Provaz

(1001) Ach, mužové zhluboka dýchající, předklonění, o sebe se čely opírající, tohle je skvělý film pro filmové fanatiky a i bytosti jiným způsobem latentní. A jak jsou legrační v těch velikých hranatých oblecích, když se snaží mluvit o filosofii a svobodě. Na Hitchcockovi miluji zejména to, jak se jako přerostlé děcko radostně pouští do pokusů, a nenávidím zejména to, jak ty pokusy pojmenovává a vysvětluje v dialozích mezi postavami (jako třeba v Rozdvojené duši, další noční můra). Tehdejší diváci by to nepochopili a nebo si teprve tříbil styl? Okno do dvora už je v tom jiné. Kdyby se víc soustředil na herce a minimálně na to, co říkají, byla bych úplně nejšťastnější. Mám na mysli třeba scénu, kdy hosté štěbetají jakési obvyklé řeči a roztřesený chlapeček kvůli tomu rozdrtí skleničku v dlani a pořeže si ruku. A potom jde a dělá jako že nic, dokud si toho někdo nevšimne. A potom, potom mu někdo věští budoucnost z dlaní a rána tam není! Čas na konspirační teorie v podobném stylu, jako když Trier jen tak nenápadně umístí na své golfové hřiště devatenáctou jamku. Jenže hra náznaků a mlčení a rozvolnění struktury by v klasické dramaturgii nebyla možné, tam to prostě muselo být tak, že všichni nepotřební odejdou a dojde k pěstnímu/slovnímu souboji mezi idejemi. Myslím si ale, že Hitchcock udělal všechno ve svých silách pro subverzi tehdejších konvencí a za to má můj obdiv. (A ještě poslední výkřik v závorce nakonec - oba studenti předvádějí něco nevídaného, ale James Stewart je vedle nich jako pěst naoko, postava z úplně jiného filmu, s jinou chemií, s jinými pravidly univerza. Podle Farleyho Grangera by se pro tu roli hodil James Mason a s tím z celého srdce souhlasím, za á by byl schopen být citlivý a ironický zároveň a nikoliv tezovitý a suchý jako Stewart a za bé když si vzpomenu jak přirozeně působil vztah mezi ním a Martinem Landauem v Na sever severozápadní linkou, tak zdejší trojúhelník by se jeho přispěním nejspíš vznesl rovnou do nebes.) (22.06.2015)

Komorní konverzačka nad truhlou skrývající mrtvolu, natočená celá v jednom bytě a v několika dlouhých záběrech, která nezapře své divadelní kořeny. Příběh se točí kolem pokusu o dokonalou vraždu, přičemž zajímavé není její provedení, nýbrž filozofie za činem skrytá - a sice přesvědčení, že jsou lidé, kteří si pro svou zbytečnost a hloupost zaslouží zemřít, aby "nevydýchávali vzduch a nezabírali místo" schopnějším a chytřejším lidem, kteří mají právo je zabít. Tuto filozofii sdílí dvojice mladých vrahů se svým profesorem, narozdíl od kterého se ji ale rozhodne převést do praxe. Dall a Stewart nafasovali zdaleka nejzajímavější postavy a zhostili se jich velmi suverénně a charizmaticky. Na Dallově vrahovi je fascinující jeho okázalá morbidní drzost, s jakou například daruje otci oběti knihy převázané provazem - vražednou zbraní. U Stewartova bystrého intelektuála je zase radost sledovat, jak rychle pojímá a ověřuje si své podezření a kam se postaví ve finále. Není to tak famózně rafinované jako třeba moje oblíbená VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU a ani na mě moc nepůsobí, že je to natočené jen v pár záběrech, ale díky oné filozofii vraždy a hereckým výkonům je to kvalitativně srovnatelné. (19.06.2018)

Vražda jako úvodní scéna není zrovna tuctová záležitost, proto je zajímavé sledovat, co z toho vypadne. Naplánovali si to kluci hezky, jen co je pravda, ale v reálu se vždycky něco podělá. Takže si jen vychutnejte, jak se to borcům sype jako domeček z karet. (05.10.2011)

