Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Recenze (1 912)
Dobrý den, půjde Jindra ven? NIKDY, NEBO NAVŽDY! Pelíšky jsou festivalem hlášek a navěky česká topovka! ()
Je 24.12.2021, mne je 44let a poprvé jsem viděl tento film, takže muj komentář je už asi zbytečný. Vnímám film, že není o rozdílu tříd, ale o tom o cem dnes po 22letech svět nemůže ani snít. Dnes v době LGBT, feministickych frigid, korektnich politik světů a KORONY FAŠISMU. Ve filmu jsou tak markantne rozdílné postavy, ale v závěru jsou tak prostě všichni spolu jednotni. Dnes? Nenechte se vysmat.. ()
Tak já nevím. Už jsem jiná generace, všichni mi říkali "Musíš se podívat na Pelíšky!", "Ty jsi je nikdy neviděl? To musíš! To je kultovní!", "Budeš se bavit od začátku do konce!". Tak jsem si přes svátky na ně vyhradil čas a s klidným svědomím můžu říct - ne, nemusel jsem to vidět. Dívání na film se změnil na hru "kdy už konečně řeknou nějakou tu slavnou hlášku", nicméně mimo těch známých vět je film absolutní nuda. Když jsem viděl, že má na ČSFD 91%, tak jsem se zhrozil, jak málo stačí lidem k radosti. Nebo je to spíš tím, že kdysi jiné filmy moc nebyly. Já nevím. První hvězdu dávám za hlášky, druhou za herecký výkon Donutila, tomu se prostě daří, na co sáhne. ()
Výborný film s nesmrtelnymi hláškami:) 5* ()
Možná jsem dříve tento film opravdu nemusel a jednu dobu snad i nemohl vystát, ale teď, na něj po mém "filmovém dospění" koukám velice rád a stále nedokážu pochopit jak jsem v něm mohl vidět pouze (necelé) dvě hodiny suchého humoru s tragickým koncem. Ano, myslím že se všichni shodneme na tom, že to je jedna velká hláška a ano, stále mě to trošku irituje, ale krom těch, tu máme (za mě) to nejdůležitější, a to naprosto ale naprosto neuvěřitelné herecké výkony a vykreslování postav. Přísahám že za celý svůj život jsem ještě nikdy neviděl tak brilantně napsaného cholerika a tak perfektně udělané rodinné vztahy, který mě zajímají ne proto, že jsem platonicky zamilovaný do jednoho z členů z rodiny, ale protože vše působí naprosto reálně a uvěřitelně. Celkově musím vyzdvihnout úžasný character development, scénář, kde někdy možná konverzace působí trochu ploše ale celkově je velice dobrý a overall naprosto všechno na samotném konci, po kterém mám husí kůži po celém těle kdykoliv si na to vzpomenu. 9/10 ()
Malíř namaloval něco co by snad ani Hřebejk neDonutil Polívku hrát. Leč stalo se. Jestli to někdo někdy dokoukal těžko říct. Každopádně jestli jo, tak už to nikomu nepoví. Jednu hvězdu dávám za Ruslanu v její životní roli. ()
kyselé okurky nikdy nebyly hořčí ()
Ne. Prostě ne. Jsou tam takový šílený stereotypy, že to snad ani není možný. A už vůbec nechápu, proč to je klasický vánoční film. ()
Hodně pomalý film a jako komedie mi to nepřipadá . Film jsem protrpěl a unudil jsem se. Zlaté socialistické komedie . Absolutně nechápu vysoké hodnocení ,dívali jsme se vůbec na stejný film ? ()
Tenhle film mám rád, Hřebejk chtěl udělat komedii, ale vzal si vážné téma. Zdá se že tohle nebude fungovat, ale ono to funguje, a to brabůrně. (Sice si myslím že to funguje více u o 19 let nladším Králičkovy Jojovy, ale zde to též funguje dobře.) To co má být vtipné, tak je vtipné, ale jsou ty dramatické části, u kterých se smát nejde. Mám rád jak Hřabejk tento film natočil např. Jak při letu letadel nejdříve než něco řekne, tak spadne letadlo z pomníku... Herci povedl bezva výkony, a jejich improvizace a hlášky jsou legendární, zejména výkony Donutila, Holubové, Polívky a Duška. A na posled soundrack, to jsou tak bezva písničky, který se do každé u těch situací hodí, a jsou dobové. ()
