Poslední rodina

Výjimečný člověk vedl takřka nevýjimečný, obyčejný život. A takový je i film, ačkoli zachycuje neobyčejné charaktery celé Beksińskiho rodiny. (14.02.2018)

Když jsem na jedné nejmenované a stoprocentně legální stránce zadával, že chci seřadit dostupné polské filmy od těch nejlepších, tak jsem byl připravený na jakýkoliv žánr, tudíž jsem namátkou vybral Poslední rodinu, našteloval jsem se do polohy značně pohodlné a zmáčknul play. A musím konstatovat, že na tohle jsem připravený vážně nebyl. Poslední rodina vypráví příběh malíře Zdzisława Beksińského (o němž jsem předtím v životě neslyšel) a jeho rodiny v časovém celku necelých 30 let skrz nekonveční hledáček domácího života v bytu panelového domu, čímž je ustanovena hlavní atmosféra snímku a to stísněnost nejen života v takovýchto jednotkách (vím o čem mluvím), ale stísněnost života jako celku demonstrovaná na samotné rodině skládající se z lidí různých charakterů, ale se stejným cílem přežití trpkého života a své rozmanité charakteristických rysů, ať mluvím o starostlivé matce, psychicky nevyrovnaném synovi a cynickému otci, kdy primem snímku je vztah posledních dvou zmiňovaných a paralely v jejich touze po nějakém uměleckém vyjádření. Této narační volbě se značně věnuje i forma samotného díla, režisér například využívá techniku exaktně vyměřených širokých rámů snímající velkou plochu mizanscény, ale samotný děj se odehrává jen v minimální části záběru, což nejlépe podporuje klaustrofobii celého prostoru, nebo perfektně užívá monotématické záběry, jež se neliší stylem nasnímaní, ale časovým vývojem děje. Nečekal jsem to, ale Poslední rodina je myšlenkově jeden z nejsilnějších snímků, co jsem za poslední dobu viděl. Naprosto devastující počin, jenž svými depresivními konotacemi rozkládá smysl obyčejného žití na prvočlánky, ale zároveň člověka drží pevně na zemi svou až nepříjemně nevraživou autentičností. „Gratuluji“ panu Matuszyńskovi, jeden z nejlepších debutů, co jsem měl tu čest vidět. 9/10. P.S. Doporučuji se podívat na Beksińského obrazy, nechápu, jak v takovém zaprděném bytě v komunistické Varšavě mohla vznikat tak silně apokalyptická díla reflektující témata jako smrt, beznaděj a nechuť k životu, ten chlap byl génius. (11.08.2020)

Pokud Vám jméno Zdislaw Beksinski nic neříká pak vězte, že jsou před Vámi dvě hodiny nudy a film působící jako horší epizoda manželských etud. Pokud si ale o něm něco zjistíte, či pokud jste přímo jeho fandové pak máte před sebou skvělý zážitek. (24.11.2018)

Jeden velký kolotoč všemožných emocí s tím, že ty temnější rozhodně převládají. A přitom jsem se, paradoxně, už dlouho takhle u filmu nenasmála... černý humor je tu dotažený do dokonalosti. Pro lepší zážitek doporučuji si o rodině Beksińskich před filmem nic nevyhledávat. Tohle je jeden z těch filmů, o kterých si řeknete jak je úžasný a strašný zároveň... a pár dní ho nedostanete z hlavy. Soundtrack je neskutečně povedený, stejně tak jako výběr herců, kteří se dokonale podobají skutečným protagonistům. A pak celé to zpracování uplývajících let - tak propracované detaily jsem už dlouho neviděla. (12.05.2017)

"Ja chcem nejakú reakciu!!! Môžem dostať aspoň nejakú reakciu?? Čo mám pánovi hodiť popolník do hlavy, či čo, aby som dostal dajakú reakciu?" Čím viac na týmto filmom rozdumujem, tým viac sa mi dostáva pod kožu. Janovi Matuszynskiemu sa podarila neskutočná vec a vo svojej režisérskej prvotine skúsene a takmer dokonale opísal nešťastný príbeh jednej poľskej rodiny na jednom škaredom sídlisku. Tá depka a nemohúcnosť z obrazovky priam sršali. Veci, ktoré sa diali na plátne boli miestami šokujúce, nepríjemné, frustrujúce a deprimujúce. Ale napriek všetkej tragédii sa našlo miesto aj pre neuveriteľný situačný humor, kedy som sa neskutočne nahlas smial. Poliaci vytvorili jednu plnokrvnú a pútavú drámu, na ktorú sa na jednej strane veľmi ťažko pozerá, ale treba uznať, že sa jedná o mimoriadne vydarený snímok. (06.11.2017)

