Dead Man
Dead Man
Mŕtvy muž
Dead Man
Dead Man
Dead Man
Dead Man
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Robby MüllerHudba:
Neil YoungHrají:
Johnny Depp, Gary Farmer, Lance Henriksen, Michael Wincott, Mili Avital, Crispin Glover, Gabriel Byrne, John Hurt, Alfred Molina, Eugene Byrd, Robert Mitchum (více)Obsahy(2)
Bill Blake přijíždí na Divoký západ, aby nastoupil na místo účetního, proti své vůli se stává legendárním zabijákem. Svérázná westernová parodie. Všechny cesty vedou někam, nejdůležitější je často ta, která dává směr a význam našemu jednání. Mladý účetní Bill Blake po smrti svých rodičů přijíždí z rodného Clevelandu na daleký Západ, aby nastoupil na nové místo. Nezíská přislíbenou práci a ocitne se bez peněz v cizím městě. Když v sebeobraně zabije syna bohatého majitele místních železáren, musí prchat před najatými vrahy. Jeho průvodcem i ochráncem se stává osamělý Indián Nikdo. Podle něho je Bill totožný se svým jmenovcem, anglickým lyrickým básníkem Williamem Blakem, kterého si zamiloval při nedobrovolném pobytu v Británii. A tak ošetří těžce zraněného mladíka jen proto, aby ho připravil v duchu své svérázné filozofie na mystický odchod z tohoto světa... Významný tvůrce amerického nezávislého filmu, scenárista a režisér Jim Jarmusch použil rámec westernu pro sebeparodicky laděnou výpověď o pocitu vykořeněnosti a ztrátě tradičních hodnot. V příběhu mísí nejasné události s podivnými figurami westmanů, černobílou kamerou a jímavou hudbou známého rockového muzikanta, skladatele a kytaristy Neila Younga. Hlavní postavu ztvárnil Johnny Depp. (Česká televize)
(více)Recenze (687)
Když jsem tenhle film viděla poprvé, nějak jsem se pořád nemohla rozhodnout, jestli se mi líbí nebo mě spíš trochu nudí. Koukala jsem na něj několikrát, po chvilkách kratších či delších dlouhých 14 dní. A pak už jsem si byla jistá. Jim Jarmusch je moje láska, spřízněná duše. Johnny Depp je výborný, hudba Neila Younga nádherná. ()
Vůbec nechápu, jak mě mohl tento dokonalý film naprosto minout a viděla jsem ho až dnes....Jarmuschova černobílá, filozofická esej o divokém západě, zbavena všech příkras a iluzí...Jako bonbónek hudební podkres Neila Younga s jeho drsnou až drnčící kytarou dokonale vykresluje západ Ameriky jaký nejspíš ve skutečnosti byl...Když k tomu přidám naprosto přesvědčivé herecké výkony (byť i v malých rolích) hlavně Johnnyho Deepa (tenkrát ještě hrál jako o život) a Garyho Farmera jako "Nikoho", Lance Henriksena, Iggyho Popa a dalších, vznikne nám tady před očima výjimečnost sama... Za mě 98% ()
Popravdě nechápu, proč je snímek natočen černobíle, neřek bych že to jakkoliv doresluje atmosféru. A proboha ! jak se může z Williama Blakea, který na začátku filmu pomalu neví, jak se drží zbraň, stát prvotřídní zabiják... Ale pravděpodobně největším zklamáním je konec, ke terému jsem se prokousával 2 hodiny... zbytečně, nic zásadního se nekoná ()
Úvodní scéna ve vlaku je jednou z nejlépe natočených vůbec a kdyby se Jarmuschovi podařilo udržet vysoký standard, byl by Dead Man v 1. desítce nejlepších filmů vůbec. Naneštěstí tomu tak není. Kvalita pomalu, ale jistě klesá, film jsem s postupujícím časem přestával chápat a závěr jsem už nějak nepobral. Jarmusch sice má režisérské kvality, ale prostě mi moc nesedí. A co se týče žánru, mrtvý muž imho není psychologický western, ale fraška (a myslím fraška jako žánr, ne jako urážka) s uměleckými rysy odehrávající se na Divokém Západě. ()
Someone is born to sweet delight, someone is born to endless night.... Nádhera. ()
