Ztratili jsme Stalina

Výborná poválečná satira,která je propletená velmi vtipným a trefným černým humorem, skvělými hereckými výkony ( Steve Buscemi a Simon Russel Beale vynikající) a nechybí i tradiční popravy a dusno ve vzduchu, takže za mne velká spokojenost a překvapivě i slušná zábava. Z kraje roku dost možná, to nejlepší, co se nám vyskytlo. Ať žije Stalin! Určitě povinnost pouštět ve školách. 85% (28.02.2018)

„Mohli bychom Beriju lehce degradovat. Dát mu třeba ministerstvo rybolovu.“ Téhle filmové satiře jsem se s vidinou možného fiaska dlouho vyhýbal. Nakonec mě přesvědčil Buscemi. A viděno žánrovou optikou si s Chruščovem poradil výborně, podobně jako představitelé Beriji, Molotova, Malenkova či Žukova (největší „badass“ filmu). Samotný humor se prakticky neustále pohyboval na tenké hraně. Mezi podařenými absurdními, hrubě černými fóry a trapnými, jednoduššími frky. Navíc má člověk při sledování pořád na mysli fakt, že jde o něco, z čeho třeskutě mrazí. Iannucci a ostatní protagonisté dělali, co mohli, aby humorné a vážné momenty přetavili ve funkční mix, a já si jejich odvážné, mnohdy trefné úsilí převážně užil (dokonce i bez té ruštiny, ačkoliv mi zde chyběla). Celkově dávám slušné 4*. „Můžeme mít při hře s Maďarskem zbraně?!“ - „Od pádu letadla nemáme lepší hráče.“ - „Žádné letadlo nespadlo! Nebo ano?! Sovětská letadla nepadají a Stalinův syn nikdy nic neposere!“ - „Máme Bobrova. Ten v letadle nebyl.“ - „V jakém letadle?!“ (11.11.2018)

Satira není jednoduchý žánr a na filmovém trhu je vysoce nedostatkovým zbožím. Při minimální konkurenci snese Iannucciho snímek nejen označení satira roku, ale s největší pravděpodobností by se umístil na medailovém místě i v soutěži o satiru desetiletí. Výtku na neaktuálnost až vyčpělost námětu neberu. Nenápadný půvab autoritářství slaví úspěch, kam se podíváš, kult osobnosti kvete nejen v Turecku, ale i v zemích, které jeho tradici dosud nepěstovaly. Neomalený boj o politický vliv vedený všemi prostředky je nadčasové téma a v Rusku byl Gruzínec Stalin v lidovém hlasování zvolen největším Rusem. Stačí sledovat libovolný z dílů ruského dokumentárního seriálu Zapomenutí vůdci a pochopíte, jak moc je stalinismus zadřený pod kůží ruské společnosti. Iannucci se satirou zabývá dlouhodobě a je v ní na domácí půdě. Musíte mu ovšem prominout, že jeho pojetí satiry nenosí sametové rukavičky, ale vyznačuje se cynismem, přízemností a vulgaritou. Problém může nastat i pokud si satiru spojujete s třeskutou komikou. Iannucci sice umí skvěle pracovat s jízlivým sarkasmem a sžíravou ironií, ale tak prohláškovaná, odlehčená a rozjuchaná jízda, jako byl svého času např. Život Briana, to ani zdaleka není. Film je místy až mrazivě krutý a jeho další kámen úrazu může představovat autenticita prostředí a postav. Nedá se říct, že by na ní Iannucci ztroskotal, zkrátka ho nezajímala a neřešil ji. Michael Palin by byl skvělým představitelem Neville Chamberlaina v hypotetické satiře o Mnichovské dohodě, Vjačeslava Molotova mu ale uvěříte stěží. Podobně, kdybych hledal herce pro obsazení maršála Žukova, Jason Isaacs by na mém seznamu určitě nefiguroval. Přesto právě obsazení u mě boduje natolik, že se přikláním k nejvyššímu hodnocení. Jeffrey Tambor je ve své miniatuře narcistního slabocha coby Malenkova jednoduše perfektní, ale film si ukradli pro sebe rtuťovitý Steve Buscemi v roli intrikánského, lstivého Chruščova a převážně divadelní, a tudíž relativně neznámý herec Simon Russel Beale je coby brutální a cynický Berija fascinující. Místy z něj jde opravdu strach a jste rádi, že sedíte v kinosále a nikoliv jemu tváří v tvář. Ztratili jsme Stalina je film, který řadě lidí nesedne, ale já ho slupnul Iannuccimu i s navijákem. Celkový dojem: 90 %. (14.07.2018)

Je to přesně takové, jak jsme doufali - výborně napsané, skvěle zahrané a velmi dobře zrežírované. Jestliže dodnes byla za nejzběsilejší komedii všeobecně považováno Raz, dva, tři, Iannucci nechává Wildera daleko za sebou. Jeho tempo je vražedné, snaha o vládu nad nejvíc nejlepším Sovětským svazem je strukturována jako závod, v níž vítězové berou vše a poražení končí v gulagu - tomu se přizpůsobují i dialogy s kadencí kaťuše. Všechny postavy jsou karikaturami - Malenkov blbý jak tágo, Chruščov úlisný nekňuba, Berja sadistické čuně, Molotov senilní patriarcha, avšak v prostředí, v němž mají absolutní a neomezenou moc a naprosto pohrdají lidskými životy, se stávají především děsivými studiemi rozkladu člověka v totalitním režimu. Navíc zahrané s takovou láskou a precizností, až se tají dech. Dávám 9 z 10 matrjošek. (30.07.2019)

Je to kombinace hodně černé komedie a docela dost věrného popisu toho, co se dělo ve špičce vedení Sovětkého svazu po Stalinově smrti. Nevím, jestli část s odstavením (teda pokud to lze tak nazvat) Beriji nebyla oproti realitě zrychlená. Nejzábavnější postavy jsou frajírek Žukov a ustrašený Molotov (Palin). (30.07.2018)