Strašidla

Nevím, proč... ale vždy když chčiji krev, tak si melancholicky postesknu nad panem troškou a jeho Strašidly, zejména pak nad Hejkalem, co hejká jako Maria Šarapovovovovová bez komfortního tampónu a nad Vodníkem Volšovečkem, co chytá v Jižních Čechách sveřepý syfilis. (*českých režiséru by mělo být o trošku méně...) (10.02.2022)

Jedna hvězdička za zatím neokoukanou Saru. Naopak to, co předvedla Tereza Kostková, tomu se říká totální neherectví, Prkenná podlaha je proti ní modurit. Celé je to strašidelně strojené, ne jenom Trošku. Dobrých nápadů je tu jako obvykle hodně, ale těch špatných ještě víc. Rááááádio Impuls! Bronislava neznám, a i když mi celou dobu trošku připomínal Poláška, jeho hejkal by se skousnout dal. Pak si ale vždycky vzpomenu na Kostkovou (a chudáka Dvořáka, takhle debilní roli si asi nezasloužil, i když byl v té celé bídě až docela miloučkej) a házel bych kamením. (26.11.2016)

Jestlipak zde lidi hodnotíte objektivně? Většina lidí v této době na nové české pohádky či filmy (zejména pak na Troškova díla) nadávají a vzpomínají na stará, "lepší" dílka. Jenže si položme otázku: Kdyby neexistoval nějaký film z minulosti, který má okolo 80%, a natočili by ho nyní, naprosto totožně jako je, kolik by dostal procent? Nebo co kdyby tyto nové počiny byly natočeny třeba v 60.-70.letech, jaképak by měly hodnocení? (29.12.2018)

„Běžte se na novou pohádku Strašidla podívat. Je to báječné pohlazení, budete nadšení jako já,“ řekla Lucinka Bílá a už zapomněla dodat, že jde o pohlazení... ocelovou trubkou... po hlavě. O STRAŠIDLECH panuje názor, že jsou nejlepším Troškovým filmem za víc než dekádu, což je ovšem stále hodnocení z kategorie "lepší být umlácen velkými gumovými robertky než ocelovou trubkou". Právě to, že STRAŠIDLA nejsou z hlediska stylu až tak diletantská jako dvě výrazné Troškovy trilogie, je na nich nejhrůznější. Zastírají tím zdegenerovanost všeho ostatního. Nechám stranou, že sloučení dvou tradic české kinematografie (normalizační vorlíčkovsko-macourkovské pohádky jakožto únik a taky trochu úlitba režimu a devadesátkové privatizační komedie s prvky komunální satiry) je nesmyslné už v samotném základu, potažmo při nejlepším těžce zpozdilé._____ Hlavním problémem není nesmyslné skloubení dvou poetik či rezignování na zcela základní pravidla vyprávění (utnutí v polovině závěrečného aktu, wau, žádný konflikt, týjo) a výstavby děl, ale amorálnost celku, vydávaná právě za to pohlazení. Přitom šťastný konec (spoilery, ofkóz) pro řadu ústředních postav spočívá v tom, že (a) vodník se dá dohromady s ženou, jejíhož manžela utopil (a ona o tom ví a je s tím za ok); (b) čarodějnice se vrátí ke svému manželovi hejkalovi, kterého opustila kvůli milenci, přičemž manžel žije dál v omylu o ženině návštěvě vzdálené příbuzné; (c) potomkovi čarodějnice a hejkala a jeho kamarádovi-sígrovi jsou prominuty tresty a hrozící vyloučení, když řediteli seženou lektvar na zapůsobení na jednu z učitelek; (d) víla se dá dohromady s úředníkem, ale odmítá potrestání režiséra divadelní hry, který se jí snažil znásilnit, protože chce dál hrát v divadle; (e) znásilnění (!) babičky je ponecháno nevyřešené, pouze policista, který odmítl ono znásilnění řešit a tzv. mamá se vysmál, zůstává přeměněn na kocoura a držen v zajetí babičkou._____ Na druhou stranu je to svět, ve kterém lidé i strašidla neposlouchají nic jiného než rádio Impuls a informace získávají z Parlamentních listů, děti nejí nic jiného než Pribináčka a nikdo nečte nic jiného než Sedmičku apod. plátky. Vlastně si umím představit, že v takovém světě a pro lidi s daným mentálním obzorem začínající Parlamentními listy a končící Sedmičkou je tohle přijatelné pohlazení, protože předsudky je třeba potvrzovat._____ Něco pozitivního: STRAŠIDLA nejsou až takový estetický a morální teror jako divácky úspěšnější ŘACHANDA. (07.09.2016)

Troškovi jsem dal šanci jako někomu, kdo má s pohádkou i jinými věcmi zkušenosti. Zpočátku mě celkem mile překvapil hezký interiér zámku, který mi sliboval i zajimavé pohádkové postavy. Po nuceném zabudování kouzelníků do ekonomicky aktivního stavu se vše zvrhává k režisérově oblíbeným ochotnickým lidovkám. Navíc po přečtění komentů ohledně kočičího sexu, který mi jaksi v TV utekl, vše uzávírám a končím. Sranda? Já nevím pane Zdeňku. (27.12.2018)