Dobrá, možná jsem až příliš ovlivněn tím, že mám slabost na filmy Jim Jarmusch a slabost pro filmy s Johnny Depp. Ale stejně nemůžu dát jinak než 5. Scény, které jen tak plynou beze slov, dlouhé záběry kamerou doplněné o vynikající hudební doprovod, mě nenechají klidným. Sleduji to s takovým příjemným brnění po celém těle a běháním mrazu po zádech. Nehledě na to, že oproti tomu jiné scény na mé tváři vyvolají úsměv. Tento film je nečím vyjímečný, má v sobě něco, co nelze jen tak lehce popsat. Je to film, ke kterému se rád vracím a film, který můžu shlédnout několikrát aniž bych se netěšil na další shlédnutí. Takových filmů je málo. ()
Je to opravdu nejlepší film, kdyby byl jediný. ()
Na Jarmuscha trochu divný a neprehľadný film. Akoby sa nevedel rozhodnúť či chce presadiť viac prvky westernu alebo nezávislého filmu. Mŕtvy muž je mix oboch žánrov a je v mnohých častiach vyslovene čudný a nezaujímavý. Plusom je jednoznačne Depp, ktorý do role vniesol svoje povestné uletené herectvo a jeho filmový partner Gary Farmer v úlohe uleteného ´Nikoho´. Ich spoločné scény sú rozprávačsky výborné ale postupne sa zdajú byť na jedno kopyto, takže začnú nudiť. Zaujímavé sú ešte miniroly Jarmuschových obľúbencov Thorntona, Molinu a Popa. Čo mňa osobne zaujalo bola začiatočná scéna filmu vo vlaku. Tá bola niečim výnimočná - dlhá, tajomná, proste ma zaujala svojím pojatím. Počas filmu sa dá párkrát dobre zasmiať nad troma kumpánmi čo hľadajú Blaka a sami si vlastne predpovedajú smrť. Záver je očakávateľný už z názvu filmu ale je bez emócií a narýchlo odbytý ešte aj ´znásilnený´ prestrelkou medzi lovcom a indiánom. Nemastný neslaný, tak trochu iný nezávislák. ()
Mrtvý muž upoutal mou pozornost plejádou hereckých osobností, černobílým vzhledem a celkově poměrně nezvyklou koncepcí. A i když se nejedná o zrovna akční podívanou, jeho hlavní devizou je scénář, atmosféra a především postavy (Henriksen zde v obdobně ,,slušivé" kreaci jako v The Quick and The Dead). Velmi nenásilně ztvárněný přechod uťáplého Deppova úředníčka v muže chránícího svůj život (ze kterého však už mnoho nezbývá) se mi též líbil. Vadil mi jen, dle mého názoru, příliš protahovaný konec v indiánském táboře (neustále opakované záběry totemů a zvědavých okukujících tváří). Mé první setkání s Jarmuschem, které si v nejbližší době ráda zopakuji. ()
Proč za pět ? Možná proto, že i já se cítím tak, že "tento svět již není pro mne". Co na mne zapůsobilo? - Pomalu se vlekoucí děj, kdy prázdný život je průběžně naplňován pomateným indiánem, bandou gangsterů a korunován skvělým závěrem a především pochopením indiánské populace. Domluvil jsem h o w g . ()
Super film plný husté atmosféry .. a nezapomenutelná hudba .. toto spojení je pak dokonalý celek. ()
Vypnul jsem a vychutnal jsem si podle mě nejjednodušší western, co jsem měl možnost vidět (a moc jich nebylo - nejsem příznivcem tohoto žánru). Na nic jsem se neptal, jen jsem sledoval tu černobílou krásu a skvělého Johnyho Deppa. Ale nebýt jeho, mine mě tento kousek obloukem. ()
Pan Jim Jarmusch je pro mě režisér-filozof-existencialista a Mrtvý muž je toho důkazem. Příběh člověka, který začíná svůj nový život na novém místě a novou prací se velice rychle změní na cestu ke smrti. Je to symbol člověka, který už od samotného počátku svého života spěje ke smrti a je jen na něm co bude mezi narozením a tou absolutní hodnotou smrti. Samotná postava indiána jménem „Nobody“ je určitým způsobem mystická – pro mě to byl vypravěč celé myšlenky filmu. Co se hudby týče nemám výtek – už dlouho sem neviděl film, kde by ve mě kombinace hudby a filmu samotného zanechal tak hluboký dojem. ()