Sám seba sa pýtam, čo na mňa zapôsobilo, čím si mňa film získal a čo o ňom v kocke napísať. Myšlienky mám rozvírené, hlava šrotuje, ale slovutvorné eposy mňa nenapadajú. Je to asi celková aura, ktorá z filmu vyžaruje a kvalitná, remeselne zvládnutá filmárčina. Inak je to životopisný film, ktorý nie je klasicky šablónovitý, ale čistý art s depresívnou atmosférou a čudne sa chovajúcimi postavami pripomínajúci Lynchovo ,,Eraserhead,, , Bergmanove špičkové dialógy a modernu sociálnej drámy východoeurópskej kultúry. (18.05.2017)

Fakt krásný a strašně silný, ale nechtějte po mně, abych na to koukal ještě jednou. Jinak ta síla pramení z toho, že tady nic neodvádí vaši (diváckou) pozornost od osudů rodiny Beksińskich. Peripetie, jimiž si procházejí, jsou navíc poměrně běžné, proto je tak snadné se s nimi identifikovat. Velice oceňuji výpravu, ta byla dokonalá. Zkuste si jen spočítat, kolikrát se v pracovně/ ateliéru obměnila v průběhu let hudební aparatura. (03.08.2017)

Nic pro mě... (21.07.2019)

Asi do dvoch tretín to bolo pre mňa neskutočné utrpenie a už som sa tešil, ako dám odpad. Ale v závere som tomu celému prišiel na chuť. Spôsob rozprávania a kamera sú naozaj majstrovské. Avšak, mne chuť veľmi pokazila tá divácky nie najpriateľskejšia forma. (10.08.2017)

Jsou filmy, které svou přirozeností ve mě budí pocit, že bych se na ně dívala navždy. Poslední rodina je jedním z nich. Dokonalá tragikomedie o geniálnosti, s temným pozadím úžasných maleb. Doporučuju vidět na plátně. Efektivní scéna v letadle! (09.05.2017)

2,5  Už počiatočné zábery na rozostavané panelákové sídlisko sú nádherne bezútešné a dávajú jasne najavo, v akej depresívnej nálade sa film bude ďalej vyvíjať. Začal som naivne očakávať niečo v duchu Kieślowského "Krátkych filmov", príbeh odohrávajúci sa v sídliskovom prostredí a dobe, ktoré sú mi dôverne známe. Namiesto toho som dostal príbeh jednej totálne šialenej rodiny, ktorý sa takmer celý odohráva medzi panelákovými stenami a je snímaný dlhými zábermi, väčšinou z vedľajšej miestnosti. Vždy sa rád prostredníctvom filmu oboznámim so životom nejakej pozoruhodnej osobnosti, lenže takéto podanie, ktoré by som nazval vulgárnym, mi príliš nesadlo. Z celého filmu ma zaujali hlavne odkazy na dobovú hudbu a filmy a herecký výkon Dawida Ogrodnika, ktorý sa mi ako herec veľmi pozdáva. Inak, strašne mi pílil uši príšerný dabing maliarovej manželky Zofie, Taťjana Medvecká tu pôsobí dojmom osoby pod silným vplyvom omamných látok. (18.10.2021)

Nič depresivnejsie som už dávnejšie nevidel. Veľmi silná dráma aj som sa trochu pousmial ale moc málo. (03.02.2021)

