Mrtvá a živá

Alfred Hitchcock dodnes patří mezi nejslavnější a nejuznávanější režiséry, i on si ale svou pověst musel pochopitelně vybudovat. Snímek Rebecca z roku 1940 poté není prvním Hitchockovým filmem, přece jen měl tou dobou už za sebou snímky jako Vražda!, Muž, který věděl příliš mnoho nebo Sabotáž, právě Rebecca je ale víceméně prvním filmem, který se dočkal výraznějšího kritického ohlasu a vůbec jako první Hitchockův snímek to dotáhl až na Oscary, kde dokonce vyhrál Oscara za nejlepší film. A šlo tak trochu o zásadní bod Hitchockovy kariéry, po kterém teprve došlo na další legendární snímky jako Okno do dvora, Vertigo nebo Psycho. Osobně mám filmy Alfreda Hitchocka velmi rád a velmi rád se nyní aktivně věnuji dohnání jeho tvorby, Rebecca mi ale prozatím z pětice dosud viděných filmů (další čtyři jsou Vertigo, Okno do dvora, Psycho a Provaz) nejslabší a to z důvodu toho, že mi nepřijde tak brilantně vystavěná a že by hned Hitchock předvedl svůj specifický rukopis, který jeho vrcholné filmy odlišuje od veškeré konkurence. Zároveň mi nepřišlo, že by z románu Daphne Du Maurier vytáhl kdovíjak zajímavé charaktery a i přes to, že má v ruce silné herecké talenty mu ty samotné postavy nestačí k tomu, aby se s nimi dal vystavět ten nejlepší možný příběh. Přes tyto lehké výtky je ale Rebecca pořád mistrovskou filmařskou práci a Hitchockovi se opět daří vystavět naprosto perfektní mrazivou atmosféru a klasicky si vyhrává s faktem, že je příběh tak trochu zamotaný a všechny triky z rukávu nevysolí při první příležitosti. Hitchcock zde vlastně pracuje s pohledem na jedno klasické manželství, které je ovšem právě okořeněné tou thrillerovou zápletkou, která je správně hitchcockovsky napínává a filmařsky krásně uhlazená. Hitchockova Rebecca je vlastně jedna z těch klasik 40. let, která své kouzlo neztratila, přesto ale tak trochu zestárla, což se právě o jiných Hitchcockových filmových klasikách říct nedá. Ani zvraty dle mně zde Hitchcock neprodává tak výrazně jako u svých příštích snímků a i přesto, že jsou vidět očividné trademarky, tak bych se vlastně nedivil, kdyby v době vzniku film točil někdo spíše inspirovaný Hitchockovým stylem. Režie a s ní ujmutí celého příběhu je klasicky vynikající jak se na Hitchocka patří, přece jen to ale opravdu je tak trochu slabší odvar toho na co je člověk od mistra thrillerů zvyklý. Laurence Olivier je famózní, Joan Fontaine je velmi dobrá a Judith Anderson je velmi super. Tahle herecká trojice ve finále finální dojmy dává přece jen o kousínek výš než od hranice dost nadprůměrné atmosféricky zdařilé práce, což je na poměry Hitchockových klenotů prostě tak trochu málo. Pořád je ale Rebecca ukázka Hitchockova specifického režijního talentu, která rozhodně ani po svých 80 letech neurazí..... ale zamilovat se do ní jde přece jen tak trochu těžko. (20.10.2020)

Dobře napsaný scénář s tak jemným dějovým vedením a tak velikým citem, že by se mnoho filmařů mohlo od Hitchcocka učit. Bohužel toto příběhové zpracování bylo pro mě sice zručnou, ale trochu rutinní záležitostí. Atmosféra na stupnici dosahuje pouze lehce nadprůměrných hodnot. I tak povedený a trochu neobvyklý Alfredův snímek, který si odnáší velmi slabé čtyři hvězdy. 70% (28.07.2010)

Jedna ze tří knih, které jsem kdy od Daphne DuMauier přečetla je právě Mrtvá a živá, kniha mě tehdy skutečně nadchla, i přestože je toto dílko neprávem řazeno do červené knihovny. Dvě knihy a jednu povídku úspěšně zrežíroval Alfred Hitchcock, což se mi jeví jako osudová spjatost. Ač mistr thrillerů nebyl ještě na výsluní své slávy a ve své tvůrčí superkondici, Mrtvá a živá je velmi povedená a napínavá adaptace. Což je rovněž podpořeno nesmírným charismatem Laurence Oliviera a civilně příjemným projevem Joan Fontainové. (01.08.2006)