Každý to žánrově zařazuje jinam, já v tom vidím skvělou parodii na klasický wester, možná bližší realitě Divokého západu. Všichni se tam vyřádili a my se bavili s nimi. Přitom je vidět , jak vše bylo velmi dobře promyšleno včetně symbolických archetypálních rovin i drásavého hudebního doprovodu elektrikou. Jarmusch je svůj a umí fest. ()
Tak já sem jakože úplně mimo! Tenhle film byl tak nádhernej, ponurej a poklidnej a do toho ta nádherná kytara, která mi naháněla husí kůži! A rozhodnout se pro černobílé zpracovaní, je naprosto geniálním tahem. Já v podstatě ani nevím, co bych k tomu měla dodávat, protože mě ten film naprosto odrovnal. Ale jelikož jsem od přírody dost upovídaná, tak se asi jenom trochu rozepíšu. :-) Určitě ten film není vhodnej pro každýho a člověk na něj musí mít to správný rozpoložení. A já ho naštěstí měla. Přiznávám, že začátek mě moc neoslovil, říkala sem si, že to bude asi pěkná nuda, ale postupem času se mi to dost dostalo pod kůži. A detailní záběry na Džoníka byly prostě pastvou pro oči. Ten chlap mě dostává na kolena při každým svým filmu. Proměna „básníka“ účetního Williama Blakea, který přichází do drsných podmínek (takový pokouřeníčko na ulici :-)) za prací a najednou se z něj stane psanec připravující se na smrt (k čemuž mu pomáhá Nobody) je zpracováno na jedničku. Objevují se zde i veselé momenty (jako to bylo tak roztomilý, jak se tam schovával za to prostěradlo, drsňák s plyšovým medvídkem, Will kazí Nobodymu „romantickou“ chvilku, přestřelky,…), ale i drsnějším zážitkům se nevyhneme (Henriksen vopíchal, zabil, uvařil a snědl svý rodiče a pak si na večeři „pozval“ i svýko kolegu). Šerif mi teda nepřipadal jako svatej, ale jako pankáč…a následující záběr…pěkný maso (teda mozeček)! :-) Bylo to celý prostě luxusní podívaná. Navíc jsem zjistila, že to byl první film od Jarmusche, který sem viděla!!! To se teda budu muset poohlédnout i po něčem jiným. A propos „Nemáš tabák?“ Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete ()
Velice zajímavý "western" v černobílém podání se skvělým Deppem a spoustou roztomilých malých roliček. Cesta Willa Blaka za poznáním sebe sama až na onen svět za skvostného doprovodu kytary Neila Younga. Chtěl jsem hodnotit třemi kvůli něktrým pasážím (některé dialogy s indiánem), ale za tuto scénu prostě musim jít s hodnocením výš. ()
Velice neobvyklý ale na Jarmushe absolutně normální western, klidně plynoucí jako kanoe na velkém zrcadle. Výbornému Johnymu Deppovi sekunduje celá plejáda vynikajících herců, kde každý představuje unikátní a bizardní figurku. Blbý běloši. Nemůžu opomenout výbornou kytarovku Neila Younga, která filmu v některých momentech dodává takřka nadpozemskou atmosféru. ()
Neil Young by mal byť uvedený ako osoba v hlavnej úlohe. Ten jeho geniálny gitarový doprovod je minimálne taká dôležitá súčasť filmu ako herci, či kamera............ Inak neskutočne pomaly sa vlečúci a prinajmenšom divný príbeh plný absurdných situácií a čierneho humoru o mužovi, ktorý ešte nevie že je vlastne mŕtvy. A to všetko myslím v dobrom. Kamera, hudba, herci spolu vytvárajú takú hipnotickú atmosféru, čím pomalšie film plynie, tým väčší zážitok............... ()
