Vojcek

Herzogův film imponuje bravurním zvládnutím nesnadného romantického díla německého romantika Georga Büchnera (u nás bychom jeho spíše vzdálenější obdobu nalezli v prozaických pracích Karla Hynka Máchy). Režisér i herci dokázali tuto dikci vyrovnaně podržet po celou dobu WOYZECKOVA trvání a přiblížit tak českému divákovi svět, který by jinak zůstával mimo jeho obzor. Kulisy Telče, známé z Jasného jinotajného filmu AŽ PŘIJDE KOCOUR, svůj pruský (?) kolorit zvládají bez větších nesnází dík mimořádnému výkonu Klause Kinského v hlavní roli. A tak nevadí, jak oprávněně zdůrazňují kolegové spolukomentátoři, pominutí původního znění a skutečnosti lépe vyhovující titulky, které dokreslují do úplnosti kvalitu výkonu hereckých protagonistů. Ve WOYZECKOVI se i českému divákovi dostalo možnosti zhlédnout mimořádné dílo jedné z nejvýznamnějších světových národních kinematografií hraného filmu. (20.12.2009)

Film, kde prakticky neexistuje nic, než Klaus Kinski. Klaus Kinski, co hraje zřejmě sám sebe, od začátku do konce v transu. Hrající člověka úplně na dně, na hranici šílenství, osamoceného, trpícího. Kinski tady vlastně snad ani nehraje, prostě JE Woyzeck. Na jeho herectví tu neexistují výstižná slova a Herzogovy dlouhé záběry bez střihu jsou perfektní volbou, jak ho ještě zdůraznit. Nedivila bych se, kdyby po skončení posledního záběru Kinski zkolaboval. Woyzeck se špatně popisuje, vážně doporučuju se na to podívat. Film sám o sobě je tak mezi 4* a 5*, ale na Kinskiho je těch 5* zoufale málo. (02.11.2012)

Docela zklamání, Kinski je sice vynikající a jeho bizarní postava dobře nastíněná, ani jednoduchost zápletky nevadí, zvláště když je její vyvrcholení až magicky nasnímané. To, co mě však na filmu od začátku vadilo je všestranná divadelnost, co se týče herců, jejich mluvy, monologů a statických záběrů v několika lokacích. U filmu opravdu nemůžu obdobné výstřelky snést. (29.07.2009)

Herzog převedl Vojcka pěkně stroze a chladně. Büchnerův fragment uzavřel převážně telčským náměstím a natočil jej tak, aby již nikdo jiný nemohl v tak šílené roli vidět božského Klause KInského. Vojcek je moje srdcovka (koho ne) - ta hra je tak bohatě sžíravá, aktuální a depresivní. Oni jsou mi Vojcek nějaký udýchaný... (26.08.2011)

Woyzecku, věčnost, tá je...no je věčná, cnost to je...no když je človek cnostný....Do vojny jsem šel, abych si dokázal svou lásku k životu....podobné bonmoty na začiatku môžu vzbudiť dojem, že sledujeme nemeckého vojaka Švejka, ale je to omyl, z príbehu sa vyklube depresívna dráma. Takto statický film som snáď ešte nevidel, kamera sa nepohne ani raz z miesta, iba sa občas pomaly otáča a každá scéna je zaberaná jednou kamerou a bez strihu. Preto príliš nechápem dôvody prepisu divadelnej hry do filmového média, žiadna scéna ma o oprávnenosti tohto činu nepresvedčila. Dialógy a monológy sú neprirodzené, ale film treba brať ako štylizované divadlo. Niekoľko podnetov na zamyslenie tu je, lenže viac by v nás rezonovali, keby sme boli divadelnými divákmi tejto hry. Ortodoxný minimalizmus. (26.10.2012)