-REBECCA bez Rebeccy, a pritom je to celé o Rebecce- Dve osoby sa stretnú úplnou náhodou na útese v Monte Carlo. Jeden z dvojice rozmýšľa, že by skočil, jeho meno je Maxim de Winter, ktorý je aktuálne vdovec (šľachtic), a stále smúti nad smrťou svojej ženy Rebeccy, nad ktorou visí kopec otáznikov, čo sa týka jej smrti... Druhá osoba je bezmenná žena, ktorá robí „garde” istej dáme Van Hopper, pri ktorej je ako pes na vodítku. Medzi týmito dvomi ľuďmi vzplanie láska, Maxim si ju vezme za ženu, z čoho vyplýva, že sa poberú na panstvo Manderley, kde de Winter kedysi žil so svojou prvou ženou, Rebbecou de Winter. Služobníctvo žije stále v predstavách, že Rebecca je tam s nimi, akoby duchom prítomná, čo si najmä tak vysvetľuje nepríjemná gazdiná p. Danvers, ktorá to novej manželke Maxima de Wintera nijako neuľahčí, ba naopak, bude ju huckať, aby spáchala samovraždu, pričom samotná Joan Fontaine ( budem ju volať tak, ako sa volá v skutočnosti, keďže nemá krstné meno svojej postavy), je strašne nesvoja, nervózna, nie je vo svojej koži, až bude chcieť byť ako Rebecca, tak chce vyzerať ako Ona, bude sa snažiť dosiahnuť čo najväčšiu fyzickú podobu - (myslené - vystrojí sa podľa Rebeccynho obrazu, t.j. vhupne do takých šiat, ktoré ju budú extrémne pripomínať, že raz na jednej akcii sa osobne Maxim zdesí a zhrozí... ), a aby toho nebolo málo, veci naberú vývoj smerom k postave Jack Favell, ktorý zamieša kartami, lebo bude vydierať zúčastnených ! Pozoruhodný režisér Alfred Hitchcock, ktorý si týmto skvelým melodramatickým thrillerom vyslúžil obdiv, lebo malo by sa jednať o americký debut s vynikajúcimi britskými hercami v úlohách, najmä Laurence Olivier je výnimočný, George Sanders, keď príde po prvýkrát na scénu, tak sa snaží byť inkognito, ale stretne sa s hlavnou postavou, brutálne nádhernou, krásnou ženou Joan Fontaine, ktorú som zbožňoval vždy, keď bola na plátne, obdivujem, že Hitchcock býval obklopený toľkými krásnymi ženami počas svoje vychýrenej kariéry, že to až nie je možné, ale keď si myslíš, že to nie je možné, tak to možné je ! No a spestrenie spočíva v Judith Anderson, ktorá pomaličky a systematicky buzeruje hlavnú postavu, lebo chce, aby sa zbláznila. Ako skončí ? Tak to musíte vidieť sami... Škoda, že HITCH nedostal oscara za réžiu, lebo práve teraz mal na to najlepšie (nakročené) predpoklady, tie ďalšie nominácie, tie sú bohužiaľ, len do počtu, tak aspoň populárny producent si odniesol sošku za najlepší film + patrí sa spomenúť excelentnú prácu kamery Georga Barnesa, ktorá napomáha čoraz viac zlepšovať tiesnivú atmosféru. - R - (13.10.2015)

Můj asi třetí Hitchcockův film po jeho dvou velkých legendách Psycho a Ptáci. A hned jsem poznal, co mi na něm bude nejvíce vadit. Zadní projekce! To, že je ve snímcích 40. až nějakých 70. let jízda autem natočena výhradně před stěnou, i přesto, že se každou chvíli objeví střih na auto z pohledu třetí osoby (z venku), které je ve skutečném prostředí (prostě normálně na silnici), takže ven s autem stejně štáb šel, jsem si už zvykl. V Rebecce mě však dostala jedna pasáž, kdy jde tuším hlavní pár lesem, lesem! A i tam si Hitchcock vypomohl tím humusem, i s obligátním nepřirozeným zrychlením pozadí na stěně. Nechápu. Jinak byla první hodina neskutečně špatná. Pak se však, k mému neskonalému překvapení, něco začlo dít a to něco mě naprosto přikovalo k pohovce, nebýt mého dědy, který mě vyhodil za účelem sledování Sportky a já tak musil jít na poslední minuty sledovat do sklepa nepříjemně zrnitou obrazovku. Ani jsem nečekal, jak mě tato skutečnost naštve. Rozřešení sice nebylo nic moc, ale ta závěrečná třičtvrtě hodinka byla skutečně báječná. (30.07.2006)