Asi nejznámější film kultovního režiséra Jima Jarmushe „Mrtvý muž“ nás zavadí do prostředí divokého západu, ale to, co vidíme, v žádném případě není další vinnetuovka. Ukazuje nám pouť muže ku vlastní smrti a to ne ledajakou, ale takovou až magicky mrazící, s náladou, jež lze těžko popsat, ale přesto ji nejde necítit, podkreslenou neuvěřitelnou kytarou Neila Younga a to vše v úhledném černobílém provedení. Pravdou je, že místy je film lehce roztahaný a určitě to není snímek, na který byste se koukli o horké sobotní noci, ale má své kouzlo a to mu nelze nijak upřít. A kdo by neměl rád Johnnyho Deppa. ()
Související novinky
Hvězdně obsazená zombie komedie
Jim Jarmusch rozhodně ví, jak na svůj příští počin přilákat pozornost. Režisér snímků Kafe a cigára nebo Mrtvý muž totiž čerstvě oznámil, že chystá novou zombie komedii, ve které se objeví ty… (více)
Zemřel legendární John Hurt z Vetřelce
Většina herců je ráda, když za život nastřádají hrstku výrazných rolí. John Hurt, jenž nás právě opustil ve věku 77 let (zákeřná rakovina...), ale na tak malé ambice kašlal. Hurt začal hrát ve… (více)
Pistolníci kulatého stolu
John Woo byl odjakživa fanouškem westernů, zejména Peckinpahovy Divoké bandy a Leoneho dolarové trilogie. Proto se už od své emigrace do Hollywoodu pokoušel o nějakou pořádnou střílečku z Divokého… (více)
Film je započat pionýrskou cestou hlavního hrdiny, úředníka z východního pobřeží, který se plahočí až na pokraj civilizace. Míří vstříc divočině západu. Během jeho cesty vlakem se stává venkovní krajina stále drsnější a více nehostinnou. I vzhled jeho spolucestujících časem hrubne a on tak mezi nimi působí stále nepatřičněji. Pohledy z okna odhalují sice překrásnou, ale zároveň také strach budící přírodu. Od strojvedoucího, jež svou ukoptěností nápadně připomíná jakéhosi pekelníka, se dozvídá, že městečko Machine, kam směřuje za prací, leží na samém konci trati, a je to bezesporu zastávka do pekel, jež ho dovede pouze ke smrti. Hrdinovi je tedy hned na počátku poskytnuto toto nezáviděníhodné proroctví. V Jarmuschově podání Westernu, ale není hlavní hrdina šerif nebo bandita, nýbrž úředník, který přijíždí do města srovnat pořádek v účtech, nikoliv zjednat spravedlnost pomocí palných zbraní. Snímek zobrazuje deromantizovaný divoký západ, očištěný od patosu a vyleštěný magickou realitou. Bílý muž zde především zahubil co mohl (viz. Bizoni) a značně zdejší krajinu a její bohatství při jejím objevování znehodnotil. Namísto snahy o porozumění a asimilaci do zdejších přírodních a kulturních podmínek projevil nanejvýš silný hédonismus a lidský sklon k omezenosti. Černobílá barva kamery podtrhuje surovost záběrů, ale zároveň i jaksi přirozeně ubírá na naturalitě a poetizuje. Střídmá, avšak náladu budící kytara Neila Younga neuklimbává, nýbrž rozdmýchává proud krve a pocitů nostalgie. Dodává zobrazovanému úpadku punc jisté syrové rockové vznešenosti. Občas na mě působila dojmem prvních skladem Boba Dylana s elektrickou kytarou z alba Highway 61 Revisited nebo jeho pozdějších zpracování vlastních skladeb jako třeba All along the Watchtower. Vždy to bylo ale jen pár stručných rifů, kterými by byly Dylanovi skladby pouze uvozené. To, že bude počáteční strnulost a upjatost hrdiny později prolomena, snad naznačuje již výběr jména, který režisér zvolil a to sice jména William Blake, evokujícího umění, dekadenci, vzdor a jistou magickou schopnost, jež hrdina zpočátku tak dokonale postrádá. Následná absurní situace kdy zjišťuje, že už není potřeba ve světě účtů a racionality, odstartuje jeho mystickou pouť skrze odvrácenou tvář krajiny divokého západu. V kanceláři, jež by snad mohla symbolizovat jakýsi