Dahmer
Kanibal Dahmer
Režie:
David JacobsonKamera:
Chris ManleyHrají:
Jeremy Renner, Bruce Davison, Artel Great, Dionysio Basco, Archie Howard, Sean Blakemore, Beau Clark, Lily Knight, Christina PayanoObsahy(1)
Řezník. Zvíře. Monstrum. Pravdivý příběh masového vraha přezdívaného děs přírody. Mezi jeho narozením v letech 1960 a smrtí v roce 1994, kdy zemřel rukou spolubydlícího ve vězení, Jeffrey Dahmer proslul vraždou sedmnácti mladých mužů. Byl kanibalem, který čtvrtil a konzumoval své oběti, za což byl posléze odsouzen na doživotí. Co se musí stát, aby se z citlivého člověka stalo monstrum? O tom všem vypráví ojedinělý filmový projekt Dahmer. (Intersonic)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
„Dahmer“ je v konečném důsledku vlastně celkem obyčejným příběhem, který to chce hrát na to, že tohle je podle skutečných událostí. Přesto se snímku celkem úspěšně podařilo zapadnout. Není se moc čemu divit. Snímek má dobré herecké výkony, je to uvěřitelné, ale prostě je to slabé. Ten člověk byl monstrum. Když už nic jiného, bylo možné se zaměřit na to, jak ho přijala společnost, jaký byl soud a pak i to, jak skončil – ubit spoluvězněm. V jeho životě je mnoho momentů, kterých by bylo možné se chytit, ale Jacobson ho pojal prostě provinčně. ()
⚪Fajn hrajúci mladý Renner, televízne spracovanie a kĺzanie po povrchu. Tri body, ktoré vám po zhliadnutí zostanú v mysli.⚪Tento film je spracovaný nielen veľmi televízne a ,,trošku lacno," ale, predovšetkým, sa na Dahmera zameriava celkom povrchne, nerozoberá ani tak jeho ako vraha, to, ako konkrétne vraždy spáchal, ako ich kryl a pod., skôr chce Dahmera zobraziť ako psychopatického mladíka, ktorý spoznáva, že je gay, vyrovnáva sa s touto skutočnosťou, navštevuje gay bary, zdrogováva iných gayov, potom ich znásilňuje a popritom zisťuje, že sa mu celkom ,,zamlouvá" aj krv, ľudské vnútro, škrtenie a rozrezávanie.⚪Inak však film neponúkne veľa o Dahmerovi ako osobe či jeho živote, celá jeho minulosť dieťaťa sa ignoruje (už vtedy vraj zabíjal zvieratá), hlbšie monológy vedie iba s postavou otca, no i tie divákovi neponúknu hlbší pohľad.⚪Veľmi nešťastné je pre televízny film netypické nelineárne rozprávanie, kedy sa divák ťažko orientuje v tom, čo je retrospektíva, čo sa deje v prítomnosti, scény cez seba zbesilo skáču. Rovnako by sa pred filmom hodilo upozornenie pre epileptikov, keďže sa vo filme objavuje niekoľko dlhších záberov s blikajúcimi svetlami a lá stroboskop.⚪Pre akýsi úvod a zoznámenie sa divákov s problematikou a so životom tohto psychopata uchádzajúce, pre lepší zážitok však poslúži akýkoľvek dokument o ňom.⚪ ()
Největším problémem těchto podobných filmů o sériových vrazích, které snad i tvoří jakousi (formální/neformální) sérii je fakt, že jsou strašně měkké a bojí se ukázat něco tvrdého, konfliktního, něco, co by ještě více vykreslilo povahu toho daného vraha. Dahmer je pojat velmi dobře, klobouk dolů před hercem, který ho ztvárnil, protože se mu to hodně povedlo. Chybělo mi však větší a otevřenější zobrazení jeho činů. Přeci jenom, byl to člověk, který byl odsouzen na několik stovek let a to asi nebylo jen tak za něco. Jedny hrátky s vrtačkou jsou prostě málo. Takhle mi to připadá asi stejné, jako kdyby bylo Stmívání propagováno jako porno. Taky v něm chybí spousta toho, co od porna očekáváte. 2,5* ()
Bylo jen otázkou času, kdy se Jeffrey Dahmer, kanibal, nekrofil a jeden z nejbrutálnějších sériových vrahů americké historie, dočká filmu, který se bude věnovat jemu a jeho činům. V tomto případě je kladen důraz jak na Jeffreyho vývoj jakožto vraha tak na jeho psychický stav v dobách, kdy páchal své nejbrutálnější vraždy. Ačkoliv se nejedná o doslovnou biografii, může si průměrný divák udělat reálnou představu o tom, jaký Jeffrey Dahmer ve skutečnosti opravdu byl, čímž se u mě splnila jedna z věcí, které od podobných filmů očekávám. Základní dějová linka ukazující nám vraha, který si do bytu nalákal svou další oběť, je prokládána scénami z jeho dětství a raného mládí. K vidění je tedy nejen Jeffreyho první vražda, ale i jeho "řádění" v gayklubech, kde za pomocí prášků uspával a následně znásilňoval gaye, kteří měli tu smůlu a dali se s ním do řeči. Po technické stránce je film natočen naprosto průměrným způsobem a jediný herec, který stojí za povšimnutí, je Jeremy Renner, který je ještě navíc skutečnému vrahovi vzhledově opravdu dost podobný. Co mně osobně přišlo jako škoda je fakt, že do filmu nebylo zařazeno Jeffreyho zatčení, popřípadě vyšetřování a soud. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (13)
