Spalovač mrtvol

Než jsem měla možnost ten film vidět, vůbec mě nenapadlo, jak strašně konkrétní význam má ten název. Podle mě je to jeden z nejlepších filmů vůbec. Atmosféra, která by se dala krájet a absolutně odporný (v dobrém slova smyslu) Hrušínský. Jen ten způsob, jakým si češe pěšinku! Brrr!!! (07.12.2006)

Hrušínský v geniální roli, která jasně vyjadřuje, jaký to byl bravurní herec. Kameraman Stanislav Milota vytvořil opravdu zajímavé pohledy a na snímku patří k nejlepším věcem. Sice mi ve vedlejší roli nějak nesedl ten manželský pár, který se tam občas objevil, ale i tak dávám hlavně díky skvělému Rudolfovi 5 hvězd! 89 %. (05.06.2008)

Brilantní one-man show Rudolfa Hrušínského, ze kterého jde opravdu strach. Až neuvěřitelné, že takovýto horor vznikl u nás. (15.08.2008)

Když se řekne Spalovač mrtvol, tak se mi asi nejdřív vybaví děsivý Rudolf Hrušínský, jak ve své dlani svírá hřebínek a češe pěšinku svým dětem a pak sám sobě. Jedná se prostě o veledílo české kinematografie, které má v sobě víc děsu než kterýkoliv americký horor. Poklona všem zůčastněným. A doporučit můžu i knihu ;-) (14.04.2009)

"Čarokrásná! Něžná! Nejdražší! ..." Spalovače mrtvol lze brát buď jako hluboký psychologický thriller, nebo jako komedii s tím nejmorbidnějším typem černého humoru. Tak, či onak, jde v obou (p)ohledech o vysoce kvalitní film, jeden z nejlepších snímků 60. let minulého století, který u nás vznikl. Dechberoucí herecký koncert Rudolfa Hrušínského je ukázkovým příkladem toho, jak si jeden herec dokáže uzmout celý film jenom pro sebe, ba dokonce ho i vést. Jeho monotónní a do jisté míry i vlídný hlas ve mě vyvolával postupem času značný odpor, který stále gradoval. Naprosto famózní je rovněž hudba Zdeňka Lišky, obzvlášť hlavní téma s nezapomenutelným ženským zpěvem. Vedle toho mě zaujala propracovaná výprava (stylizace Kopfrkinglova bytu, či krematoria), vizuální technika "rybího oka" a množství roztodivných vedlejších postaviček. Zkrátka film, který je ultimátním zážitkem, při kterém mrazí člověka na zádech a v žilách mu tuhne krev. (14.07.2013)

“Je, drazí, Štědrý den a dnes Chrám Smrti zahálí. Dnes se nespaluje… Ač by se právě spalovat na tak štědrý den mělo… Aby se co nejvíce duší vymanilo… Osvobodilo… Vzlétlo do vesmíru… Našlo nová těla. Štědrý den má být štědrý i pro mrtvé…“ Juraj Herz s Ladislavem Fuksem byli naopak velmi štědří ke všem živým a stvořili dílo vpravdě nesmrtelné, nebeské i ďábelské zároveň. Dokonalé ve své psychopatické perverznosti, propracované do nejmenších detailů, výběrem představitelů jednotlivých rolí mrazivého divadla, včetně roliček nejmenších, přes hudbu, která diváka geniálním způsobem vtahuje do děje, téměř ji ani nevnímáme, ale ona tam je, dokreslujíc temnou atmosféru snímku, až po obraz, fascinující záběry a dokonalý střih, přenášející diváka z prostředí do prostředí se snově fantaskní lehkostí, takřka nepostřehnutelnou. A celé toto geniálně bizarní panoptikum bere pod svá laskavá ochranná křídla Rudolf Hrušínský… “Já mám pořád pocit, že pro vás dělám strašně málo…“ Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015. (01.06.2015)

