The Ninth Heart
Režie:
Juraj HerzKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Ondřej Pavelka, Anna Maľová, Julie Jurištová, Josef Kemr, Juraj Kukura, František Filipovský, Přemysl Kočí, Růžena Rudnická, Lubomír Černík, Josef Somr (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Potulný student Martin se přihlásí, že uzdraví princeznu Adrianu, která trpí podivnou nemocí. Netuší, že princezna je v moci mocného čaroděje Aldobrandiniho, který si připravuje omlazovací elixír z krve devíti lidských srdcí. Podaří sa Martinovi čaroděje porazit?
Film měl společný rozpočet, a také částečně dekorace, se snímkem "Panna a netvor". V ateliéru č. 6 na Barrandově vytvořil architekt Vladimír Labský multifunkční dekoraci, která byla po úpravách využita rovněž při natáčení filmů "Panna a netvor", "Tajemství Ocelového města" a "Kočičí princ". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (214)
Zajímavá nevšední pohádka s úžasně temnou atmosférou. Navíc je zde k vidění krásné město a zámek Litoměřice, a další půvabné zámky v Ploskovicích, Mnichově Hradišti a Praze-Tróji. Pohádka se věnuje temné stránce lidské duše, která je zde spojena s touhou po věčném životě a temných činech konaných z ryze osobních pohnutek. A samozřejmě jde o záchranu princezny z té nebezpečné temné moci. Potulný bezstarostný student Martin (dobrý Ondřej Pavelka) se díky své hravé lehkovážnosti dostává k nebezpečnému úkolu: záchrany dcery velkovévody. Vyzbrojen pláštěm neviditelnosti a s pomocí starého zámeckého šaška (František Filipovský) pak bojuje proti mocným temným silám, které vycházejí z touhy po nesmrtelnosti a zabíjení nevinných smrtelníků. Z dalších rolí: pouťařka Tonička (Anna Maľová), trpělivě čekající láska Martina, rozmařilá princezna Adriena (půvabná Julie Jurištová), snadně podléhající lákavým temným silám, pouťový loutkoherec (Josef Kemr), laskavý otec Toničky, astrolog Aldobrandini (dobrý Juraj Kukura), původce všeho temného zla, utrápený velkovévoda (Přemysl Kočí), toužící po záchraně své dcery, velkovévodský hejtman (Josef Somr), velkovévodský policejní rada (Lubomír Černík), lakotný hostinský (dobrý Václav Lohniský), Aldobrandiniho převozníci (Jan Přeučil a Augustín Kubán), a nový astrolog (sám režisér Juraj Herz). Zábavné, poutavé, správně strašidelné, s dovětkem, že prostý lid nikdy nebude zcela přijat mezi vrchnost, a s dobrým koncem s varováním. ()
Už jen ten název zní hororově a při tom je to pohádka. V lásce jsem ji neměla a nemám ani teď. Juraj Kukura jako démonický čaroděj Aldobrandini mi nahání strach pořád. Královský šašek je taky nějaký divný, jakoby mu někdo vysál jeho duši a on chtěl každou chvíli skoncovat se životem. Hudební doprovod skladatele Petra Hapky rozhodně nezklame. Umocňuje atmosféru "pohádky". ()
Mě to teda spíš připadalo jako horor. Sice to v první polovině občas bylo moc utahané, což je velká škoda, ale jak jde v druhé polovině do tuhého, začne to být hodně zajímavé a celé to je takové snové, což mám rád. Chvilkami mi to připomnělo pár záběrů z Valerie a týdne divů, ačkoli Valerie je o něčem jiném. Herci překvapivě dobří, hudba dobrá a funkční a na pohádku je to fakt až překvapivě děsivé, na československé poměry o to víc, jelikož hororů v té době vzniklo málo. Jen škoda těch nudných momentů v první polovině. 4* ()