komický westernový úřednický aparát, ho zbraní ohrozí Robert Mitchum (někdejší hvězda zmíněného žánru a v pravém slova smyslu tvrdý chlapík). A tak hrdinovi dochází, že cíl jeho cesty nebude tak jasný, jak se domníval. Je přinucen, vydat se na stezku drsných westernových hrdinů, avšak může ji snad sám trochu pozměnit svým založením a pokusit se vytrnout tento tak hluboce zarostlý stereotyp ze svých kořenů, aby ho mohl přesadit do umělecky úrodnější půdy. Může se stát Artušem, na kterého tak dlouho čekal Kamelot dočasně obsazený Johnem Waynem, Clintem Eastwoodem, Yulem Brinerem nebo Eli Wallachem. Může svou roli, ke které je proti vlastní vůli předurčen vztáhnout právě sám k sobě a přidat do ní vlastní poetiku a kouzlo, místo aby donekonečna reprodukoval omílaná schémata. Tak pro mě ostatně vyznívá i snaha režiséra snímku ve smyslu vytvoření plnohodnotné vlastní adaptace a ne pouze parodie jednoho z nejstarších a bezesporu i nejikoničtějších filmových žánrů. Celý film působí dojmem němé éry a zobrazuje tak pionýrství i ve smyslu kinematografickém. Objevují se zde ostatně i odkazy na němou grotesku a ladění filmu je silně absurdně tragikomické. Tato poloha pak nedělá nejmenší problém Johnnu Deppovi, který svou groteskní kompetenci prokázal již o dva roky dříve ve filmu Benny a Joon. Zdeptaný hrdina se nakonec opije a pomůže ženě v nesnázích. Jeho vskutku humanistický záměr se však zvrtne do podoby krutého a animalistického činu (zastřelení jejího bývalého milence), na který mu zůstane památka v podobě vlastního smrtelného zranění od kulky, která mu uvízne blízko srdce. Z této kulky se do jeho těla poté začne pozvolna rozlévat jed snu, který ho odnáší na elegickou pouť skrze krajinu za zrcadlem. Zde potkává svého průvodce. Podobně jako Dante putoval napříč peklem v doprovodu vznešeného Vergilia, tak i on má na své cestě vstříc duševní katarzi svého průvodce. Je to však spíše Enkidu nežli moudrý Řek. Jistě je to ale především symbol, jelikož nenese ani vlastní jméno (je nazýván Nikdo). Snad by mohl být dokonce zpřítomněním něčeho základního a přirozeného v lidské podstatě, a to sice jisté smířenosti se smrtí, nepotlačované přílišnou individualitou, ale naopak podpořené vědomím následnosti a trvání svého života i po jeho osobním konci prostřednictvím koloběhu přírody. Vnímá sám sebe jako část celku a to rovněž nazírá jako svou pravou podstatu, nikoliv pouze svou jednotlivost, jako to činí zpočátku William Blake. Celý film je ostatně proložen básněmi zmíněného autora, které rovněž evokují jistou transcendenci, předcházející a snad i inspirující později takové autory jako byl Henri David Thoreau nebo ještě později Allan Ginsberg. Poezie Williama Blakea ve filmu významně podtrhuje hrdinnovu duchovní transcendenci v novou a neohroženější osobnost s uvědomělejší identitou. Později se dozvídáme, že muž kterého William zastřelil, byl synem zdejšího pána průmyslu, tedy stejného muže u kterého se ucházel o práci. Ten najme tři zabijáky, aby Williama dopadli. Hon na hrdinu iniciovaný touhou po odplatě lze vnímat jako další konvenční žánrový prvek, který pomůže hrdinovi vybudovat téměř okamžitě renegátskou pověst. Z nudného úředníčka se stává umírající odpadlík, o němž se začíná mluvit jako o poraněném tygru. Jeho zranění v něm budí lhostejnost ke smrti a to ho činní velmi obávaným a nebezpečným. Kromě toho že po něm jdou předem vybraní a najatí zabijáci, je na něj i vypsána odměna, tudíž kohokoliv od této chvíle střetne, ten už ho bude vnímat s