Zahradnictví: Dezertér

Bála jsem se, hodně jsem se bála toho, že to nebude ta dobré jako jednička a hodnocení na této stránce mně v tom jen utvrzovalo. Nakonec se mi to ale líbilo. Ne tak moc jako první díl, ale i tak to bylo dobré. Hodně mi tam chyběla ta pozitivní postava Ondřeje Sokola, ale tenhle díl dostal větší prostor Jiří Macháček, který se mi vážně moc líbil. Nejdříve jsem si jeho postavu zamilovala, pak ho litovala a nakonec jsem na něj byla tak naštvaná, že jsem chtěla opustit sál. Není to tak dobré jako první díl, ale pořád to má nějakou kvalitu a jsem zvědavá na ten poslední. (13.10.2017)

V popisu filmu je komedie a navíc v tom hraje Jiří Macháček, takže jsem opravdu čekala komedii. Takhle naštvaná a smutná už jsem u filmu ale dlouho nebyla. I tento díl, stejně jako Rodinný přítel (viděn podruhé), ve mně zanechal velmi silný pocit, který přetrvává dlouhé dny po zhlédnutí. A oceňuji zobrazení nejen společenské, ale i lidské a osobní tragédie. (09.04.2019)

nemůžu si pomoct,ale mě se druhý díl Zahradnictví zkrátka líbil.Pořád je tu možnost lecos vytknout,ale oproti prvímu dílu je to velký skok kupředu.Ohromou výhodou a plusem Dezertéra je jistá životnost a mnohem větší uvěřitelnost.Zatímco Rodinný přítel se odehrával prakticky celý v prapodivném vzduchoprázdnu kde ani nebylo poznat že je válka,Dezertér je nejsilnější právě v dopadu doby,kdy se k moci derou komunistiTo přináší spoustu vyhrocených situací a dokonce se objevuje i humor v náznacích podobný tomu z Pelíšků.Humor je to sice dost dietní,ale mnohdy funkční..70% (01.02.2018)

Přišlo mně to přehlednější níž než první díl, ale zase že by tam byla nějaká výrazná dějová kostra při který by příběh držel při sobě to se mně nezdálo. Třeba postava Jirky Macháčka měla slušný part, ale v klíčových okamžicích se jí vůbec nevěnuje pozornost a místo toho se věnujeme celkovému nedění. Navíc mně ze Zahradnictví nejde radost, ale povinnost, má to dobré momenty, silné scény, ale ty jsou vzápětí střiženy a vše se umrtví a jede se odznovu. (11.03.2018)

Proti Rodinnému příteli jsme se nepatrně posunuli v čase, což neznamená, že by po konci války nastala selanka. Luxusní kadeřnický salón opět zahájil provoz, k většímu luxusu pro zákazníky přibyl kávovar (pro ilustraci, jaký byl dříve standard, fungovat takto kadeřnictví dnes, dost možná nemám z kadeřnictví fóbii). Z koncentráku se navrátivší Jindřich s Vilmou čekají druhé miminko, on tak vehementně touží po synovi, že mám chuť ho nakopat (jako ostatně každého, komu nejde primárně o to, aby dítě bylo zdravé) a z celého srdce mu přeji nejen dceru, ale i v další generaci samé vnučky! Ještě jak se choval k prvorozené dceři v porovnání s jeho chováním vůči synovci. Jen na okraj, obě děti jsou velmi sympatické a před kamerou se chovají příjemně civilně. Postava dezertéra Macháčka představuje oběť doby a okolností, tragédii osobní i rodinnou a divák, stejně jako dezertér sám, váhá a uvažuje, jestli je to chudák, hajzl, semletá troska, pragmatik, egocentrik, nic z toho, nebo od každého trošku. Hodnotit budu až po poslední části, ale zatím bych řekla, ku podivu, že to má vzestupnou tendenci.edit 14. 12. 2018 nahlíženo zpětně, mnohem víc se mi vracejí věci a děje z Rodinného přítele, takže i když Macháček tu hrál jak o život, jako film je Dezertér prostě slabší. (20.03.2018)