Naprostí cizinci

Hodně slušně promyšlený film, kde mi vlastně vadí, že zůstal nakonec na povrchu, protože řeší jen zálety a sex a pocity gaye. Natočené je to velmi dobře a zahrané ještě líp, to zatmění Měsíce tomu dodává jakousi mystickou atmosféru, ale přece jen jsem nakonec čekal, že třeba manželka najde v mobilu manžela smsky od jeho sestry, aby se rozvedl a žil svůj život, protože takhle je deptán. Doufal jsem, že něco takového se vyvine u linie plastického chirurga, který jediný našel jakýsi vnitřní klid, ale zase je to jen poloviční - když bude on pořád ustupovat, tak se nakonec ocitne v koutě a nebude sám sebou. Tyhle drobnosti mne celou dobu dráždily, že šly podat daleko líp, promyšleněji, do hloubky. Líbil se mi konec, kde všichni dělají, jako by se nic nestalo. Připomnělo mi to knížku od Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde hlavní hrdinka zůstane sama v poušti, musí přemýšlet o sobě a svém životě, přijde na to, co dělá špatně, je odhodlaná vše napravit, ale jen přijde domů, vjede do starých kolejí a ta odhodlanost ji opustí a na své prozření z fleku zapomene. Holt člověk nerad dělá změny, i když je mu to ke škodě. A taky se mi líbila ta přehlídka jídel - ti herci museli být pěkně nafutrovaní, pečené dýně, sekaná, zapečené noky, hromady vína, ufff... (02.04.2024)

Komorní drama konverzačního charakteru o hrstce aktérů, které rozhodně stojí za to zhlédnout. Ač mám velmi rád tento styl, necítil jsem se dvakrát dobře, když jsem zjistil, že vše se bude točit kolem intimity našeho soukromí. Kostlivci vyskakovali ze skříní a mně se kroutila střeva jen při mlhavém pomyšlení na to, že v jedné z rolí bych byl já sám. Přirovnal bych to k pocitu, jako stát nahý před početným publikem a přednášet o masturbaci s názornou ukázkou. Ač se ze začátku zdálo, že jsou všichni bez poskvrnky a vzájemně se dobře znají, opak se ukázal brzy a to se zničující silou. Křehkým romantickým duším moc nedoporučuji, neboť tohle jim zřejmě převrátí náhled na jejich život, který je ve skutečnosti pouhou růžovou polevou na dortíku pokrytectví a lží reálného světa. 85% (26.05.2017)

Kolik toho vlastně víme o svých nejbližších? A kolik toho o nich vůbec chceme vědět? Naprostí cizinci jsou na první pohled obyčejná konverzačka s nápaditým prvotním impulzem, který z počáteční dětinské hry pomalu ale jistě vykrystalizuje až do hutného dramatu, ve kterém každá další zpráva nebo telefonát může obrátit domnělou realitu o sto osmdesát stupňů. Každé další odhalení se snaží trumfnout to předešlé a soutěž o pokrytce roku běží na plné obrátky. Snímek nabízí několik překvapivých, ale i emocionálně silných momentů (staroušci na balkóně), ale to největší překvapení přichází až na konci. Mrazivě humorné až humorně mrazivé! (21.03.2020)

Paráda. Ačkoliv je patrné, že v normální situaci by se zkompromitoval sotva jeden a zbytek večera by chodily jen spamy s nabídkama na zvětšení penisu, to by se nám asi moc sledovat nelíbilo. Chvíli před koncem jsem se zaradoval, že to všechno ještě bylo trochu VÍC jinak a že do hry vstoupila dohoda několika zúčastněných, ale scenáristé mě i tak převezli. Ta sedmnáctka ušla teda ale. (18.11.2017)

Nemám slov. Opravdu jsem nečekal, že mě tento film tak odrovná. Konverzační filmy zrovna nevyhledávám, ale tahle italská pecka mi sebrala dech. Co se asi může stát, když parta přátel během společné večeře vytáhne mobily na stůl a začne vše sdílet? Člověka asi napadne cokoliv, ale i tak tu najdeme dost nečekaných zvratů. Teď je otázka, jestli je některé věci dobré vědět nebo ne. Technologie nám občas hází klacky pod nohy. Opravdu uvěřitelné emoce. "Kdo je Lucillo?" (04.09.2019)