Vlákna

Film, proti kterému jsou všechny horrory a thrillery pohádky pro děti na dobrou noc ... Katastrofické drama popisující zcela věrohodně a důvěryhodně osudy obyvatel Velké Británie před, při a po atomové válce. Znepokojivá atmosféra na pozadí osudu dvou rodin, které se musí spojit z důvodu těhotenství dcery se postupně mění v napínavé očekávání ... Očekávání, zda-li se to opravdu stane. Neustálé zprávy z rádií a televizorů jsou čím dál více konkrétnější a znepokojivější. Probíhají následná opatření "co kdyby" až dojde k onomu šílenému ..."oni to udělali!!" Nadále film detailně popisuje všechny důsledky atomového konfliktu a divák vidí jak je celá naše civilizační existence pospojována "vlákny", která když se přetrhnou, zhroutí se naprosto, ale opravdu naprosto vše ... Film dále popisuje a vykresluje důsledky atomové války až přibližně do 13ti let po výbuchu. Neuvěřitelně znepokojující, smutný, děsivý, bezvýchodný a působivý film. Natočený jako by polodokumentárním suchým anglickým stylem. Jako výpověď naprosto geniální, pro představu běžného laika, co by se dělo "kdyby ..." naprosto dostačující" ... (18.06.2008)

Anglická varianta Dnu poté z roku 1983 je analýzou života po atomovém útoku bez jakýchkoliv zábran a omezení. Natvrdo ukazuje, co může stát, jaké to bude, jaké budou podmínky a jaký bude svět potom... Každému komu nedojde, že atomový útok není nic chytrého a rozhodně ne výhra, bych doporučil se svou chápavostí něco dělat (nejlépe nikdy nejít do vlády třeba Ruské nebo Americké...a už vůbec ne toužit po své pracovně v Bílém domě...). Pouštěl bych tento film na základních školách nebo aspoň na středních, aby každý pochopil, co znamená atomová bomba a že to není pouze "ta bomba, co ukončila druhou světovou pro Japonsko...". Atomová válka enní výhra, to je prohra pro všechny strany... Film dokumentárním způsobem sleduje cestu ženy od pár hodin před útokem až několik let po útoku. Uvidíte, co jste tušili a i o čem jste neměli sebemenší ponětí. Povinné vidět pro všechny bez rozdílů. Naturalistické a kruté, ale reálnější než cokoliv jiného. Alternativa aneb je to podobné, ale trochu jiné Den poté (1983) . Pohled na atomový útok na Ameriku z pohledu američana.... (04.10.2008)

Scénář: Barry Hines .. Neznamená to, že určitě vypukne válka, ale ta možnost je reálná a všichni na ni musíme být připraveni... Tato slova provázela lidstvo celou studenou válku a naštěstí každý ví, jak se současná situace má, což znamená, že dodnes nebyla naštěstí naplněna, jelikož nikdo to pověstné tlačítko nestiskl. Bohužel, na jadernou válku se nelze připravit. Při tomto nekonvenčním konfliktu v podstatě padne civilizace - veškeré moderní technologie či technika je bez energii nepoužitelná a vědní znalosti jako lékařství apod. nelze v takových podmínkách využít. Kdo nezemře hned, čeká ho jen utrpení a v „lepším“ případě taktéž brzká smrt. ___ Neuvěřitelně působivý polodokumentární film z televizní produkce BBC. Otevřenost v zobrazení, faktická popisnost následků a celkově pesimistická nekompromisnost bere dech. Kam se hrabe veškerá thrillerová tvorba - tak zoufalý křik třináctileté matky při pohledu na své porozené dítě v závěru snímku prostě nemá konkurenci a přitom vlastně není slyšet… :´( 100%. (14.10.2007)

"In these early stages the symptoms of radiation sickness and the symptoms of panic are identical." Znepokojivě působivé. A to i z dnešního pohledu. Jak to asi muselo působit v době vzniku, to si ani nechci představovat. Při sledování jsem tak nějak bral za hotové, že se na scénáři podílel Robert Merle. Tématem, zpracováním skrze využívání dokumentárních vsuvek, charaktery i vyzněním, to je vše jak z jeho pera. Dokumentární vstupy tvoří spolu se zachycením osudů dvou obyčejných rodin z Sheffieldu apokalyptickou ságu "před, při a po". A že to je televizní film? V tom je největší výhoda, jelikož právě onen televizní minimalismus tomu dodává naprosto výjimečný punc realičnosti. Nemluvě o geniálně výmluvném využívání ticha. To vše platí až do doby kdy se Ruth vydá do trosek hledat Jimmyho. V té scéně je prostě naprosto vše a v jejím stínu je pak závěrečná půlhodina již pouze lacině doslovná a v běhu událostí přespříliš zkratkovitá. Bohužel tak poněkud kazí jinak fenomenální dojem. (27.01.2008)

Threads nejsou epická hrdinská postapokalyptická story, to jen pro pořádek a na začátek. Kombinují příbehy obyčejných lidí s dokumentem o válečném konfliku, připravenosti Británie na útok i následným vývojem po něm. Menší rozpočet je znát: Nejsou zde k vidění žádné epické široké či masové záběry, naopak detaily na pár lidí či jen na obličej. Dění v okolním světě i ve zbylých částech Británie je většinou pouze vypsáno, jsou použity fotky či šikovně nastřižené záběry odjinud. Ale to není na škodu. Někoho odradí od dokoukání, mě od absolutního hodnocení, emoční nezaujetí filmu s převahou čistě informativního pohledu. Ovšem k vidění doporučuju všem. (13.01.2010)