Klenot. Jsem v šoku z toho, že se jedná o prvotinu mladého tvůrce. Hra na dokument, který však dokumentem není, má uměleckou mnohovrstevnatost čtení, umělecký přesah. Dílo pojednává v prvé řadě o umělci, v druhé řadě o jistým způsobem postiženém člověku, odehrává se v prostředí, které mi imponuje (panelákový byt, sám jsem v podobném vyrůstal), zapojuje humor do jednolitého celku s tragédií, oplývá jedinečnou montáží klasické filmové širokoúhlé kamery s VHS-handycamem, který je zároveň jednou z „postav“ filmu, což nejen obohacuje prostředky narace, ale zároveň i handycamu dává prostor odvyprávět si svůj vlastní příběh. Další věci jako uhrančivá mizanscéna, zapracování hudby, styl zprostředkování malířových děl (jsou ve filmu jakoby mimochodem, přesto jsou vidět často a poměrně zřetelně) a v neposlední řadě to, že film je svým způsobem ryze akční (ne ve smyslu rychlého střihu à la hollywoodské střílečky, ale ve smyslu díla, ve kterém se neustále děje něco zásadního), to všechno jen podtrhává vysoké řemeslné kvality, jaké Poslední rodina má. A přestože je film událostmi silně nahuštěný, tak prostor k přemýšlení o nich divák dostává, což je pro pana režiséra asi největší výhra. Film o důležitosti tvorby (nejen umělecké), film o víře a film o sociálních vztazích a jejich důležitosti pro každého lidského tvora. (15.12.2016)

Tak přece někdo v tom našem středoevropském prostoru umí zpracovat dějiny jedné rodiny bez toho, že by za každý kus rozmláceného nábytku mohla vedoucí úloha komunistické strany. Některé geny jsou prostě špatné nebo přinejmenším diskutabilní a představa, že by Tomek žil s rodiči, jak bývá mnohem častěji dnes, je děsivější než gulag. S nástupem příslovečné „svobody“, kdy samozřejmě stáří odvede své a i Tomkovy návyky mají nakročeno dovést ho v samotě až do důchodu, se dosud komicky odlehčený film přepne do jakéhosi ponurého módu, kde mi nebylo dobře. / MOJE MOMENTY: 1. Sezení u psychiatra v 14.-15. minutě. 2. Když maminka domlouvá synovi, překvapivě překvapená tím, jak je bezohledný (68.-69. minuta). 3. Celá letadlová scéna. (21.08.2021)

Dawid Ogrodnik je génius a ostatní nejsou o nic horší. Skvělé herecké výkony ve skvělém filmu. (26.07.2017)

Absolutně nechápu, kde bral Mistr Beksinski energii ke své uhrančivé tvorbě, když každodenní život byl jedno velké psycho....., úžasná forma, dobová autenticita, herecké výkony. (14.10.2020)

Ciste psycho. Kto toto natocil, je tiez na prasky. Poviem to po slovensky: tatko jebnuty, mamka jebnuta, synak jebnuty, babka jebnuta. Vsetci jebnuti. Pokus o sebevrazdu, nezdareny, potom cvokhaus, prasky, panelak, kresby smrtiek, metalova hudba.. ciste peklo. Tatko sedi s mamkou v spalni a debatia o vyzname rodiny. Nahravaju to na pasku, kazdy svoj mikrofon, v pyzame, v noci - zatial vedla synak pocuva psycho hudbu na plne gule. Netecie voda, elektrina kope.... No, kto prezil hodne sracky v zivote, toto nepotrebuje vidiet. Reziser musi byt jebnuty tiez. V polovici sme to vypli a zmazali. ODPAD (30.07.2017)

Film jsem si pustila náhodou a přiznávám, že jsem neznala dílo ani osud malíře Zdzisława Beksińského. Jeho tvorba je temná a dech beroucí (surrealismus mám ráda) a osud jeho rodiny tragický. Rozhovory vedené mezi synem a rodiči mě až deprimovaly a říkala jsem si, že mít dítě jako byl Tomek nebylo jistě lehké. Výstižná hláška babičky prchající od okna se slovy...jde sem zas ten fašista. Jeden z filmů, který ve vás zanechá (hlavně díky poslední scéně) tíživý pocit bezmoci a zármutku. (07.02.2018)

Poliaci majú drámy v malíčku. Táto zapadá do toho svojou reálnosťou. Človek má pocit ako keby celú rodinu sledoval niekde v kúte ako jej člen. Za takéto herectvo v Amerike rozdávajú sošky.. (21.11.2022)

????? (28.02.2017)