Záhada Silver Lake

Šmakota. Neo-noir výlet po Los Angeles plný odkazov na starý Hollywood, Hitchcocka, evidentná inšpirácia Lynchom a jeho geniálnymi bizarnosťami. Popkultúrna onánia nad všetkým čo tak máme radi. Stopáž 140min síce prestrelená, ale stále sa je na čo pozerať. Film je napriek minutáži dosť svižný a hudba je veľmi píijemná. Kamera a to ako je film natočený je len bonus k tomu celému. Netreba, ale čakať normály film. Under the Silver Lake sa vymyká škatuľke a ide si svoje, niekedy som mal pocit, že sám režisér nevedel kam až pôjde. Za klasikami typu Lost Highway, Mulholland Drive ci Donnie Darko zaostáva. Napriek tomu musím odporučiť (80%) PS: Garfield mi nevadil. (03.10.2018)

Tenhle neonoirový mashup nejspíš naštve ještě víc lidí než Kniha obrazů (protože na něj kvůli Garfieldovi přijde do kina víc diváků). Oba filmy jsou spíše než na vytváření něčeho původního založené na rekontextualizaci dřívějších mediálních obsahů a hledání skrytých významů v popkultuře, představující v Silver Lake základní referenční rámec. Všechno odkazuje k něčemu, co v minulosti vymyslel někdo jiný. Neexistují originály, jen kopie a přepisy. Proto se příběh musí odehrávat v Los Angeles, městě, které hrálo v tolika filmech, až se stalo remakem sebe sama. Mitchellův třetí film drží pohromadě díky vtahující atmosféře na pomezí Vertiga a Čínské čtvrti a pseudo-detektivní zápletce. Ta je rozvíjena tak absurdními, totálně lynchovsky mindfuck způsoby, že namísto satisfakce z odkrývání nových souvislostí přináší jen postupně prohlubovanou frustraci. Pro nás i pro hlavního hrdinu, paranoidního flákače jako z devadesátkového indie filmu, jde tak skoro o dvě a půl hodiny oddalovaného vyvrcholení (jediný uspokojivý styk se odehraje během prologu). Po celou dobu to je současně ohromně zábavný, současně uctivý i potměšilý pastiš klasických i postklasických noirových filmů (a hudby z nich), jehož většinu „nedostatků“ lze interpretovat jako uvědomělou a ironickou práci s určitými konvencemi a stereotypy. Třeba redukování ženských postav na víceméně pasivní objekty můžeme chápat jako kritiku „male gaze“, protože přesně takhle ženy na základě jejich mediální reprezentace ve filmech od Hitchcocka a jiných vnímá mentálně nedospělý protagonista, jehož hlediska se film po celý čas důsledně drží. Záhada Silver Lake je ambivalentní postmoderní útvar, kterému se i díky tomu, že nemá střed a pevnou strukturu, daří vyjádřit zmatenost mladých lidí, kteří se snaží marně najít nějaký vyšší smysl ve všech těch příbězích zakrývajících jim výhled na realitu. Pro mne šlo o jeden z nejzábavnějších filmů roku, ale existuje zhruba stejně velká pravděpodobnost, že jej budete od srdce nenávidět. 85% (03.12.2018)

D. R. Mitchell je takový David Lynch pro náctileté. Hledat mysterium na nejpovrchnějším místě planety znamená nacházet výhradně jen popkulturní odkazy a symboly... Coby pocta klasickému Hollywoodu a noir detektivkám ucházející, jakožto mysteriózní thriller k uzoufání povrchní...vyjma vyznavačů konspiračních teorií tenhle film ocení snad jen čtenáři Šifry mistra Leonarda...Dan Brown má evidentně mnoho následovníků... (19.12.2018)

Šíleně sofistikované hollywoodské kopce. Jeden by řekl až přehnaně. Jsem si jist, že existuje sorta diváků, kteří se tetelí při zjištění, že vznikl film, v němž mohou hledat skryté odkazy (na cokoliv), a jsou u vytržení, když pak následně v daném filmovém unikátu skutečně nějaký ten skrytý odkaz (na cokoliv) najdou. Já k nim nepatřím, tetelil bych se ale, kdyby Riley Keough odhodila šat, když tak vehementně dámskému obsazení kazila "nahatý" průměr a když už se většina děje točila kolem ní a jejího zmizení. Tahle záhada hollywoodských pysků nedala spát hrdinovi, který potkává v ději různorodé postavy, jejichž pronášeným blábolům rozumí jen sám jejich autor, neb přes dvě hodiny se trmácet losangelskými zákoutími uliček, v nichž pološeru nejeden artový milovník spustí mastubarční čardáš, je opravdu výkvět debility. Andrew Garfield na sebe poutá pozornost, ve filmu je nahý, přesvědčivě udivený (nad veverkou padající z nebe), souloží, ovšem určitě natočil i normální filmy, pro běžného diváka stravitelné. Tohle bylo postupem času natolik nepoživatelné, až jsem se divil, že jsem to ustál. Vypadalo to, že režisér David Robert Mitchell, který se rád vysmívá hollywoodským konvencím, lépe řečeno jde proti nim, požil přemíru omamných látek. Následně natočil tohle. Navíc se mně zrovna nechtělo naladit mysl na sofistikovanou frekvenci. Pár scén ovšem i tak mělo něco do sebe a kus originality se také našel. 4/10 (04.01.2019)

Škoda, že Mitchell je co do režie o pár schodů pod Lynchem, takže z toho nedokáže vyždímat úplné maximum, protože jinak je tahle surreálná meta jízda hodně zábavná a dokáže překvapit - i když v některou chvíli zazní falešný tón a něco si nesedne. I tak mě to chytlo zásadně víc než Neutečeš a teprve odteď začínám Mitchellovy filmy vyhlížet, (19.12.2018)