Možno som si film užil jednoducho pre to, že sa nezamýšľam nad tým, čo mi spôsoboval v detstve (nevidel som ho), ani či ho mám vnímať ako rozprávku pre deti, alebo ako horor pre dospelých (ako na to v komentári poukazuje užívateľ Maq). Skvelý príbeh o zákrutách mocných (prijmú pomoc od každého, no následne sa vracajú do tých istých koľají), starnutí (statické žitie v neustálom strachu robí z každej prežitej sekundy s mysľou niektorých ľudí niekedy nie prežitú reálnu hodinu, ale hneď celý rok). Ale všetko toto prebíja temný alchymistický príbeh o ukradnutej duši do temného zásvetia, spolu s čarovnou atmosférou bábkového potulného undergroundového divadla. Také bolo vždy tŕňom v oku vládcov. Atmosféra dekadentných večierkov, či čiernych tanečných omší večne živého astrológa tiež nemala chybu. Skvelé kulisy a výtvarné riešenie len dotvárajú atmosféru tohto, pre mňa osobne bezkonkurenčne najlepšieho filmu Juraja Herza. Mimochodom, všimli ste si, že zachránení nebožtíci, vrátane dvorného šaša sa obživnutím stali vlastne zombíkmi? Ale to len tak na okraj. Užite si skvelé divadlo, práve začína! ()
Hudba jak od Vivaldiho či Beethovena, výpravu a stylizaci by záviděl i Tim Burton, Kukura bezkonkurenčně nejlepší postava filmu a zošklivit takhle moc "pana hraběte" co by i brouka nechal žít, to je pořádnej výkon. Ovšem příběh za tímhle značně pokulhává, například už jen ta do nebe volající nijakost Martinova chování - schválně si zrekapitulujte, co všechno dokázal. Moc toho nebude. Navíc mi tam Pavelka vůbec neseděl, byl to takovej hrdina bez osobnosti, nic zajímavýho. Naštěstí tam byl Kemr a Filipovskej, který oba hráli jak z partesu (v menších rolích taky Somr, Lohniský, Kubáň s Přeučilem a nakonec se mihne sám Herz). Příběh je prostě takovej nedotaženej (co se stalo s těma osmi?), ač hororovej je přepychově. No, jsem zvědavá na Pannu a Netvora. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (14)
- Natáčelo se v Litoměřicích, na zámku Ploskovice a v prostorách znojemského podzemí. (M.B)
- V malé roli se v závěru filmu objeví i režisér Juraj Herz v roli hraběte a nového astrologa. (skinny)
- Juraj Herz o Petru Hapkovi v dokumentu Jana Mudry Petr Hapka (2002) prohlásil: „S ním se strašně dobře spolupracuje, protože já mám ten hudební mindrák, že mu to nemůžu zahrát na klavír, co si představuju, a nejradši bych si vlastně složil muziku sám, kdybych to uměl. Tak on je schopen udělat přesně tu hudbu, kterou člověk sice neslyší, kterou slyší jenom on, ale kterou asi tak měl v představách. Já si strašně zakládám na muzice ve filmu a já dávám taky prostor muzice ve filmu. Vysloveně hledám a nechám a točím scény, kde nejsou dialogy, které jsou vlastně položeny jenom na muzice, a to samozřejmě pro hudebního skladatele znamená, že se tam může rozvinout. Já jsem nejenom na něj, ale na ostatní hudební skladatele dělal takové podrazy, že jsem si vstřihl tam muziku, a ne jednoduchou, já jsem tam vstřihl Beethovena, vstřihl jsem tam třeba známé skladby i jazzového charakteru, a chtěl jsem na hudebním skladateli, aby se vyrovnal. No a Petr právě v Devátém srdci měl udělat tanec upírů a tam byla druhá věta ze sedmé symfonie Beethovenovy, a říkal jsem mu, to nechci, ale chci aby to bylo takový. Tak to se musel vyrovnat s Beethovenem. A myslím, že se vyrovnal se ctí.“ (alonsanfan)
Reklama