Síla Spalovače mrtvol plane z největší části z vyobrazení postavy pana Kopfrkingla. Rukopis autora, který se nespokojil s typickou zápornou figurou s klasickými vlastnostmi zlého člověka, má za následek to, že z Fuksova pera nakonec vyšel psychopat, napěchovaný do džentlmenského hávu, jenž své maniakální metafory dokáže slovně výborně obhájit s elegancí profesionálního tanečníka, a ve finále je převést do praktických životních povinností. Kopfrkinglova duše je temný prostor a najít v něm něco lidského je nemožné. Vlastnosti, které na venek prezentuje jako všeobecnou formu řádného manžela a otce rodiny, se v jeho nitru mění do podivných tvarů ležících v hlubokých stínech. Dominantní vlastností Kopfrkinglova charakteru je vztah a úcta ke smrti samotné, kde jinde by našel více prostoru než-li v chrámu smrti (krematorium) pro vývoj svého pokřiveného ega. Karel Kopfrkingl je celkově nádherně napsaná postava, nechybí jí originalita, patřičná působivost a kontrastující prvky, které nepříjemně zamrazí (nejdříve přečísnu mrtvolu, pak sebe). Spalovač mrtvol je geniálně natočen (černobílí obraz, efekt rybího oka atd.), perfektně zrežírován, ale nic se nevyrovná tomu, co předvádí Rudolf Hrušínský - bez něho si tento film nedovedu vůbec představit. (20.12.2005)

Příběh neobyčejného šílence. Pan Kopfrgingl je úplně obyčejný člověk, žije si svůj život se svou rodinou, pracuje v krematoriu a o moc se nestará. Jenže jsme ve 30. letech 20. století a nacismus spojený s Kopfrkinglovou buddhistickou představou, v něm probudí dosud spícího psychopata. Je možné, že nebýt Reinkeho (kamaráda nacisty), tak by zůstal Kopfrkingl normální. Nebo by přišel jiný spouštěč? Proměna začíná nevinně jako klíšťová encefalitida, ale pak propukne v plné síle. Nejdříve Kopfrkignl začne věřit, že se dá krev rasově rozdělit, pak to přerůstá v udávání „údajných“ politických odpůrců a v posledním stádiu to vyvrcholí osvobozením celé svojí rodiny. Na tvorbě tohoto filmu se podíleli hlavní představitelé kinematografických oborů. Nejlepší z nejlepších se sešli, aby dohromady vytvořili velkolepý film, žánrově ne zcela jednoznačný. Balancuje mezi hororem, dramatem a mírně skrytým černým humorem, dohromady tvořící tragickou grotesku. Právě pro tento mix žánrů si u Spalovače mrtvol najde každý to svoje. Ve formálních počinech je vysoce ceněn hlavně střih a kamera. Ve filmu jsou použity záběry ze stejného úhlu v různých scénách, takže divák pozná, že se změnilo prostředí až po výjezdu kamery. Často mě zaskočilo, když Kopfrkigl začal z ničeho nic mluvit nesmysly nebo naopak vyzrazoval tajemství a až po změně úhlu kamery jsem zjistil, že mluví k někomu jinému. V roce 1972 získali ocenění v Katalánském mezinárodním festivalu za nejlepší herecký počin Rudolf Hrušínský a za kameru Stanislav Milota. (30.03.2008)

Nejlepší českej film. (11.12.2008)

Působivá atmosféra, skoro surrealistické pojetí doby, vynikající výkon Hrušínského a vynikající zachycení jeho pokřiveného světa. Filmově lahůdka, kde na každém kroku lze oceňovat kvality tvůrců. (04.07.2012)

Temné, temnější, Spalovač mrtvol. Rudolf Hrušínský je bůh a Juraj Herz jeho prorok. Nejlepší český horor. (30.07.2007)

Když jsem dělal s Jurajem herzem rozhovor, říkal, že Spalovače mrtvol vždycky bral jako černou komedii. Nikdy jsem na film takhle nenahlížel, ale toto jeho prohlášení mě asi ovlivnilo, nebo popostrčilo trochu někam jinam. Včera jsem se u toho filmu totiž hodně smál a ano, ona to je opravdu komedie. Herz taky říkal, že Spalovač mrtvol je jediné jeho socialistický film, do kterého mu nikdo nekecal a který natočil opravdu přesně tak, jak chtěl. Díky za to. Není to, pravda, můj nejoblíbenější Herzův film, natočil lepší pecky, ale je to silný film. Každý pochválí Hrušínského nebo neskutečné a nesmrtelné hlášky. Já bych ale nejvíce vyzvedl kameru a střih. Ty se na kvalitách filmu podílí obrovskou měrou. Čarokrásnou. (15.12.2012)

