Ostré předměty

Režisér úžasných Sedmilhářek Jean-Marc Vallée, autorka vynikajících předloh Gillian Flynn, nezklamávající HBO, kasovní jistota producent Jason Bloom a jako vždy přesvědčivá Amy Adams. Co se tak mohlo pokazit? Za prvé mi až do předposledního sedmého dílu přišlo, že by to tvůrci mohli a zvládli natahovat až do dvacátého dílu a moc jsem si nedovedl představit uspokojivé zakončení, ve kterém právě excelovaly loňské Sedmilhářky od téměř stejného týmu. Nakonec pro mě poslední díl byl vůbec nejlepší (ačkoliv jsem zaznamenal, že to mnoho lidí má přesně naopak), problém pro mě byl ten prostředek, který se šíleně táhl a málokdy mě naplno vtáhl do děje tím způsobem, že jsem si jenom vychutnával jemné příběhové niance, které logicky většinou nebyly nijak přehnaně vyhroceny pro zaujetí běžného diváka. Ostré předměty mají velmi úzkou cílovku a velká část recenzentů je z nich naměkko, mě to bohužel nijak zvlášť neoslnilo. Ještěže je to jen minisérie, v tomto ohledu to funguje výborně. (27.08.2018)

Rozhodne jeden z najdovážnejších tv počinov (nielen) poslednej doby. To, čo kedysi započal Lynch v Twin Peaks sa dnes berie ako normálka a hranice v odkrývaní falošnej malomestskej morálky a rôznych zákutí ľudských, či lepšie povedané ženských duší sa posúvajú stále ďalej. Určite by bolo zaujímavé porovnať s predlohou, ale aj porovnanie odlišného prístupu k téme "ženy a ich skurvený život" s Big Little Lies ponúka materiál na premýšľanie. Tam boli ženy predovšetkým obete mužov, tu sú obeťami samých seba a muži ich obeťami, na čo odkazuje aj pavúčí motív. A koniec koncov nie je od veci porovnať celkový výsledok aj s Valléeho filmovou tvorbou. Osobne mi celý seriál pripomenul témami, názvom a trochu aj spracovaním jeden tohtoročný nezávislý hororový kúsok, ale v určitom smere by jeho spomenutie mohol byť SPOILER (napr. tie miniatúry...). Seriál, ktorý polovica divákov po pár dieloch z celkom pochopiteľných príčin opustí, vážne to nie je pre každdého, a tej druhej pripraví ešte drásavejší zážitok, ako sa na prvý pohľad zdalo. Seriál o ženách, ktorý je k nim nesmierne krutý a zároveň kritický a v ktorom sú muži iba bábkami na motúzikoch, ale nakoniec sa aspoň trochu vzchopia... :) A záver je dôkazom, že každý koniec je novým začiatkom, v tomto prípade v značne ironickom zmysle. (14.11.2018)

Mrazivá exkurze do jihoamerického vidlákova (jemněji řečeno zapadákova), ve které je směr policejního vyšetřování tak trochu podřizován společenské atmosféře a “světonázoru“ obyvatel tamějšího maloměsta. Při sledování jsem si uvědomil důležitou věc. V poslední době se u nás mluví o tom, jak moc je naše společnost rozdělená. U komunity ve Wind Gap je tomu ale přesně naopak, protože je ve své urputné zatvrzelosti tak semknutá, až z toho skutečně mrazí. Přijde mi, že samotná kriminální zápletka je pro Gillian Flynn až druhořadá, protože stejně jako ve Zmizelé zde vystupuje do popředí zejména manifestace společenských poměrů. Všudypřítomný cynický tón vyprávění (který je v knižní předloze ještě intenzivnější) výtečně podtrhuje tragičnost a absurditu celého příběhu. Tragický je příběh proto, že v něm dochází k vraždám mladých dívek. Absurdní je s ohledem na prezentovanou paletu charakterů (alespoň teda pro mě), protože síla společenského diskurzu je zde až nepředstavitelná a pojem maloměšťáctví získává na americkém Jihu zcela jiný rozměr. Někdy je prostě mnohem důležitější fakt, zdali máte k něčemu “obecné předpoklady“. Jestli jste se něčím skutečně provinili či nikoliv, je v určitém prostředí naprosto irelevantní. Ostré předměty vám v samotném závěru dají ještě dvě pořádné facky a jejich rozuzlení rozhodně není předvídatelné. Přesto je jejich seriálové zpracování v některých pasážích zbytečně rozvleklé a zkrácení alespoň o jeden díl by určitě prospělo. (05.01.2019)

Čeho se Vallee dotkne, promění se ve filmové/seriálové zlato a v tomto případě dost možná taky seriál roku. Kniha měla své mouchy... nedotažené postavy, urychlený konec. Seriál tohle vše spravil a ještě vylepšil. 8 epizod čistého filmového blaha. Valleeho psychadelický střih, hudba a režie. Geniální výkon Amy Adams a Elizy Scanlen. Led Zeppelin. "Don't tell momma". (02.09.2018)

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)