Velmi kvalitní krimi drama. Z technického hlediska je určitě nasnadě pochválit ho za dobře budovanou iluzi o (ne) střihání (jen ve 3 scénách, všechny končily záběrem na tmavé sako, byl více rozpoznatelný; tedy pro diváka-mě, který se na to vyloženě nesoustředil). Ale především stál na dialozích, hereckých výkonech, určitém dusnu a napětí (z podřeknutí se a čím dál více ze samotného odhalení tajemství truhly). To je tak, když si dobrovolně domů pozvete Colomba, který své zákeřné otázky mixuje s metronomem a aplikuje na slabší článek (no jo, ti umělci, že). A přestože byl Rupert správně podezíravý, ještě více jsem si oblíbil dokonale cynického Brandona, u jehož řečí se dokonce dalo zasmát (čehož bych se u pana režiséra nenadál). Za slabší považuju fakt, že při evidentním horku nikdo necítil puch mrtvoly (možná se pletu, ale čekal bych ho už k večeru), ale hlavně konec páchnoucí klišoidním kázáním o morálce, ten mě už vyloženě iritoval a kvůli němu dávám „pouze“ silné 4*. (14.05.2014)

Takové to klasické upadnutí ze sebevědomého obláčku dokonalého zločinu a přitom to byl plán, který si měli rovnou strčit za klobouk (s iniciály D.K.).. Po režijní stránce možná vynalézavé, ale nepodepřené scénářem a zahlcené přepjatou konverzací. Tentokrát jsem s mistrem hrůzy netáhl za jeden provaz.. (29.04.2021)

Zdánlivě natočené v jediném záběru, ale je tam pár viditelných střihů. Taková menší divadelní hra, postavená na velmi dobrých hereckých výkonech a strhujícím finále. (23.12.2005)

Nie nadarmo sa hovorí, že tento film bol v rámci Hitchcockovej tvorby dosť podcenený, no časom sa z neho zaslúžene stal podobný hit a klasiky ako napríklad Psycho. Aj keď zatiaľ len málo filmov z tvorby majstra napätia vo mne vyvolali päťhviezdičkové dojmy, a tento k nim bohužiaľ nepatrí, tak sa jedná o napriemerný thriller, v ktorom režisér na maximum využíva minimalistický priestor dvoch izieb, každý kus nábytku mal v deji svoje miesto, minimum hercov dokázalo uhrať skvelú, nezabudnuteľnú partičku a spleť dialógov tak, aby divák mal bez prestávky nad čím rozmýšľať. Neprestajne budované napätie, skvelo dotvorená atmosféra a psychológia postáv však nestačili na to, aby som v závere filmu onemel a nevedel sa postaviť zo stoličky. Napriek tomu sa jedná o nadpriemer a najmä so silnými odkazdmi aj na dnešnú dobu. 85%. (24.07.2013)

Perfektní drama/krimi, které si musím co nejdříve znovu pustit a připomenout. (18.02.2021)

Nesmírně zajímavý film nejen svou zápletkou konstantně stupňující napětí, ale také formou, tedy desetiminutovými záběry. Aristoteles by byl nadšen touto jednotou místa, času a děje a i divák může být nadšen, když vidí, že z dobrého scénáře jde vytvořit v jednom jediném bytě během pár minut amosféra, která by se dala krájet nožem. Skvělý důkaz Hitchcocka mistrovství, které dokládá, jak vynalézaví byli režiséři v minulosti. (25.02.2010)

Stejně si myslím, že Hitch byl jen obyčejný filmový fanoušek a i když tolikrát popřel zájem o hvězdy a práci s nimi, tak například jeho kolekce filmů s Jimmy Stewartem hovoří naprosto za všechno. To je čirá láska evropského filmaře, který si smí dirigoval All-American Star (a navíc v oslnivých barvách glorious Technicoloru!), nic víc, nic míň. A vy si v tom klidně hledejte ty formální experimenty, počítejte cívky a tvařte se, že ten výhled není naivně namalovaný a studiový. Ty dialogy jsou docela mazlivé, ale jak to bylo doopravdy s hrou Hamiltona (například s homosexualitou těch dvou vrahů), to už těžko soudit, neb na českých scénách se hraje jen výjimečně (naposledy v Redutě v Brně), to už je častěji k vidění variace na Plynové lampy... (20.01.2019)