Masaker. Doslova. "Teším" sa, keď si prečítam knihu. A klobúk dole, pán Liška, za tie krásne valčíky. (Lumiere - 3.8.2014) (11.10.2014)

Důvod, proč tomu neplesknu pětihvězdu, je ten, že filmový Spalovač je až moc doslovný přepis knižního Spalovače, tedy má vše krom toho nejzásadnějšího- užitého krásného jazyka, jímž se může Fuksovo dílo chlubit (ano, měl jsem silnou potřebu vám sdělit, že jsem přelouskal knižní předlohu :-) a u které mi má přebujelá fantazie jela na plný pecky. Samozřejmě Herzova verze má zase Rudolfa Hrušínského, jehož Kopfrkingl je tak skvěle úlisný, až budete mít po filmu nutkání jít si stopnout aspoň na půl hodiny pod sprchu. Ale kniha je minimálně o level lepší. Každopádně černobílá tomu sluší, hudba je totální psychárna a Spalovač mrtvol film, ke kterému se současná česká produkce ani nepřiblíží. (09.03.2018)

Syrový a mrazivý film s neuvěřitelným Rudolfem H. respektive panem Kopfrkinglem. Tak neuvěřitelně přesvědčivě přenesený profil psychopata na filmové plátno, to se nevidí. V závěru, když se již jako jmenovaný ředitel krematoria doslova rozpálí při myšlence na velká krematoria, kde by bylo možné současně spalovat desítky a stovky lidí a bylo by tak možné zachránit árijskou nadrasu a zároveň tak efektivně vyhladit semitskou a jinou podřadnou podrasu, to je mi skutečně velice úzko. Ďábel sestoupil na zem... (25.12.2007)

Jsme krásná a spořádaná rodina a já mám pocit, že pro nás pořád dělám moc málo. Geniální. Všecky je spasím. Celý svět. (30.10.2008)

Jeden z nejlepších československých filmů všech dob. Jde o naprosto úchvatné dílo, které mě dostalo ve všech směrech. Ať už je to děsivě-morbidním scénářem o přeměně milujího otce, na zfanatizovaného blázna, který chce pro své blízké jen to nejlepší a chce je očistit kremací. Hlášky jenž zde zazněly z úst mistra Hrušínského jsou rovněž nezapomenutelné a jeho výkon bych označil za jeden z nejlepších, jaký jsem od něj viděl ( i když pravda, on hrál většinou velice dobře). V neposlední řadě musím pochválit kvalitu kamerových záběrů, které se dají považovat za mistrovké dílo a dopomohly stát se filmu, tím čím je. Tedy fenomenálním snímkem, který zaujme každou generaci a opravdovou legendou! (18.07.2010)

Stalo se tak, že teprve v blaženém dvaadvacátém roku mého života mému oku bylo dovoleno spočinout na tomto mistrovském díle. Neskonalým štěstím budiž zván fakt, že se tak stalo v kinosále, kde bylo oblažováno a obveselováno oko mé hereckým koncertem pana Hrušinského a roztodivnými kejklemi pánů Herze a Miloty. Mé ucho bylo pohnuto poslechem nebeské hudby pana Lišky. Já jsem takový jemný člověk, ale obávám se, že nesnesu, aby někteří nasáklí lidští tvorové tento český skvost nepovažovali za výtečnou velmi černou a mrazivou komedii. (12.10.2011)

Pro mě jako vždy jednoduchá záležitost. (20.11.2018)

"Chceš věneček, nebo rakvičku?" Měl jsem to štěstí, že jsem Spalovače viděl poprvé ještě jako nezletilý před tzv. Listopadem, na jisté poloveřejné projekci, tedy ještě coby trezorový film. O to větší to tenkrát byl zážitek! "Pan Dvořák!" Nebo: "Co abych tě má drahá oběsil?" Nesmrtelné hlášky, dokonalý rinpočhe Hrušínský, překrásná hudba. (19.02.2022)