Jim Jarmusch natočil film o "obyčejných" lidech, kterým ke štěstí vlastně stačí málo. I když si to osobně tak úplně nedovedu představit, je to vlastně krásné, příjemně poetické. 75% ()
Paterson je velice rozvláčný film, který v zásadě jen sleduje několik dní v životě autobusáka a jeho ženy. Když se to tak vezme, tak taková synopse není moc atraktivní. Skutečnost však byla překvapivě úplně jiná. Tak nějak mě to vtáhlo a nepustilo. Bylo to poutavé, milé, vtipné a v divákovi to dokázalo vzbudit upřímný zájem o děj a o osud hlavních postav. Před návštěvou festivalové projekce jsem si nic víc než pár řádků v programu nečetl. O to milejší pro mě bylo překvapení, že hlavní roli ztvárnil Adam Driver. Tleskám jeho výkonu a mám radost, že JJ Abrams do nových Star Wars obsadil tak kvalitního herce. Jeden z nejlepších letošních festivalových filmů. Viděno na 51. KVIFF, 80%. ()
Film, který tak příjemně tematizuje poetiku každodennosti, že jsem měl po skončení kina chuť vést rozhovory s náhodnými lidmi, které cestou domů potkám. Záhy jsem si však uvědomil, že realita není Jarmuschův film, tedy by to obdobně příjemné být nemuselo, i že se mi vlastně nechtějí poslouchat plky cizích lidí. O kvalitě filmu však něco vypovídá, že takový pocit vůbec navodil - ač uznávám, že v kině to na diváka zapůsobí silněji. Samozřejmě to není dramaticky zatížený film a je dost možné, že kdybych film viděl za jiných okolností, tak by mi mohl připadat nezáživný a ty básničky o sirkách zas debilní. ()
Bohužel zklamání. Krásné lyrické, reální, přesné. Ale chybělo mi tam něco navíc, něco trochu důrazného, nějaký klíčový tón. ()
Paterson je obyčejný chlapík, řidí autobus v Patersonu v New Jersey, skládá básně (takové...nijaké), venčí psa a večer posedává v baru. Jeho žena se věnuje domácímu designu (takovému..nijakému) a peče cupcaky. Většina standardních režiserů by z téhle normálnosti nevykřesala zhola nic ale pro prvotřídního artového režiséra je tohle parádní základ, který zpracuje k potěše každého fanouška nezávislého filmu. Jarmusch plynutí Patersonova času podává, očekávatelně a přitom uspokojivě, jako pomalou plynoucí podívanou s úspornými dialogy, subtilním humorem, kterého by se divák mainstreamu ani nevšimnul a klasickou indie atmosférou, která objevuje jedinečnost v obyčejnosti. A hlavně ukáže, jak být prostě a nekomplikovaně v životě spokojený, i když se o vás svět za hranicemi několika ulic okolo těžko dozví. Paterson asi není nejzajímavějším Jarmuschovým filmem, ale rozhodně nezklamal. Ty dvě hodiny strávené s Adamem Driverem byly fajn. ()
Paterson pôsobil ešte v druhej tretine stopáže ako óda na bežný deň v Jarmuschovom svojskom podaní, ktoré dokáže upútať i bez výrazných formálnych prostriedkov. Až v závere nám bola odhalená ústredná myšlienka, ktorá dáva celému predošlému dianiu iný "feeling". Pointa je v potrebe tvoriť a zároveň žiť každodenné povinnosti. To je aj odpoveďou na otázku pre koho a prečo Jarmusch tvorí takéto "nenápadné" filmy. ()
V podstatě ryzí Jarmusch, velmi promyšlené záběry, vizuálně zajímavé a vzhledem k zasazení filmu do provinčního městečka i překvapivě hezké. Tohle Jim umí. Navíc brilantně obsazeno (především v hlavní roli) a jemně zahráno. Prostě autorský film barda nezávislého filmu Jima J., jak má být. Pro mě coby jeho celoživotního fanouška (už od Noci na Zemi) velmi příjemný film a svou atmosférou vlastně i tak trochu nostalgický. ()
Reklama