- Sexuálnimi preferenciami Dahmera bol brutálny sadizmus, domosexualita, erotická asfyxia, orgánový fetišizmus, nekrosadizmus a nekrofília. (Carol Pifková)
- Pri policajnej prehliadke našli v byte Dahmera okrem množstva morbídnych fotografií i 11 lebiek, niekoľko ľudských kostí, sud s kyselinou, kusy ľudských orgánov v chladničke a ďalšie dôkazné materiály. (Carol Pifková)
- Modus operandi Dahmera boli kladivo, sekera, nôž, mačeta, kyselina, uškrtenie, rozrezanie, znásilnenie, nekrofília a sadizmus. (Carol Pifková)
Celou dobu přemýšlím, jestli je dobře nebo ne, že tvůrci film otvírají spoilerem. Reálně je asi nemožné zařídit si diváka, který by z novin a filmů a ázetkvízů a podobně nevěděl, kdo to je Dahmer a co udělal, ale coby kdyby. Skladebně a filosoficky: Bylo by od tvůrců více protřelé, kdyby někoho nejprve ukázali, jak balí čokoládové Santa Clause do staniolu, a potom pomalu odhalili, že je to sériový vrah, a nebo je rafinovanější, když prvně na rovinu řeknou, že je to sériový vrah, a úvodní sekvence, ve které je představen publiku, ho ukazuje zabalovat čokoládové Santa Clause do staniolu? - Tuto větu jsem sestavovala posledních pět minut a popravdě si teď připadám jako Oscar Wilde. Většinou mám s filmy o skutečných vrazích morální problém, neboť z nich mám velmi nepříjemný pocit, že pomáhají vytvořit mystický opar fascinace kolem svých objektů (týká se to hlavně filmů o Mansonovi a Chapmanovi, kterých jsem viděla víc a snad všechny mě strašně znechucují přístupem tvůrců - s výjimkou rekonstrukce Helter Skelter z roku 76), ačkoliv reálným cílem by mělo být uvrhnout takové tvory do zapomnění bez slávy a pozornosti. U tohohle filmu ten pocit "obdivné" fascinace nemám. Film zůstává tak low key, jak to jenom jde, hlavní hrdina není sebezvaný mesiáš, který by hledal skryté kódy a měl dojem, že hovoří s bohem a dělá svět lepším místem. Hlavní hrdina je netečný blbeček, co chodí po domě svojí babičky a v pracovních rukavicích vyhání ven vránu. Tvůrci se nesnaží příběhem manipulovat, aby vynikl nějaký message, ale soustředí se na zobrazení událostí jako takových. Při přemýšlení o své diplomce jsem dospěla k tomu, že existují dva druhy filmů: Ty, které používají emoce k tomu, aby diváka dotlačili tam, kde ho chtějí (a těm filmům dávám odpad, i kdyby byly oscarové). "Ty druhé" filmy, a mám za to, že mezi ně patří i Dahmer, se věnují emocím samotným, a výsledný smysl se individuálně skládá až v divákově hlavě. Díky tomu mi nevadí nic z toho, co ostatní komentující filmu vyčítají - absence kontextu, žádné snahy o "mapování života", "málo faktů", chladnokrevnost - naopak to považuji za výsostné kvality přístupu tvůrců. Co za kontext by si tak nespokojení diváci představovali? Mně stačí jedna scéna mezi synem, otcem a babičkou a hned vidím všechny spodní vody úplně jasně. Trochu se až stydím říct, že se mi zdá film o takovém člověku být dílem s přesahem, ale na druhou stranu, když to můžu říct i o snímcích o "fiktivních" hrůzách, měla bych toho být schopna i tady. Protože při dalším přemýšlení o své diplomce jsem dospěla také k tomu, že žádný film, ani z ranku "based on a true story", nikdy není pravda, všechno jsou to pouze možné světy, které jsou si při posuzování rovny. A abych nehovořila jen ve filosofických kategoriích, tak se mi hrozně chce pochválit casting - a nemám ani tak na mysli Rennera, ten je tak nějak implicitně dobrý a o jeho hereckých parametrech jsem se onehdy rozepisovala u filmu Zkřížené cesty, hlavně chci zmínit všechny ty více či méně důležité vedlejší role, protože mi všichni připadali neuvěřitelně přesní - od holek, co se hádají s policajty o život nahatého Asiata, přes nahatého Asiata s tak lákavým nitrem, přes roztomilého kolouška, co prodává nože, demonstruje jejich schopnosti na sobě a má rád ryby, po bělovlasého otce v obleku, který v Pandořině skříňce hledá prsten od svojí první lásky. () (méně) (více)