Provaz je se svou reflexí nacismem zneužité Nietzscheho teorie o nadčlověku skvělým potvrzením mé hrubé teze o tom, že každá filozofie je potenciálně nebezpečná, ale smrtící se stává až v případě, že je špatně vyložena či naopak dokonale pochopena, resp. filozofie je vždy taková, jakou ji chceme mít. Samozřejmě, to co dělá legendární Provaz Provazem není pouze otevřený myšlenkový přesah, ale především mistrovsky vybroušené dialogy překypující cynickými narážkami, tisíci tisíckrát rozebíraná režie, tj. Hitchovo rozhodnutí natočit film, který by byl zrcadlem divadlu a doslova vypadal jako nepřerušovaný provaz vnitrozáběrové montáže (nebýt nutnosti utnout obraz po odvinutí desetiminutové cívky, věřím, že by se pokusil natočit vše v jediném záběru), ale i jednoduše geniální příběh, jehož největší napětí a nejistota pramení z faktu, že od samého počátku víme, kdo a co a proč a jak. Jak dokládá Provazem provázaná pasáž ze slavné knihy Rozhovorů, sám Hitchcock nebyl s výsledkem nikdy spokojen a celý počin považoval za nepodařený experiment a omyl. Otázkou zůstává, jestli právě takový postoj autora není tou nejlepší referencí, jaké se může podobně mistrovskému a nadčasovému dílu dostat. Projev božského Jamese Stewarta nepočítám. (17.01.2009)

Velmi zaujimavy scenar, kde divak hned od zaciatku vedel, kto je vrahom, avsak zaujimave bolo divat sa na postavy, ktore netusia, kam sa podel mrtvy David, ktory je vzdy presny a ak by sa zdrzal, urcite by zavolal. Nikto z nich netusil, ze mrtvola sa nachadza iba par metrov od nich. Film sa drzi na skvelych dialogoch, ale i velmi dobrych hereckych vykonoch vratane Jamesa Stewarta, kde mi tentokrat vobec nevadilo, ze sa cely film odohraval v jednom byte. Podla mna ako stvoreny pre divadelne predstavenie s par hercami. Este trosku dotiahnut scenar a mozno by to bolo uplne dokonale, ale kedze bol film inspirovany skutocnou udalostou, tak Hitchcock zrejme nechcel napachat nejake zmeny v scenari... 21.05.2010 ______ James Stewart - (Rupert Cadell) +++ John Dall - (Brandon Shaw) +++ Farley Granger - (Phillip Morgan) +++ Cedric Hardwicke - (Pán Kentley) +++ Constance Collier - (Pani Atwaterová) +++ Douglas Dick - (Kenneth Lawrence) +++ Edith Evanson - (Pani Wilsonová) +++ Dick Hogan - (David Kentley) +++ Produkcia: Alfred Hitchcock +++ Hudba: David Buttolph +++ (21.05.2010)

Geniální. Myslím, že právě po filmu Rope někdo vymyslel Hitchockovu nejslavnější přezdívku "mistr napětí", protože atmosféra, která byla v tomto snímku, by se dala krájet a prodávat do jiných, méně atmosférických snímků… ;-) Několik postav, přičemž každá je jiná, jedna párty a jedno tělo, které když zaměníte za bombu, tak se nic nestane, protože princip zůstane stejný. Divák jen čeká, jestli to bouchne a pokud ano, tak kdy a jak. Je to definitivní, někdy v budoucnu budu muset nakoukat všechny Hitchcockovy filmy, protože mě prakticky žádný zatím nezklamal. Navíc se musím přiznat, začínám mít hodně rád Jamese Stewarta, lépe řečeno jeho herecký projev. 100 %. (23.02.2013)

Hitch poprvé v barvě a také poprvé spolupracuje s Jamesem Stewartem. Film, který byl natočen na několik záběrů a jeho děj se odehrává výhradně v jednom bytě, kam dva kamarádi pozvou několik lidí na menší večírek. V truhle na knihy, ze které se podává jídlo, je jejich zavražděný přítel, kterého zabili jen tak, pro zábavu. Chtějí dokázat, že spáchali dokonalou vraždu. Avšak na večírek přichází i Rupert (Stewart), bývalý profesor obou vrahů, který postupem času jímá jisté podezření... Snímek skutečně vyloženě naráží na nacistickou ideologii o nadřazených lidech, kterým je dovoleno cokoliv, i vražda, což je ve filmu několikrát zmíněno. Hitchcock si s filmem opravdu vyhrál, natočil ho na několik desetiminutových záběrů, kdy vše muselo být naprosto dokonale sladěné a nikdo nesměl udělat chybu. Brilantně zrežírovaný kousek, jeden z nejlepších snímků mistra napětí, ze kterého mrazí. (24.01.2010)

