S láskou Vincent

Nějak si nedokážu představit, co by si se snímkem počal někdo van Goghem, jeho příběhem i dílem nepolíbený, ale takový nedouk snad ani neexistuje... já ale mluvím jako Vincentova velká obdivovatelka, jak nesmírně dramatického života, který mě nepřestane dojímat, tak jeho jedinečných obrazů, jenž působí i ve své statické formě nebývale živě a energicky... a což teprve, když se spojí štětce umělců s dovedností animace a herci se použijí jako rekvizity - pak ožívají skutečně a vám tak malířovi známí, přátelé, domy, lokály, sluncem prohřáté ulice, horkem zvlněná krajina i mihotavost hvězd na noční obloze připadnou tak důvěrné, že snad zahlédnete sami sebe usrkávat absint, tu zelenou van Goghovu múzu, na terase noční kavárny v Arles... Dokonalému požitku uškodila scéna v obilném poli, která působila ploše jako na kouzelném paloučku ze Studia Kamarád blahé paměti, jinak tedy velmi osvěžující podívaná! (11.01.2019)

Vizuálně boží zpracování. Hudba Clinta Mansella dodává celému příběhu tu něhu, tu vážnost, tu nostalgii, tam zlost. Že obsah vyvolává v některých touhu vědět, proč snímek vznikl? Protože pokud jeden člověk za 8 let namalovat tolik obrazů jako tento umělec, dá se z toho poskládat příběh, který tak nějak v koutku duše a mysli zajímá každého. A hlavně se dozvíte pointu malířova snažení. Co víc čekat od životopisného a uměleckého filmu? Navíc herecké obsazení víc než potěšilo! I slza na konci ukápla! (12.02.2018)

Nic z toho, co dělá tento film zážitkem se v zásadě netýká filmu. Scénář, kde se prochází protagonista sem tam jak ve špatné adventuře a dozvídá se od různých hlav, že "tak takové to tedy bylo", se strašně bojí jakkoli klást nároky na diváka, od kterého se čeká akorát smutně se rozněžňovat a být fascinován z toho, co se před ním odehrává. A tomu se po pravdě těžko odolává. Je to nový typ vizuálního zážitku, ta dvourozměrná hmatatelnost, která láká natáhnout ruku a dotknout se neustále se měnících tahů štětce. Je to jiný způsob pohlcení do filmového mikrosvěta, která mi připomenula jak si malé děti kreslí detailní obrázky míst, kde by právě chtěly být. (02.02.2018)

Toto nemá obdoby. Pro mě je rozhodně jeden z nejzajímavějších počinů, co jsem kdy ve filmu viděl. Každý záběr z by mohl být vystaven samostatný obraz v galerii. Zpracování je doslova dechberoucí a autoři se nebojí ani velice složitých záběrů, kdy probíhají průlety krajinou, mění se perspektiva i postavy. Nicméně forma, jak je film udělaný, není zdaleka jediná jeho přednost. Scénář filmu je totiž opravdu dobrý, navíc reflektuje skutečné události a některé záběry přímo vychází z obrazů Van Gogha. Je to přesně jeden z filmů, kdy se po jeho skončení půjdete začíst na wikipedii o Van Goghovi. Kdyby bylo na ČSFD šestihvězdičkové hodnocení pro výjimečné filmy, tenhle by ho rozhodně dostal. (15.02.2018)

Pamatuji si, že nám v obýváku visely ony slunečnice. Posmutněle a obtěžkány těžkým dřevěným pozlaceným rámem. Nikdy jsem ten obraz nepochopila. Tak jako jsem, jako malá nedokázala chápat osobnost samotného Vincenta. Připadal mi jako ulítlý zrzek, co si zkrátka z lásky uřízl ucho. Tudíž řekněme, že jsem si k němu našla cestu až v pozdějších letech. Rozhodně mu patří můj obdiv a dodám pouze hořce: smrt mu "sluší", ostatně jako všem umělcům, kteří předčasně tragicky zahynuli. Ta temná fatálnost k němu patří, třeba by jeho díla zapadla jinak hluboko pod nános prachu a přišli bychom o takové skvosty. Slunečnice nám sice ze zdi zmizely, avšak tento uctivý film mi je příjemně připomněl a klaním se tak vzácnému propracování. (13.06.2018)