Petrolejové lampy

Duch přelomu 19. a 20. století navozen fantasticky, zdánlivá idyla a fešní důstojníci. Za tím vším tvrdý konformismus, nedostatek rozletu a láska překlopená v nakažení syfilitidou. Velmi nosně tvůrci zvolili básně F. Gellnera jako hudební doplňky zaznívající nejen z úst bohémského J. Laufra (má představovat samotného F. Gellnera, nebo ne?), ale i rezignující Štěpiny matky - předtím velmi nekompromisně pragmatické a tvrdé - představované Marií Rosůlkovou. Myslím, že nezdůrazňovanou postavou filmu je druhý z dvojice maloměstských bohémů, představovaný K. Černochem (a dabovaný J. Satoranským), jehož životní osud je ve výsledku velmi podobný Štěpinu (pragmatismus místo ideálů). A pak i nápadník Štěpy, S. Remunda coby maloměšťácký rádobynonkonformista plně odpovídá dobovým mužským představám o zajištěném a vzdělaném muži, plně si podřizujícím ženu. (06.12.2010)

Filmy, doslova přeplněný Petrem Čepkem. Iva Janžurová - ano, je to zcela jistě výborná herečka a dokazuje to i zde, ale Čepek je doslova (v dobrém slova smyslu) "monstrózní", jeho výkon by dokázal zastínit i chabý scénář a mizernou hudbu, což se v tomto filmu naštěstí nevyskytuje. I díky tomu jde o jeden z nejlepších českých filmů vůbec. (15.12.2002)

Keby som mal strucne vyjadrit svoje pocity, tak poviem, ze to bolo nudne. Vyborne ma bavil akurat tak pravidelny smiech Petra Cepka, ale inak ma vazne nic nenapada. Beriem, ze sa moze jednat o klasiku ceskej kinematografie, v tomto pripade vsak nie uplne podla mojho vkusu. Vhodne mozno do telky namiesto uspavanky, inak urcite nie. (30.12.2007)

Herz změnil rovnováhu sil v příběhu (Štěpě ubral na rozhodnosti a bojovnosti), zdramatizoval jeho závěrečné vyznění a především obsadil do role "pavouka" Petra Čepka, čímž se z Petrolejových lamp stala defacto show jednoho muže. Neobyčejně silný psychologický film, ale románovou předlohu mám přeci jen radši, neboť je hlubší a propracovanější (ale tak už to u těch knižních předloh bývá, že :o)) (05.02.2004)

Herecký koncert Petra Čepka a Ivy Janžurové. Oba herci tu podali jedny ze svých nejlepších výkonů a potvrdili, že v domácí tvorbě patřili k absolutní špičce. Petrolejové lampy jsou také filmem, kde je znát výrazná ruka režiséra. Herz se řadil k našim nejoriginálnějším tvůrcům a jeho díla se vyznačovala zaujetím pro morbidnost, černý humor a obrazovou vytříbenost (v tomhle filmu využil chytré prolínání záběrů a zaujetí pro dobové kostýmy). Podmanivý a místy groteskní snímek. 9/10 (02.05.2009)