jistým předporozuměním a respektem. Původní obyvatel Nikdo začně Williama seznamovat se světem mýtu, který je mu vlastní. Vypráví mu příběhy a učí ho odlišnému způsobu vnímání okolí. Po celou dobu označuje Williama za již mrtvého, dá se tedy snad říct, že děj je od této chvíle hrdinovým putováním do zásvětí. Nutné je pouze, aby přijal, že je mrtev. Až toto učiní, pak dojde pokojné katarze a smíření. Zajímavý je původ Nikoho a jeho dichotomický úděl, který ho řadí kamsi mezi bílé muže a jeho lid. Byl jako mladý unesen a v Anglii získal klasické vzdělání, avšak po návratu domů byl členy vlastního kmene ostrakizován. Nemohl se již začlenit nikam a tak se stal bludným duchem křižujícím krajinou. V jistém ohledu připomíná jiného Jarmuschova hrdinu Ghost Doga. Jejich spřízněnost nakonec možná sám režisér potvrdil, když v jeho pozdějším filmu z roku 2002 ztvárnil ten samý herec, který hrál Nikoho, samotáře žijícího rovněž na střeše jako Ghost Dog a chovajícího holuby. Podobají se svou moudrostí a klidem plynoucím z kodexu cti, jež dodržují. Hrdina později přebírá rétoriku básníka a obzvlášť magická je věta : "Some are born for endless night". Tou jako by vyjadřoval, že někdo projde životem zaslepen, aniž by prohlédl skrze temnotu a nakonec se do ní po smrti opět ponoří. Takový osud čekal i na něj, ale on nakonec dokázal nalézt tu blaženost, která je určena těm, co jsou k ní zrozeni, jak praví další anaforický verš.[ Some are born for sweet delight.] Náš hrdina je pro mě opravdu spíše tím druhým typem člověka, ač by se to snad dalo vykládat i opačně, tedy že on je zplozen pro peklo a proto vraždí. Takové rozdělení ale nemusí být nutně dáno pouze predestinací. Spíše vyjadřuje, že někteří se narodili s větší ochotou myslet v širších perspektivách než druzí. Když později zredukuje hlava zabijácké tlupy, která Blakea pronásleduje vlastní počty tak, že své dva komplice zavraždí, schyluje se k souboji dvou soků, ten ale nakonec nikdy nenastane. Tato zápletka s pronásledováním jakoby Jarmuschovi sloužila pouze k odlehčení, jinak velmi vážného a hlubokého příběhu anamorfózy lidského života. Blake je na chvíli opuštěn, jelikož Nikdo odejde potom co požije jistou vize vyvolávající látku, avšak vzápětí se opět shledají a Nikdo Williamovi vysvětlí, kam jejich cesta směřuje. Putují k vodě (zrcadlu) odkud se má William dostat na další úrověň světa, kam skutečně patří jeho duše. Těsně před koncem je z Williama Blakea už téměř neporazitelný pistolník a působí spíše dojmem starého unaveného mistra než vyjukaného novice, jímž byl ještě před několika dny. Přestože je to proměna vskutku mohutná a odehraje se za tak krátkou dobu, nepřipadá divákovi nijak křečovitá a neuvěřitelná. To lze podle mě přičíst především bravurnímu výkonu Deppa v hlavní roli. Při cestě po řece v závěru filmu, když Nikdo zpívá o Williamu Blakeovi jako legendě, divák snadno přijímá toto zpodobnění hrdiny. Opravdu se teď tak jeví, unášen proudem stále hlouběji na indiánské území. Neustále však balancující na hraně smrti, musí nakonec hrdina dojít svého cíle, jímž jak se nakonec ukáže, je další cesta. Celý příběh poklidně, avšak majestátně a až mysticko-myticky skončí, když je hrdina odeslán do dalšího světa, kterým je již smrtí nijak dál nelimitovaný svět duchů. Film a duchovní proměna hrdiny pro mě uvozuje celý lidský život a jeho pozvolnou genezi. Ovšem především zobrazuje jistou možnost procitnutí. Je to baladicky laděná filmová báseň, oslovující svým obrazem i myšlenkami. () (méně) (více)