Philip a Brandon sú študenti Harvardu. Obaja pochádzajú z dobre situovaných rodín. Majú teda všetko načo si pomyslia. Láka ich len jedna nepoznaná "vec". Objavenie pocitu z odobratia života. Ich obeťou sa v luxusnom apartmáne stáva David Kentley. Aby toho nebolo málo, trúfalí mladíci v danom byte podnikajú párty pre pár priateľov, kde je medzi pozvanými otec či snúbenica zavraždeného. Komodu do ktorej uložia telo, obložia jedlom, ako by sa nič nestalo. Prejde im tento obludný čin bez povšimnutia, alebo dostane spravodlivosť do zadosťučinenia? Film je vyobrazením rôznych charakterov osobností, ktoré prejavujú svoje povahové črty. Sarkazmus, sebaistota, či strach z nepoznaného. Je vedený formou dialógu o udalosti ktorá sa stala, no nikto okrem hlavných "aktérov" o nej netuší. Divák hľadajúci akciu či napätie klope na nesprávne "dvere". Najsilnejšou stránkou sa tak stávajú dvojzmysly, postupný prejav emócii a hlboká Hitchcockova myšlienka - kto má právo zobrať život inému, napriek akejkoľvek sebaistote, že je práve on tým "vyvoleným"? (05.12.2013)

Fascinující film, napínavý doslova od začátku do konce. Drama z něj přímo sálá. A kdyby Jamese Stewarta po uvedení Provazu v kinech přestali jeho známí zvát na večírky, vůbec bych se tomu nedivil. (10.04.2016)

Dvaja uhladení sociopati (Brandon a Phillip) chladnokrvne zabijú svojho kamaráta (Davida). Ušrktia ho povrazom v ich veľkom, luxusnom byte. Jeho telo ukryjú do truhlice. Tú prikryjú obrusom a rozložia na ňu pohostenie pre hostí. Zorganizujú totiž morbidný večierok pre svojich známych. Nikto z pozvaných ani len netuší, že je v izbe s mŕtvolou. Tento komorný snímok natočil v roku 1948 režisér Alfred Hitchcock. Vďaka jeho genialite film pôsobí akoby bol natočený bez jediného strihu. **** (30.07.2016)

Nudíte se? Zapomeňte na medvídka mývala. Pozvěte si domů spolužáka, uškrťte ho, jeho tělo pak dejte do dřevěný jarmary a aby jste to ještě vyšperkovali, tak z ní udělejte Švédský stůl a uspořádejte hostinu na kterou pozvete i rodiče a přítelkyni zavražděného! Teda musím říct, že Hitchcocka extra v lásce nemám, ale tahle směs morbidity, cynismu a černýho humoru mě dokonale rozbila. Dneska by takový film prošel bez povšimnutí, ale ve své době muset zapůsobit jako bomba a řádně otřást společenskými konvencemi.90% (08.03.2016)

Tak jsem si dal Hitchi dneska k oběhu jednohubku, kterých se v tvé režijní filmografii moc nemáš. Krátká stopáž, jeden byt, pár herců v čele s vynikajícím Jamesem Stewartem, to celé bez střihu a s obyčejným - na tvé poměry - scénářem. Neoslní ani neurazí, takové divadelní představení na plátně, čemuž nasvědčují herecké výkony, Grangerova teatrálnosti je nepřehlédnutelná, hlavně na začátku a při konci, jak se snaží hrát opilost. Dall přehrával. Nejlíp z toho vychází dvorní herec Stewart, po jeho příchodu je vnesena do Provazu hutnějšíatmosféra, která pokulhávala díky veškerému objasnění v prvních minutách. Točit na jeden zátah nebylo vůbec špatné, hlavně při konci, když James popisuje "svoje" provedení vraždy kamera čaruje. Na tohle Hitch vsázel a jaksi zapomněl na scénář, který vaří z vody a snaží se ukuchtit něco extra, ale to se bohužel nedaří. Tři a půl hvězdy. (18.06.2008)

Provaz považuji za jeden z nejlepších filmů Alfreda Hitchcocka. Ten dokázal konverzační hru odehrávající se v jediné místnosti natočit svižně a na dobu svého vzniku i velice progresivně. Největší zásluhu na tomto má velice vydařená kamera, protože některé záběry a švenky považuji s ohledem na dobu vzniku za geniální. Dobrému dojmu pomáhá i velice charismatické herectví Jamese Stewarta. (23.05.2011)