Pelíšky jsou vynikajícím ztvárněním života v 60. letech v českých zemích, kdy se lidé snažili najít radost a smysl v období totalitního režimu. Film ukazuje příběh dvou rodin - jedné středostavovské a druhé dělnické, a jejich boj o přežití v době společenských změn. Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský vytvořili svižný, humorný a přesto vážný film, který dokáže diváky rozesmát i dojmout. Výborné herecké výkony Jiřího Kodeta, Antonína Kratochvíla a Evy Holubové dodávají filmu potřebnou dávku autentičnosti a emocionality. Pelíšky jsou také skvělou ukázkou, jak film může být důležitým nástrojem pro uchování a sdílení historických událostí a zážitků. Film je plný detailů a atmosféry, které napomáhají divákovi vcítit se do doby, o které se film odehrává. Celkově lze říci, že Pelíšky jsou nejen vynikajícím filmem, ale také důležitým dílem české kinematografie, které stojí za shlédnutí nejen pro fanoušky domácího filmu, ale pro všechny, kteří ocení kvalitní dílo s silným poselstvím a autentickou atmosférou. ()
Přehlídka těch nejlepších herců našich zemí, plno již zlidovělých hlášek a scén, plus skvěle zachycená atmosféra tehdejší doby se mi nejen každoročně o Vánocích, ale i kdykoliv přes rok rozhodně neomrzí. ()
Největší kokotina všech dob!!! ()
Po pravdě, Pelíšky mi přijdou jako každá průměrná Netflixová show, první půlka je skvělá, dobrý vtipy, skvělý děj, prostě skvělý. Ta druhá půlka byla taková, řekl bych, slabší, myslím tím, míň vtipné vtipy, horší děj, ta druhá půlka filmu měla míň šťávy. Pelíšky nejsou špatný film, akorát si nemyslím že si zaslouží 91%.... ()
🟢 Chci sledovat znovu: ANO. ()
Ach Pelíšky, když uslyším název tohoto geniální filmu, okamžitě letím se podívat. Jako malý harant jsem ten film neměl rád a ani mě nebavil a teď se můžu pochcat z každé scény. Jak můžeš bejt tak krutá, Copak nemáš kouska citu v těle. Pardon, ale nemohl jsem si pomoct. Miroslav Donutil se svým a komu ti prospějete co, je geniální a dodnes ikonické. O Polívkovi ani nemluvě, ještě jako mladý, tak jsem si ho užil. Hudba, komedie a ten pocit vánoc, to jsou taktéž ikonické věci pro tento film. Pokud jste tento film neviděli, děláte chybu. ()
Pelíšky je film, který se pokouší zobrazit českou společnost v období normalizace z různých úhlů pohledu. Režisér Jan Hřebejk nás zve do světa dvou rodin, které se liší svými názory, hodnotami a postoji k režimu. Na jedné straně jsou Šebkovi, kteří se snaží přizpůsobit a využít výhod systému, na druhé straně jsou Krausovi, kteří si zachovávají svou hrdost a odpor k komunistické moci. Mezi nimi se pohybuje Elien, mladý rebel, který touží po svobodě a odchodu do zahraničí. Film je plný komických i tragických situací, které ukazují absurditu a krutost doby. Je to film, který dokáže pobavit i dojmout, ale také podnítit k zamyšlení nad naší minulostí a identitou. Film se však nevyhýbá i určité kontroverzi, když se snaží zjemnit nebo ospravedlnit některé postavy, které byly ve skutečnosti spolupracovníky nebo zločinci režimu. Film tak působí jako nostalgická a smířlivá vzpomínka na dobu, která byla pro mnohé lidi utrpením a ponížením. ()
Miluju❤️ ()
10/10 ()
Politicky odpad. ()