Velká hra

Prsa (resp. výstřih) Jessicy Chastain jsou ve filmových kuloárech 21. století novým fenoménem, který rozhodně není radno podceňovat! Měl jsem velikej problém, dívat se herečce do obličeje a nestíhal kvůli tomu dokonce ani číst titulky, takže vím o čem píšu. Což je zároveň odpověď na otázku, proč měla výše zmíněná ve všech vážných, dramatických scénách ve filmu svetr. Sorkin nemohl líp ukázat, že umí pracovat nejen se slovy, ale i s divákovýma očima. (27.05.2018)

Aaron Sorkin je mistr scénárista, to už víme dlouho. Nemůžu si nevzpomenout na jeho fantastické kreativní myšlení u Jobse nebo zpravodajský Newsroom, který mě svojí nekompromisností straší ještě pár let po ukončení seriálu. Ale i jeho napadlo po mnoha úspěšných projektech, hezky po vzoru Taylora Sheridana, nasednout do režijního tažení a právoplatně rulovat na Glóbech (kam se poděly oscarové nominace, to jen čert ví). A hned napoprvé se mu povedlo mě naprosto odrovnat. Přitom papírově to není úplně film, který by pro mě mohl extra stěžejní. Jessica Chastain nepatří mezi mé oblíbené herečky a o pokeru toho mnoho nevím, ačkoliv jsem mnoho napínavých partií v různých filmech nakoukal. Jenže film má tři, až naprosto nespravedlivě silné, hráče. Těmi jsou Idris Elba a Kevin Costner, kteří svými výstupy naprosto devastují vlastní scény a kradou si divákovu pozornost jenom pro sebe. I kdybych nedejbože při filmu musel žehlit bilé košile, zpřímená póza Idrise Elby by mě donutila této činnosti minimálně na čas zanechat. A tím třetím je samozřejmě pomyslné Sorkinovo pero, které opět zatnulo do živého a opět se ujalo scénáristické nadvlády. Podobně jako Wind River není ani Molly´s Game nějakou režisérskou estrádou, je “pouze” pečlivě vysoustruženou filmařinou. Vysoustruženou tak dokonale, že po 130 minutách na diváka vytryksne všechny možné emoce. A člověk zas bude muset dlouho čekat až ten prokletej Sorkin zase něco napíše a nejlépe i zrežíruje. (28.03.2018)

"YOUR NAME COMES UP 19 TIMES. WE NEED MOLLY... GET MOLLY... BRING MOLLY..." ------------- Scenáristický titán Sorkin si napísal a rovno aj zrežíroval vlastný film, dokonca po prvý krát. Do čela tohto príbehu postavil herečku, ktorá náturu takýchto príbehov hrá už posledných pár rokov. Lepšia voľba by to hádam ani nemohla byť. Kvalita dialógov je nepochybne vysoká a taktiež aj ich kadencia. Slová sa sypú a sypú a končia až po viac než dvoch hodinách. Dramatické to bolo zriedkakedy, no pozornosť väčšiny sledovateľov bola udržiavaná pravidelne v podobe skvostných šiat a doteraz zatiaľ najlepšie vyzerajúcej Jess. Pre tých, ktorých takéto plytké vizuality nezaujímajú, tu bol Sorkinov dialógový orchester. Záver mohol byť trochu doplnený o post-udalosti, bolo by fajn vedieť, čo pokrová kráľovná práve teraz vyvádza. Tak či onak, parádny režisérsky debut. (28.06.2018)

Scorsese light, alebo ako si nalozit na svoje plecia prilis vela. Sorkin - reziser podraza svojou neskusenostou potencial Sorkina scenaristu. Jeho praca bola doteraz regulovana majstrami (od Reinera cez Finchera az po Boyla) takze mohli vznikat uzasne filmy. Molly je "iba" ok. A je to skoda. Hlavne kvoli fantastickej Jessice Chastain, ktora si zasluzila lepsie uchopeny film. 7/10 (17.12.2018)

Dialogy neskutečně nacpaný film, který je extrémně ukecaný i na Sorkina. Naštěstí Sorkin dialogy skutečně umí a v tomto případě si výtečně poradil i s režií. Málokdo umí tak jako on, převést diváka do děje a vyprávět o komplikovaných tématech s takovou lehkostí a detailností jako on. K ruce má výborné herce v čele s úžasnou Jessicou Chastain, která je zde ještě zajímavější než v Případu Sloane. Pokud by závěrečná půlhodinka, tak výrazně nezpomalila oproti výbornému tempu, které měl film od začátku, bylo by to za plný počet. (16.11.2018)