Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Ben a Jo MacKennovi se synem Hankem si užívají prázdnin v Maroku. Poté, co v jednom marakéšském obchodě zemře v Benově náruči francouzský špión, dozvídají se, že jejich syn byl unesen do Anglie. Než se oba manželé nadějí, jsou až po uši zamotaní do mezinárodní špionáže, vražd a teroru. Jak se postupně snaží zjistit pravdu, jejich životy visí na vlásku, zatímco se blíží vyvrcholení v dnes již slavné mrazivé scéně v londýnské Royal Albert Hall. Tímto remakem vlastního filmu se stejným názvem z roku 1934 chtěl Hitchcock původní verzi překonat. Dnes již světoznámá píseň Qué Sera Sera, použita v jedné vypjaté scéně, byla v roce 1956 oceněna Oscarem za nejlepší skladbu. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (197)

Eddard 

všechny recenze uživatele

Neviděl jsem anglickou (původní) verzi. Jinak co jsem zatím od Hitche zaznamenal, jedná se o solidní nadprůměr, který ale nedosahuje kvalit vrcholů jeho tvorby. Stewart svého doktova McKennu zvládá podle očekávání výborně, překvapivě se však drží i zpěvačka Doris Day. Pokud jde o námět, přiznejme si, že dnes už je takhle korektně zabalený špiónský thriller poněkud zastaralý, přesto z něj Hitchcock dokázal vytřískat maximum napětí. Po formální stránce nemám co bych vytkl (snad jen do očí bijící zadní projekci v úvodních scénách, i když ta je pomalu Hithcovou značkou), co se týče scénáře, ten už je méně poutavý a ke konci ztrácí dech. 70% ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

S Hitchcockovými filmy mám zatím minimální zkušenosti, kromě Ptáků si teď honem nevzpomínám na nic, co bych od něj viděl. Nebudu první ani poslední, kdo tady napíše, že Man Who Knew Too Much má velmi dobrý námět, ale scénář už selhává, pokud jde o vyřešení případu. Nechybí mi dnešní akčnost, chybí mi inteligentní pokračování marocké zápletky. Divák tak dostává pocit, že u toho, co se děje dál v Británii, jsou všichni jaksi omylem, včetně herců. Poslední scéna filmu je naprosto nesmyslná.___Možná, že časem, až toho od Mistra uvidím víc, tomuhle filmu budu muset ubrat, kdo ví. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Chování postav je (u Hitche jako obvykle) zcela podřízeno napínavosti děje a (ne)logice scénáře. Na začátku naznačená manželská krize nikam nevede a vývoj charakterů je minimální. Proč by nebyl, vždyť tohle je Hitchcock, žádný Bergman. Nelze přehlédnout mnoho pěkných režisérských nápadů, nelze přeslechnout množství jízlivého humoru (když si například Ben a Jo sdělují, za jaké vyšetření si mohli dopřát jaký luxus). K nejvelkolepějším patří bezesporu scéna z Royal Albert Hall, dirigována ani ne tak samotným Hitchem, jako Bernardem Herrmanem (a to doslova) – geniální gradace, škoda, že není zároveň scénou finální. Jak prohlásil samotný Hitchcock, tento Muž, který věděl příliš mnoho, byl na rozdíl od anglické verze z roku 1934 natočen profesionálem, nikoliv amatérem. Pod to bych se klidně podepsal. Profesionální je po všech stránkách. (Hitchcocka můžete zahlédnou na marockém tržišti jak sleduje akrobaty) 80% Zajímavé komentáře: ripo, Madadajo ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Námet a zápletka Muža nie je v rámci tvorby Hitcha príliš originálna, ale na druhú stranu vás hneď na začiatku chytí a nepustí až do napínavého, dvojitého finále. Ako je u Hitcha zvykom, trilerová zápletka je kulisou pre polemiku o partnerských vzťahoch, tentokrát o pomaly starnúcich manželoch na dovolenke, ktorí by si vzťah oživili možno aj nejakým tým ďalším dieťaťom. O to oživenie sa postarajú únoscovia ich syna, o ktorého budú musieť zabojovať a dostanú sa pri tom symbolicky aj do kaplnky, čiže miesta, kde sa manželstvá začínajú. Bývalá speváčka Jo predvedie svoje najdôležitejšie "vystúpenie" kariéry v Royal Albert Hall, keď vyrieši situáciu typicky žensky, výkrikom. Potešia detaily ako vypchaté zvieratá, ktoré symbolizujú, že sa hlavný hrdina ocitol na nesprávnom mieste a šelmy ako nebezpečenstvo od únoscov, alebo štokholmský syndróm staršej únoskyne, ktorá nikdy nemala deti. ()

IQ Tiqe 

všechny recenze uživatele

Známé schéma – unesou syna, aby si zajistili mlčení rodičů, dokud to bude potřeba. Proč ne. Občas mě něco prudilo, ale nevěděl jsem, komu věřit. V podstatě celý film jsem někoho podezříval, to se Hitchcockovi povedlo náramě. Ale už v půlce bylo jasné, kdo a proč za únosem stojí, i proběhla konfrontace a film nabral sestupný pád. Když rodiče s klidnou tváří porušili, co od nich vyděrači chtěli, předpokládal jsem, že mají eso v rukávu, ale oni si i poté naivně mysleli, že syn bude živý. A světe div se, byl. Když k té nelogičnosti připočtu diletanství únosců, a celkem nejasné motivy některých z nich, najednou mi začalo být jedno, jestli to kluk přežije nebo ne. Film jsem dokoukal, protože i přes pomalejší výpravu se posoval dál a mě zajímalo, jak se to vyvrbí. Stopáž mohla být kratší, naivita scénáře kazí film. Na dnešní poměry je nějak moc „lineární“, chybí zvraty, na Hitchcocka je málo promakaný. # [viděno: v noci, TV, sluchátka] # příběh 6 | hudba 7 | humor 0 | akce 1 | napětí 3 | pustil bych si znovu 5 ()

Galerie (106)

Zajímavosti (22)

  • Scenárista J. Michael Hays jednou prozradil, že v době, kdy štáb odjížděl točit do zahraničí, měl hotových pouze pár scén. Musel tedy napsat i několik stran za den, které pak byly spěšně posílany na natáčení. "Všechno se dodělávalo na poslední chvíli." (Epistemolog)
  • Ve scéně, v níž Dr. Benjamin McKenna (James Stewart) pronásleduje na schodech Josephine (Doris Day), pronášel původně Stewart dlouhý monolog. Hitchcockovi se to ale nelíbilo, a tak v konečné verzi Stewart neříká vůbec nic. (ČSFD)
  • Celosvětová premiéra proběhla 29. dubna 1956 na Cannes FF. (Varan)

Reklama

Reklama